30 Cdo 3731/2011 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3731/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2012 Spisová značka:30 Cdo 3731/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3731.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Lidská práva Odpovědnost státu za škodu Příslušnost soudu věcná Vady řízení Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:čl. 36 odst. 3 předpisu č. 2/1993Sb. § 31a odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 31a odst. 2 předpisu č. 82/1998Sb. § 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 10 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. čl. II předpisu č. 160/2006Sb. § 242 odst. 3 o. s. ř. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 9 odst. 2 písm. a) o. s. ř. § 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3731/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce R. B., zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Poštovní 2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 109 C 235/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2011, č. j. 42 Co 4/2011 – 102, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2011, č. j. 42 Co 4/2011 – 102, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 10. 2010, č. j. 109 C 235/2009 – 68, se v těch částech výroků II., v nichž bylo rozhodnuto o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení částky 30,000.000,- Kč, jakož i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 25. 10. 2010, č. j. 109 C 235/2009 – 68, uložil žalované povinnost, aby žalobci zaplatila částku 46.494,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve specifikované výši (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 31,003.506,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky, zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.). K odvolání žalobce (do výroků II. a III.) i žalované (do výroku I.) odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 45.419,- Kč společně se specifikovanými úroky z prodlení, co do částky 1.075,- Kč výrok I. změnil tak, že žalobu v této části společně s příslušnými úroky z prodlení z této částky zamítl (výrok I.). Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.), uložil žalobci nahradit náklady řízení žalované ve výši 4.737,- Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky za odvolací řízení (výrok IV.). Žalobce se v tomto řízení domáhal po žalované zaplacení celkem 31,050.000,- Kč společně se zákonnými úroky z prodlení, a to z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu měly vzniknout v souvislosti s jeho trestním stíháním a odsouzením v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné, pobočky Havířov pod sp. zn. 101 T 223/2000 a následně pod sp. zn. 101 T 156/2008. Vzniklou škodu spatřoval žalobce v nákladech, které musel vynaložit na svou obhajobu ve výši 50.000,- Kč. Nemajetková újma mu měla vzniknout tím, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu (požadoval zadostiučinění ve výši 1,000.000,- Kč). Dále ke způsobení nemajetkové újmy (vyčíslené žalobcem na 30,000.000,- Kč) mělo dojít v důsledku toho, že žalobce byl nucen se po dobu osmi let zdržovat v zahraničí před výkonem nezákonně uloženého trestu, a bylo tak porušeno jeho právo na rodinný život a jeho svoboda pohybu. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že dne 26. 6. 2000 byl žalobce zadržen a bylo mu doručeno sdělení obvinění ze dne 13. 6. 2000 pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit společně s L. Š., a to v souvislosti s uzavřením dvou leasingových smluv. Téhož dne byl žalobce propuštěn na svobodu. Dne 12. 9. 2000 byla na žalobce podána obžaloba. U hlavního líčení konaného dne 7. 11. 2000 byl vyhlášen odsuzující rozsudek a žalobci byl udělen nepodmíněný trest odnětí svobody na dobu tří let. Odvolací soud odvolání žalobce zamítl dne 30. 1. 2001. Téhož dne nabyl odsuzující rozsudek právní moci. Dne 12. 2. 2001 požádal žalobce o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů a z důvodu podání ústavní stížnosti. Tato žádost byla odmítnuta dne 13. 6. 2001, žalobce však do výkonu trestu nenastoupil, v místě svého bydliště se nezdržoval, neboť v té době pobýval na území USA. Dne 13. 11. 2001 byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce usnesením sp. zn. I. ÚS 131/01. Dne 18. 3. 2005 byl na žalobce vydán zatýkací rozkaz. Další zatýkací rozkazy na žalobce následovaly, neboť byl v jiných řízeních shledán vinným ze spáchání dalších trestných činů. Dne 4. 1. 2007 byl Ústavnímu soudu doručen návrh žalobce na obnovu řízení ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 131/01 podle § 119 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., a to s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 18. 7. 2006, dle nějž byl v uvedeném trestním řízení proti žalobci porušen čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tento návrh byl doplněn podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 2. 2007. Dne 2. 4. 2008 požádal Ústavní soud o zapůjčení trestního spisu a dne 9. 4. 2008 vyzval Okresní soud v Karviné, pobočku v Havířově, aby se k podanému návrhu vyjádřil. Dne 6. 5. 2008 rozhodl Ústavní soud o povolení obnovy řízení v dané věci a dne 4. 6. 2008 vyzval k vyjádření soudkyni Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, JUDr. Lívii Laššákovou, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání v této věci s tím, že vzhledem k právním závěrům ESLP je věc natolik jasná, že nastala situace předvídaná v § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 1/07, byly zrušeny rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. 101 T 223/2000, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 5 To 10/2001, neboť došlo k porušení základního práva navrhovatele. Řízení u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pak bylo vedeno pod sp. zn. 101 T 156/2008 proti žalobci jako proti uprchlému a dne 31. 3. 2009 byl v hlavním líčení vyhlášen zprošťující rozsudek, neboť nebylo prokázáno, že trestný čin skutečně spáchal obžalovaný (žalobce). Žalovaná k žádosti žalobce jakékoliv plnění odmítla. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v tomto případě jsou dány předpoklady pro odpovědnost státu za škodu a případně též i nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „OdpŠk“. Co do uplatněného nároku na náhradu škody uznal soud prvního stupně žalobu důvodnou, avšak výši požadované částky snížil s ohledem na § 31 odst. 3 OdpŠk na 21.494,- Kč. Z části důvodným byl podle soudu prvního stupně i požadavek žalobce na zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu vznikla „průtahy v řízení“. Posuzovat dobu řízení však bylo možné jen potud, pokud státní orgány České republiky v dané věci konat mohly a měly, tj. dobu od 26. 6. 2000 do 30. 1. 2001, resp. 30. 11. 2001. V mezidobí žádné řízení před orgány České republiky neprobíhalo a žádné orgány v dané věci ani konat nemohly. V žádném případě nemůže Česká republika odpovídat za délku řízení před ESLP. V řízení před orgány České republiky v letech 2000 a 2001 nebyly shledány žádné průtahy, a doba řízení tak byla zcela přiměřená. Určité průtahy shledal soud prvního stupně pouze v řízení před Ústavním soudem, a to od doby podání návrhu na obnovu řízení až do vyhlášení nálezu dne 2. 7. 2008. Přibližně za jeden rok, po jehož dobu Ústavní soud nekonal (ačkoliv se podle jeho vlastních slov jednalo o zcela jasnou věc), přiznal soud prvního stupně žalobci zadostiučinění ve výši 25.000,- Kč. V následném řízení po zrušení původních trestních rozhodnutí Ústavním soudem neshledal soud prvního stupně žádné průtahy. Zcela nedůvodným byl shledán nárok žalobce na zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout nezákonným odsouzením. Žalobce, aby se vyhnul výkonu trestu odnětí svobody, opustil území České republiky a po dobu osmi let pobýval na území USA, což dle jeho tvrzení vedlo k rozpadu rodinného života, k omezení kontaktu s nejbližšími rodinnými příslušníky a takt