32 Cdo 1630/2018 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1630/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2020 Spisová značka:32 Cdo 1630/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1630.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Prodlení dlužníka Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 548 odst. 2 obch. zák. § 374 odst. 1 obch. zák. § 539 obch. zák. § 550 obch. zák. § 340 odst. 2 obch. zák. § 349 odst. 1 obch. zák. § 351 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1630/2018-344 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Architektonického studia GAMA s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Kunraticích, Vídeňská 405, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 60490772, zastoupené JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů 1599/31, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze – Starém Městě, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na příkopě 853/12, o zaplacení částky 789 840 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 275/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. 91 Co 123/2017-289, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. 91 Co 123/2017-289, v té části jeho prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 2. 2017, č. j. 27 C 275/2014-175, v části výroku pod bodem I přisuzující žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 789 840 Kč od 1. 7. 2013 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 2. 2017, č. j. 27 C 275/2014-175, v té části jeho výroku pod bodem I, jíž byl žalobkyni přisouzen úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 789 840 Kč od 1. 7. 2013 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. 91 Co 123/2017-289, v té části jeho prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 2. 2017, č. j. 27 C 275/2014-175, v části výroku pod bodem I přisuzující žalobkyni částku 789 840 Kč, se zamítá. III. Ve zbývající části se dovolání odmítá. Odůvodnění: Žalobkyně se ve zde souzené věci jako zhotovitel po žalovaném jako objednateli s odkazem na ustanovení § 548 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“), domáhala zaplacení částky 789 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako ceny díla po odečtení toho, co neprovedením díla v plném rozsahu ušetřila poté, co od smlouvy o dílo pro nedostatek součinnosti žalovaného odstoupila. Tvrdila, že podklady, které jí měl dle smlouvy o dílo poskytnout žalovaný, avšak ani po opakovaných výzvách tak neučinil, byla schopna si na vlastní náklady opatřit v rozsahu nezbytném pro provedení díla v rozsahu 80 %, pro úplné dokončení díla však byla součinnost žalovaného nezbytná. Žalovaný založil svou procesní obranu na argumentu, že žalobkyně postupovala v rozporu se smlouvou o dílo a s obchodním zákoníkem, jestliže si podklady potřebné k provedení díla začala shánět sama, aniž ho vyzvala k jejich předložení, a svým postupem ho zbavila možnosti kontrolovat provádění díla. Tvrdil, že v rozhodné době neměl příslušnou dokumentaci k dispozici, tudíž ji nemohl žalobkyni předat, a kdyby ho žalobkyně k předložení dokumentace vyzvala, dozvěděla by se, že není připravena a bude předána, jakmile bude kompletní. Žalovaný má dílo za provedené v rozporu se smlouvou, neboť nebylo provedeno na základě patřičných dokladů. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 2. 2017, č. j. 27 C 275/2014-175, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 789 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 789 840 Kč od 28. 6. 2013 do zaplacení a ve výši 8,05 % ročně od 1. 7. 2013 do zaplacení (výrok pod bodem I) a na náhradu nákladů řízení zaplatit státu částku 81 070 Kč (výrok pod bodem II) a žalobkyni částku 203 314 Kč (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 25. 1. 2012 smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva“), jejímž předmětem bylo vypracování dokumentace pro stavební povolení rekonstrukce kostela sv. Mikuláše v Praze na Starém Městě, včetně projednání s Národním památkovým ústavem. Cena díla činila 1 316 400 Kč s DPH. Podle článku III. smlouvy měl zhotovitel zahájit plnění díla po podpisu smlouvy a předat dokončené dílo objednateli do čtyř měsíců od podpisu. V článku IV. bylo ujednáno, že objednatel předá zhotoviteli staveniště dva dny před zahájením doby plnění a „předá zhotoviteli plnou moc ke vstupu do objektu a přístup k veškeré stávající i rozpracované dokumentaci a k projednání dokumentace se všemi orgány státní správy a účastníky řízení“. Tyto povinnosti žalovaný ani přes opakované urgence žalobkyně nesplnil. Žalobkyně v souladu se smlouvou započala s plněním ihned po jejím podpisu. Kostel sv. Mikuláše je veřejně přístupný a jeho správce (Církev československá husitská) poskytoval žalobkyni potřebnou součinnost. Absence plné moci žalobkyni v provádění díla nebránila, neboť vycházela z dokumentů dostupných v archivech Národního památkového ústavu a Prahy 1, které si na své náklady obstarala, a ze svých odborných zkušeností s obdobnými typy památkových staveb. Bez součinnosti žalovaného byla schopna provést dílo v souladu se smlouvou o celkovém objemu 60% rozpracovanosti; k dokončení celého díla byla součinnost žalovaného nezbytná, neboť bylo nutné získat jako podklad jeho jednoznačné a závazné definování potřeb a požadavků. Takto rozpracované dílo žalobkyně dne 25. 4. 2012 předala žalovanému. Žalovaný jí dopisem ze dne 10. 5. 2012 informoval, že jí stavební dokumentaci vrací, a vytkl jí, že dokumentace nebyla zpracována na základě jeho podkladů a tudíž nesplňuje smlouvou stanovené požadavky. Stavební dokumentace však byla zpracována dostatečně se zřetelem k požadavkům Národního památkového ústavu a jiných zainteresovaných orgánů. Dodatkem č. 1 smlouvy ze dne 10. 9. 2012 strany změnily dobu plnění díla tak, že mělo být zhotoveno do třech měsíců ode dne, kdy žalovaný předá žalobkyni podklady. K předání příslušných podkladů však nedošlo ani po uzavření dodatku. Z komunikace mezi účastníky vyplynulo, že žalovaný neměl o plnění ze smlouvy nadále zájem. Dopisem ze dne 17. 9. 2013 žalobkyně od smlouvy s odkazem na ustanovení § 345 a § 346 obch. zák. odstoupila s odůvodněním, že bez součinnosti žalovaného nebylo možné dílo zcela dokončit. Předžalobní výzvou doručenou dne 2. 1. 2014 vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 028 115 Kč s DPH (kalkulovala přitom s 80% rozpracovaností předmětu díla) ve lhůtě do 10. 1. 2014. Dne 8. 10. 2014 byl žalovanému doručen dopis obsahující opětovnou předžalobní výzvu k úhradě částky 1 028 115 Kč a smírný návrh na úhradu částky 789 840 Kč (tj. 60 % ceny díla) ve lhůtě do 7 dnů od odeslání. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 345 a 548 odst. 2 obch. zák. a dospěl k závěru, že žaloba je po právu, neboť žalobkyně od smlouvy odstoupila platně pro prodlení žalovaného s poskytnutím součinnosti a dílo bylo provedeno v rozsahu 60%. Konstatoval, že k oznámení o odstoupení od smlouvy došlo po více než rok trvajícím dohadování mezi stranami, jakož i „nesoučinností a ignorací“ ze strany žalovaného, a dodatečná lhůta pro plnění podle § 345 odst. 3 obch. zák. byla stanovena několikrát, a vyjádřil názor, že i kdyby k odstoupení došlo na základě nepodstatného porušení smlouvy, nic by to nezměnilo na aplikaci ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák., které váže právo zhotovitele na cenu díla podle smlouvy na prodlení objednatele. Žádnou překážku pro splnění povinnosti žalovaného vylučující jeho odpovědnost neshledal; zdůraznil, že za takovou překážku nelze považovat chování proti zásadě poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák. Odmítl námitku žalovaného, že žalobkyně jednala v rozporu se smlouvou a s § 539 odst. 2 obch. zák., když si potřebné podklady začala shánět sama a žalovaného nevyzvala k jejich předložení a k předání staveniště. Argumentoval, že žalobkyně se ocitla v patové situaci; pod hrozbou sankce byla vázána termínem předání díla, tudíž bylo jejím zájmem, aby tuto povinnost splnila, a jako odborný subjekt byla oprávněna zpracovat odborné podklady architektonického a