30 Cdo 3902/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3902/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2024 Spisová značka:30 Cdo 3902/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3902.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Zadostiučinění (satisfakce) Promlčení Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 14 odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. § 15 odst. 2 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a předpisu č. 82/1998 Sb. § 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. § 35 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 26 předpisu č. 82/1998 Sb. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3902/2023-405 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. M., zastoupeného Mgr. Josefem Havlíčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Kozí 26/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 393 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 13/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2023, č. j. 17 Co 221/2022-375, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2023, č. j. 17 Co 221/2022-375, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 8. 2022, č. j. 24 C 13/2019-331, se ve výrocích I, v rozsahu, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 105 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2019 do zaplacení, jakož i v navazujících výrocích o nákladech řízení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby a následné změně žaloby) domáhal zaplacení částky 393 000 Kč s příslušenstvím sestávající z částky 268 500 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání, a částky 124 500 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky trestního řízení posléze vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 3/2015. 2. Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 8. 2022, č. j. 24 C 13/2019-331, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 369 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do zaplacení částky 24 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 117 190 Kč (výrok III), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení v plné výši s tím, že jejich přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení (výrok IV), a zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 9 750 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok V). 3. V řešené věci jde o druhý rozsudek soudu prvního stupně. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu vyzval soud prvního stupně žalobce k odstranění vad žaloby. V podání ze dne 3. 12. 2021 žalobce uvedl, že se domáhá náhrady za nemajetkovou újmu za trestní stíhání na základě nezákonného rozhodnutí v celkové výši 134 250 Kč (83 měsíců × 1 500 Kč za dobu od května 2011 do března 2018, a 13 měsíců × 750 Kč za období od sdělení podezření do zahájení trestního stíhání), a náhrady za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup ve výši 134 250 Kč (83 měsíců × 1 500 Kč za dobu od května 2011 do března 2018 a 13 měsíců × 750 Kč za období od sdělení podezření do zahájení trestního stíhání). Podle žalobce bylo již z obsahu žaloby zřejmé, že uplatnil nárok na náhradu jak za nezákonné trestní stíhání, tak i za jeho nepřiměřenou délku. Dále žalobce odkázal na svá předchozí písemná podání, v nichž popsal, jak nezákonné trestní stíhání vnímal, čím trpěl, a s jakými obavami po celou dobu žil. Podáním ze dne 14. 7. 2022 žalobce změnil žalobu tak, že na náhradě za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí požadoval částku 268 500 Kč (3 000 Kč měsíčně za období od května 2011 do března 2018 a ve výši 1 500 Kč měsíčně za období od dubna 2010 do dubna 2011) a na náhradě za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup požadoval částku 124 500 Kč, a to 1 500 Kč měsíčně za období od května 2011 do března 2018 (tj. v této části vzal žalobu ohledně částky 9 750 Kč s příslušenstvím zpět). Na jednání konaném dne 15. 8. 2022 připustil soud prvního stupně změnu žaloby tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 268 500 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 1. 1. 2019 do zaplacení z titulu nemajetkové újmy na základě nezákonného rozhodnutí a rozhodl o zastavení řízení v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 9 750 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 1. 1. 2019 do zaplacení z titulu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup. 4. Ohledně průběhu trestního stíhání žalobce vzal soud prvního stupně ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 43 T 3/2015 vzal za prokázané, že dne 31. 3. 2009 byl Ministerstvem vnitra, Inspekcí Policie České republiky, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „trestní zákon“), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, kterého se měli dopustit žalobce, J. N. a I. K. Dne 19. 4. 2010 byl žalobce předvolán k podání vysvětlení, žalobce se rozhodl využít svého práva nevypovídat. Dne 13. 5. 2011 rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov pod sp. zn. SV 13/2011-1 o zahájení trestního stíhání žalobce, P. K., J. N., L. K. a I. K. s tím, že žalobce byl obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost, která byla usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 19. 8. 2011, č. j. 5 KZV 11/2011-46, odmítnuta. Dne 3. 11. 2011 žalobce jako obviněný vypovídal před Okresním státním zastupitelstvím Brno-venkov. Dne 15. 12. 2014 byl žalobce Krajským státním zastupitelstvím v Brně upozorněn na změnu právní kvalifikace s tím, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, bude kvalifikován jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a), § 23 trestního zákoníku. Dne 3. 2. 2015 byla Krajským státním zastupitelstvím v Brně pod sp. zn. 5 KZV 11/2011-620 podána obžaloba. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 43 T 3/2015, zprostil všechny obžalované obžaloby s tím, že v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. Odvolání státního zástupce bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 To 16/2017-9420, zamítnuto. 5. Dále učinil skutková zjištění ohledně výše příjmu žalobce v letech 2010, 2011 a 2015, o žalobcem prodělaném onkologickém onemocnění, o zajištění zbrojního průkazu a zbraně (pistole a střeliva) žalobce, o dopadu trestního stíhání do rodinných, pracovních a společenských poměrů žalobce, jakož i o zdravotním a psychickém stavu žalobce a dalších následcích v jeho osobnostní sféře. 6. Ze sdělení žalované ze dne 29. 4. 2019, č. j. MSP-2407/2018-ODSK-ODSK/4, soud zjistil, že ve věci spoluobviněného J. N. (který byl stíhán společně s žalobcem) žalovaná přiznala J. N. celkové odškodnění ve výši 461 479 Kč. Součástí této částky bylo zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve výši 123 000 Kč. Při výpočtu bylo vycházeno ze základního zadostiučinění za každý započatý měsíc vedení trestního stíhání v částce 1 000 Kč, která byla zvýšena o 10 % (povaha trestní věci), o 30 % (mimořádně vysoký zásah do osobnostní sféry) a o dalších 10 % (z důvodu dosavadní bezúhonnosti). Výsledná částka byla po těchto úpravách stanovena na 1 500 Kč za každý měsíc trestního stíhání. Dále se přiznané zadostiučinění skládalo ze zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Zde bylo vycházeno z toho, že trestní stíhání trvalo od 13. 5. 2011 do 7. 3. 2018 (tedy stejně jako v případě žalobce). Žalovaná tuto dobu shledala nepřiměřenou. Při stanovení náhrady žalovaná vycházela ze základní částky ve výši 17 500 Kč za rok řízení. Tato částk