30 Cdo 885/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 885/2017 citace  Název judikátu:K posuzování tzv. propadné zástavy Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2017 Spisová značka:30 Cdo 885/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.885.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 12. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.12.2017 27.12.2017III.ÚS 4059/17 IV.ÚS 4118/17prof. JUDr. Josef Fiala, CSc. JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto odmítnuto22.1.2019 27.2.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 885/2017-677 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobců a) Z. S., a b) J. S., zastoupených JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, proti žalované CODAN AGENTURA, spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Provaznická 399/11, identifikační číslo osoby: 251 08 051, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M. , advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o určení vlastnického práva k nemovitostem a jejich vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 603/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2012, č. j. 58 Co 46/2012-431, takto: I. Dovolání žalobců se zamítá. II. Žalované se vůči žalobcům právo na náhradu nákladů odvolacího (po vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2012, č. j. 58 Co 46/2012-431) a dovolacího řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že s ohledem na níže zreferované rozhodnutí (nález) Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) a v něm zaujaté právní závěry, je nezbytné v první části tohoto rozhodnutí vyložit procesní genezi tohoto případu s tím, že všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách tohoto soudu http://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 21 C 603/2004-115, určil, že v rozsudku specifikované nemovitosti jsou ve společném jmění žalobců, dále uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobcům uvedené nemovitosti do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení skutkově a právně uzavřel, že účastníci dne 23. října 2002 uzavřeli smlouvu označenou jako kupní smlouva, a to na základě ujednání (tzv.) rámcové dohody „mezi žalobcem a žalovanou“. Podle soudu prvního stupně uvedená „kupní smlouva jen simulovaným právním úkonem, jímž má být zastřen její skutečný účel, sjednání tzv. propadné zástavy, které je dle § 169 písm. e) o. z. (roz. obč. zák., tj. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění) neplatné, je proto kupní smlouva pro rozpor se zákonem a jeho obcházení absolutně neplatným právním úkonem dle § 39 o. z. a pro nedostatek vůle účastníků uzavřít kupní smlouvu dle § 37 odst. 1 o. z.“ Z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento soud činil skutková zjištění nejen z listinných důkazů, ale též z výslechů svědků. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“), který v odvolacím řízení - jak plyne z protokolu o jednání ze dne 19. září 2007 (viz č.l. 187 a násl.) - žádné dokazování neprováděl, rozsudkem ze dne 19. září 2007, č. j. 58 Co 163/2007-198, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení vlastnického práva, jakož i žalobu o vyklizení žalované z předmětných nemovitostí zamítl. I když odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku konstatoval, že „v tomto případě mohl...vyjít z podstaty skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně po dokazování provedeném v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci“ a že „neměl přitom důvod odchylovat se od zjištění zachycených v napadeném rozsudku“, přesto některá skutková zjištění, jež učinil soud prvního stupně, skutkově (bez provedeného dokazování) modifikoval, respektive jinak hodnotil některé soudem prvního stupně provedené důkazy (arg.: „Při vyslovení právních závěrů o neplatnosti kupní smlouvy soud I. stupně dostatečně nevzal v úvahu zjištění o okolnostech, za kterých byla, společně se smlouvou rámcovou, uzavřena...“, „tvrzení žalobců a jejich dcery jako svědkyně...tak ani nemělo oporu v zákonných ustanovení“, „z provedených důkazů vyplynula vůle účastníků uzavřít kupní smlouvu“). Odvolací soud uzavřel, že „žalovaný pouze na základě smlouvy o postoupení pohledávek zaujal místo věřitele po Komerční bance, a.s., přičemž tato pohledávka zajištěna již byla, a to zástavním právem k oběma domům penzionu. Nemohlo se tak jednat o propadné zástavy ve smyslu ust. § 169 písm. e) o.z... .Žalobce kupoval hotel a nic jiného (například později vymahatelnou pohledávku), zejména žalobce jako podnikatel pak s tímto řešením své neschopnosti dostát platebním povinnostem v rámci podnikání souhlasil.“ Mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o půjčce, přičemž z provedených důkazů - dovodil odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně - vyplynula vůle účastníků uzavřít kupní smlouvu (dále též „předmětná kupní smlouva“). Odvolací soud se jinak ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o neprokázání tvrzení žalobců, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, nebo že by byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. K dovolání žalobců Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. dubna 2010, č. j. 30 Cdo 1177/2008-249, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem zrušení napadeného rozsudku bylo, že byl zatížen vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Tuto vadu řízení dovolací soud shledal v porušení § 213 odst. 2 o. s. ř., když odvolací soud nezopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně, pokud se odchýlil od jeho skutkových zjištění, případně zákonu odpovídajícím způsobem nevyložil (157 odst. 2 o. s. ř.), z jakých důvodů nebylo zapotřebí ten který důkaz provedený před soudem prvního stupně zopakovat (např. pro jeho zjevnou nadbytečnost, resp. neúčelnost atd.). V následujícím řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. prosince 2010, č. j. 58 Co 163/2007-298, zrušil shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V souladu s pokyny dovolacího soudu nejdříve zdůvodnil, že provedení důkazů výpověďmi účastníků a svědků považuje za nadbytečné, neboť vzhledem k jejich rozdílnému výkladu projevu vůle, považoval za účelné vycházet z textu smluv, tj. z jazykového vyjádření jejich vůle. Z tohoto důvodu zopakoval dokazování v unesení označenými listinami, jejichž obsah považoval pro posouzení věci za rozhodující ve spojení s nespornými tvrzeními účastníků. Dále učinil právní závěr, že mezi účastníky se jedná o obchodně závazkový vztah, předmětná kupní smlouva byla uzavřena platně, předmět kupní smlouvy byl dostatečně určitě formulován, sjednání práva zpětné koupě umožňuje ustanovení § 610 obč. zák. Neplatnost předmětné kupní smlouvy odvolací soud neshledal ani ve způsobu sjednání kupní ceny, ani z důvodu omylu na straně žalobců, nebo coby zastřeného úkonu jako ujednání o půjčce s tzv. propadnou zástavou. Soudu prvního stupně uložil, aby se v dalším řízení zabýval otázkou odstoupení žalobců od předmětné smlouvy. V dalším řízení Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 20. května 2011, č. j. 21 C 603/2004-356, žalobu na určení vlastnického práva žalobců k specifikovaným nemovitostem v rozsudečném výroku a žalobu na vyklizení těchto nemovitostí zamítl (výroky I. a II.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV). Soud prvního stupně, vycházeje z právních závěrů odvolacího soudu, dospěl k závěru, že odstoupení žalobců od předmětné kupní smlouvy nebylo platné ve smyslu § 344, § 345 a § 346 odst. 1 obč. zák. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. března 2012, č. j. 58 Co 46/2012-431, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. K odvolacím námitkám žalobců opětovně zdůraznil, že se v daném případě jednalo o obchodně právní vztah, že předmětná kupní smlouva nebyla neplatná jako ujednání o propadné zástavě, případně ujednání o zajišťovacím převodu práva, a odkázal na argumentaci svého usnesení ze dne 8.