30 Cdo 670/2013 — Nejvyšší soud

30 Cdo 670/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2013 Spisová značka:30 Cdo 670/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.670.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 670/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce L. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Kosem, MSc., advokátem se sídlem v Pardubicích, Pernštýnská 6, proti žalované EXPRES TEAM s. r. o., se sídlem v Brně, Zaoralova 2058/5, identifikační číslo osoby 25566075, zastoupené Mgr. Vlastou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 15/9, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 178/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. října 2012, č.j. 18 Co 503/2012-204, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Kosa, MSc., advokáta se sídlem v Pardubicích, Pernštýnská 6. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Pardubicích (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. května 2012, č.j. 6 C 178/2010-177, zamítl návrh na určení, že „žalobce je výlučným vlastníkem budovy, způsob využití objektu k bydlení, pozemku - stavební parcely, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří a pozemku - pozemkové parcely, druh pozemku zahrada, vše zapsané v k.ú. S., obec P., část obce S.“ (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že v důsledku neuhrazených závazků žalobce Okresní soud v Pardubicích nařídil dne 23. ledna 2008 exekuci na majetek žalobce, soudní exekutor vydal následně dne 25. srpna 2008 exekuční příkaz k prodeji nemovitosti. Žalobce si s nastalou situací nevěděl rady a tak využil nabídky na oddlužení od společnosti SPOLEČNOSTI IHNED s.r.o., která žalobci nabídla půjčku ve výši 200.000,- Kč. Žalobce sice dlužil pouze částku ve výši 88.000,- Kč, nicméně označená společnost ho přesvědčila k řešení, že za žalobce uhradí jeho dluh a zbylé prostředky ve výši 112.000,- Kč poskytne žalobci za účelem, aby si žalobce založil účet stavebního spoření, z něhož měl následně čerpat úvěr za účelem vrácení půjčky. K zajištění své pohledávky požadovala tato společnost převedení vlastnického práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobce do svého vlastnictví. Mělo se jednat pouze o zajišťovací převod, když žalobce měl s předmětnou společností uzavřít také smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Žalobce tak měl uhradit půjčenou částku a tím splatit kupní cenu v rámci (slibovaného) budoucího převodu vlastnického práva zpět na žalobce. Žalobci byl předložen návrh kupní smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí kupní, který žalobce podepsal a předal zástupci společnosti SPOLEČNOSTI IHNED s. r. o. Tyto smlouvy však již žalobce neobdržel. Předmětná společnost následně vyplatila exekuční závazky žalobce ve výši 88.000,- Kč, poté podala návrh na vklad vlastnického práva v její prospěch a následně převedla nemovitosti na společnost TERBRIX s. r. o., a to kupní smlouvou ze dne 5. května 2010 s právními účinky vkladu práva ke dni 10. května 2010. Společnost TERBRIX s. r. o. následně převedla téhož dne, kdy uzavřela kupní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí, jako kupující předmětné nemovitosti na žalovanou, a to kupní smlouvou ze dne 5. května 2010. Žalobce částku přesahující jeho závazky, tj. 122.000,- Kč nikdy neobdržel. Po provedeném řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Kupní smlouva ze dne 10. července 2009 byla shledána platným právním úkonem, neboť k jejímu uzavření došlo na základě prohlášení, jež bylo projeveno písemnou formou žalované na téže listině, jako návrh na uzavření smlouvy, přičemž vůči nepřítomnému navrhovateli (žalované) bylo přijetí návrhu účinné od okamžiku, kdy jí došel návrh na uzavření smlouvy podepsaný adresátem návrhu (žalobcem). Námitku neplatnosti kupní smlouvy uzavřené v době, kdy povinný nesměl po doručení usnesení o nařízení exekuce nakládat se svým majetkem, neshledal soud prvního stupně opodstatněnou. Uvedl, že právní účinky vkladu kupní smlouvy, kterou žalobce uzavřel, vznikly ke dni 8. října 2009. Vzhledem k tomu, že vymáhaná pohledávka, jakož i náklady exekuce byly dne 28. srpna 2009 v plné výši vymoženy, byl exekuční příkaz ze dne 25. srpna 2008 zrušen. V době, kdy se kupující společnost SPOLEČNOSTI IHNED s. r. o. stala vlastníkem převáděných nemovitostí, bylo exekuční řízení skončeno a omezení vlastnického práva a povinnosti nenakládat s majetkem již v té době nebyla. K námitce neplatnosti právního úkonu z důvodu toho, že svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům, soud prvního stupně uzavřel, že žalobce si předmětnou kupní smlouvu přečetl, k jejímu obsahu neměl výhrady a s částkou 200.000,- Kč souhlasil, když v řízení potvrdil, že „to chtěl mít z krku“. Jestliže pak žalobce ve svém závěrečném návrhu namítal, že kupní smlouvu uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, s tímto tvrzením přišel až po ukončení dokazování a po koncentraci řízení a proto soud prvního stupně k této námitce nepřihlédl. Nakonec uzavřel, že provedenými důkazy neměl zjištěno, že by žalobce uzavřel smlouvu o zajišťovacím převodu práva či smlouvu o smlouvě budoucí kupní. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že: “se určuje, že žalobce je vlastníkem budovy objektu bydlení v části obce S., a pozemkové parcely - zahrady, vše v k.ú. S., obec P.“ (výrok I.). Současně rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, nesouhlasil však s jeho právními závěry. Za nesprávný považoval názor soudu prvního stupně, že lze předmětnou kupní smlouvu považovat za platnou. Již v žalobě a dále v průběhu řízení žalobce poskytl tvrzení, že smlouvu považuje za neplatnou, neboť má znaky smlouvy lichevní, proto není správný názor soudu prvního stupně, že šlo o tvrzení učiněná až po nastalé koncentraci. Na podkladě zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně pak odvolací soud uzavřel, že předmětná kupní smlouva mezi žalobcem a společností SPOLEČNOSTI IHNED s. r. o. je učebnicovým příkladem smlouvy lichevní, když ji žalobce uzavíral za stavu tísně způsobeného nařízenou exekucí a nabyvatel zjevně zneužil nezkušenosti převodce v nastalé situaci vedené tím, aby se žalobce zbavil exekuce, což vyjádřil slovy „mít to z krku“. Není možné opomenout ani hrubý nepoměr spočívající v tom, že v krátké době po zápisu vkladu práva dle předmětné kupní smlouvy nabyvatelka převedla předmětné nemovitosti za kupní cenu 600.000,- Kč na společnost TERBRIX s. r. o., a ta je dále převedla ještě v průběhu řízení o povolení vkladu na žalovanou za kupní cenu 1.800.000,- Kč, aniž by došlo k jakékoliv změně jejich technického stavu oproti stavu ke dni uzavření kupní smlouvy ze dne 10. července 2009. Jsou tak naplněny jak objektivní, tak i subjektivní znaky lichevní smlouvy, které jsou v příčinné souvislosti, jakož i zjištění, že jednání osoby profitující z lichvy bylo vedeno alespoň nepřímým úmyslem (o nařízené exekuci na majetek žalobce nabyvatelka věděla nebo musela vědět alespoň z výpisu z katastru nemovitostí). Odvolací soud uzavřel, že je-li kupní smlouva ze dne 10. července 2009 absolutně neplatná podle § 39 obč. zák., v jejím důsledku je neplatný každý další převod předmětných nemovitostí, když na jiného nelze převést právo, které převodce neměl. Navíc ještě dodal, že nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, který neshledal neplatnost předmětné smlouvy pro její nedovolenost, tedy rozpor s § 44 odst. 7 exekučního řádu účinným v této době, když tento závěr neobstojí v konfrontaci s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“), ve věci sp. zn. 29 Cdo 1070/2006, který neplatnost se zákonem shledává bez ohledu na to, zda účinky zákazu nakládání povinného s nemovitostmi pominuly dříve, než nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva k nemovitostem dle této smlouvy. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky vča