30 Cdo 3499/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3499/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2007 Spisová značka:30 Cdo 3499/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.3499.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3499/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Č. M., proti žalované B. M., zastoupené advokátem o 34.456,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 5 C 119/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2007, č.j. 55 Co 526/2006-70, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. března 2007, č.j. 55 Co 526/2006-70, potvrdil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. června 2005, č.j. 5 C 119/2005-18, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 34.456,- Kč s příslušenstvím a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že v daném případě byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 a § 114b odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl dne 29. března 2005 platebním rozkazem, který napadla žalovaná včasným odporem. Ten zůstal nezdůvodněn, přestože v tomto platebním rozkazu byla žalovaná vyzvána, aby pro případ, že bude odpor podán, se ve stanovené lhůtě od podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé, či sdělila důvody, které jí v tom brání. Tento výrok obsahoval i údaje a poučení o následcích nesplnění této povinnosti podle ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. Odvolací soud pak neshledal důvodnou námitku žalované o nedostatku náležitostí žaloby ve smyslu ustanovení § 79 o.s.ř., která (ve skutečnosti) byla dostatečně určitá, resp. projednatelná, aby se k ní žalovaná mohla na kvalifikovanou výzvu soudu vyjádřit. K připomínce žalované, že k žalobě nebyly připojeny důkazy a ty nebyly soudem provedeny, odvolací soud připomněl, že při vynesení rozsudku pro uznání vychází soud z nesporných tvrzení účastníků ve smyslu ustanovení § 120 odst. 4 o.s.ř. a důkazní řízení neprovádí, neboť rozsudek pro uznání lze vynést bez nařízení jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná též již nemá prostor pro vznesení námitek týkajících se otázky, zda a v jaké výši dluh, resp. bezdůvodné obohacení, vzniklo. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 3. dubna 2007, přičemž zástupci žalované bylo doručeno dne 29. března téhož roku. Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dne 23. dubna 2007 včasné dovolání. Soudům obou stupňů vytýká řadu procesních pochybení a uplatňuje tak dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 24la odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dovolatelka poukazuje na to, že nesprávně vnímala poučení připojené k platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně. Soudy dále přehlédly vady návrhu na zahájení řízení. Bez povšimnutí zůstaly i skutkové okolnosti případu. Pominuta byla i absence důkazů na straně žaloby. Dovolatelka dovozuje, že základní podmínkou činnosti soudu je objektivní ověření účastníky tvrzených skutečností, na jejichž základě vydá meritorní rozhodnutí. Protože má zato, že bylo dotčeno její právo na spravedlivý proces, navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K podanému dovolání se žalobce nevyjádřil. Dovolání žalované není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu - jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle druhé z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ). Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. není dána, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu. Při úvaze o možnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je určující zjištění, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Kdy tomu tak je se příkladmo uvádí v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. , podle něhož má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§ 241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř., není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v posuzované věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto z tohoto pohledu ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). S ohledem na skutečnost, že uplatněným dovolacím důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen na základě námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (předpokládající, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda takováto vada dána je či není, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesního) předpisu (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004). O tento případě však v souzené věci nejde. Podle ustanovení § 79 odst. 1 věta prvá a druhá o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh, který musí mimo jiné obsahovat obecné náležitosti podání ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. Z návrhu tak musí být mimo jiné patrno, kdo jej činí a tento návrh musí být podepsán a datován. Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě ( § 114 odst. 1 o.s.ř. ). Podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír(§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a věcí uvedených v §