32 Cdo 1817/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1817/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 6. 2013 Spisová značka:32 Cdo 1817/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1817.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Právní úkony Ušlý zisk Vady řízení Dotčené předpisy:§ 30 odst. 3 předpisu č. 222/1994Sb. ve znění do 31.12.2000 § 154 písm. 1) o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1817/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně RWE Energo, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Proseku, Prosecká 855/68, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25115171, proti žalovanému B. Z., zastoupenému Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem, se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, PSČ 690 02, o zaplacení částky 2,938.678,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 93/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2011, č. j. 14 Cmo 361/2010-198, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2011, č. j. 14 Cmo 361/2010-198, v té části výroku pod bodem I, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2010, č. j. 19 Cm 93/2005-155, v části výroku ve věci samé, kterou byla žalobkyni přisouzena částka 2,768.982,70 Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku o nákladech řízení, jakož i ve výroku o nákladech odvolacího řízení pod bodem II, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2010, č. j. 19 Cm 93/2005-155, v části výroku ve věci samé, kterou byla žalobkyni přisouzena částka 2,768.982,70 Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se v souzené věci po žalovaném domáhala zaplacení částky 2,938.678,41 Kč s úrokem z prodlení, z toho částky 169.695,71 Kč z titulu nároku na zaplacení ceny sjednané ve smlouvě o dodávkách tepla a částky 2,768.982,70 Kč z titulu nároku na náhradu škody spočívající v tzv. základní ceně tepla za období, o něž byly v důsledku porušení smluvního závazku žalovaným zkráceny smluvní vztahy žalobkyně s žalovaným (tam co do částky 1,307.436,70 Kč) a s dalším odběratelem J. S. (tam co do částky 1,461.546,- Kč). Vrchní soud v Olomouci rozhodnutím označeným v záhlaví potvrdil rozsudek ze dne 15. června 2010, č. j. 19 Cm 93/2005-155, jímž Krajský soud v Brně žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2,938.678,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5% ročně z částky 19.095,93 Kč od 29. února 2004 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,5% ročně z částky 130.567,50 Kč od 29. března 2005 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % ročně z částky 20.695,71 Kč od 29. března 2005 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 1,307.436,70 Kč od 26. února 2005 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 1,461.546,- Kč od 31. října 2003 do zaplacení. Odvolací soud zjistil poté, co zopakoval dokazování listinnými důkazy, že žalobkyně jako dodavatel a žalovaný jako odběratel uzavřeli dne 20. října 1999 smlouvu označenou jako Kupní smlouva (o dodávkách tepla), jejímž předmětem byly dodávky tepla pro vytápění a pro ohřev teplé užitkové vody (TUV) pro odběrné místo označené jako řeznictví a uzenářství, B., o požadovaném příkonu 90 kW a předpokládaném odběru 585 GJ za rok. Smlouva byla uzavřena na dobu 15 let počínaje dnem zahájení provozu zdroje, předpokládaným dnem zahájení dodávek tepla byl den 1. září 2000. Odběratel se zavázal umožnit dodavateli a investorovi ve svých objektech, které jsou jako odběrní místa zásobovány teplem, instalaci předávacích stanic. Výše ceny byla určena konstrukcí obsaženou v příloze č. 2, přičemž odběratel se zavázal hradit základní cenu ve výši 10.363,- Kč za měsíc nezávisle na množství odebraného tepla. Podle přílohy č. 2 smlouvy se cena skládá z „pracovní ceny“ a „základní ceny“. Pracovní cena měla být určena na základě ceny skutečně spotřebovaného množství plynu a elektrické energie potřebné pro pohon zařízení. V základní ceně měly být obsaženy veškeré náklady na zajištění investice a provozu soustavy. Podle bodu 1.3 při požadovaném příkonu 90 kW a předpokládaném ročním objemu tepla v množství 585 GJ jsou propočteny náklady odběratele pro roční období (základní cena 124.350,- Kč, pracovní cena 87.750,- Kč, celkem 212.100,- Kč) a pro jeden měsíc coby zálohová platba (základní cena 10.363,- Kč, pracovní cena 7.313,- Kč, celkem 17.675,- Kč). Podle bodu 3.1. kupní cena může být dodavatelem při uzavření kupní smlouvy a v průběhu jejího trvání změněna pouze na základě změny cenových výměrů, změny cen vstupních topných médií, změny směnného kurzu a inflačního indexu, a to podle tam uvedených regulačních vzorců či změny výchozích parametrů. Přílohou č. 3 smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, podle jejichž článku 5.1. je odběratel povinen pro účely svého zásobování teplem na svých nemovitostech umožnit umístění a položení vedení (teplovodní přípojku) a umožnit umístění ostatního rozdělovacího zařízení. Podle bodu 9.1. odběratel nesmí provádět bez souhlasu dodavatele žádné opravy, zásahy a změny ovlivňující parametry topné soustavy oproti schválenému projektu. Podle bodu 9.2. za stav funkčnosti topné soustavy ve vytápěných objektech ovlivňujících plnění a dodržování dodávkových norem odpovídá odběratel. Fakturou ze dne 14. ledna 2004 splatnou 28. února 2004 žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávku tepla za rok 2003, základní cena činila 124.350,- Kč, pracovní cena 45.462,31 Kč, připočtena byla DPH ve výši 5 % a odečteny zaplacené zálohy ve výši 159.207,- Kč. K úhradě zbývala částka 19.095,93 Kč. Fakturou ze dne 14. února 2005 splatnou 28. března 2005 žalobkyně vyúčtovala žalovanému úhradu za rok 2004, na základní ceně požadovala 124.350,- Kč, připočtena byla DPH ve výši 5 %, celkem 130.567,50 Kč. Fakturou ze dne 3. března 2005 splatnou 28. března 2005 žalobkyně vyúčtovala žalovanému úhradu za období od 1. ledna 2005 do 25. února 2005, na základní ceně požadovala 19.078,36 Kč, připočtena byla DPH ve výši 5 %, celkem 20.032,28 Kč. Dopisem ze dne 20. září 2004 žalobkyně vytkla žalovanému, že na konci roku 2003 nechal provést technologická opatření, jimiž jí znemožnil dodržení smlouvy o dodávkách tepla, a vyčíslila škodu, která jí tím vznikla, sestávající z nákladů spojených s odpojením stanice v částce 51.930,- Kč, z úhrady základní ceny do září 2015 a z úhrady základní ceny, kterou by byl odběratel J. S. povinen hradit po dobu trvání jeho smlouvy, pokud by žalovaný svým zákrokem tuto smlouvu nezmařil. Žalobkyně vyzvala žalovaného celkem k úhradě částky 2,974.296,- Kč. Aniž to v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl, odvolací soud vyšel též ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že smlouva o shodných náležitostech byla dne 9. srpna 2000 uzavřena i mezi žalobkyní a J. S., který provozoval drogerii v témže objektu, v němž podnikal žalovaný a který byl v jejich spoluvlastnictví. Tento smluvní závazek byl ukončen dohodou poté, co jej žalobkyně pro technický zásah žalovaného do vedení, spočívající v tom, že trubky rozvodu tepla byly zaslepeny, nebyla schopna plnit. Dopisem ze dne 23. února 2005 doručeným žalovanému dne 25. února 2005 žalobkyně odstoupila od smlouvy s ním uzavřené z důvodu jejího podstatného porušování. Odvolací soud usoudil, že smlouva ze dne 20. října 1999 je platně uzavřenou kupní smlouvou v režimu obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák“). Dovodil, že ve smlouvě je dostatečně specifikován jak odběratel, tj. žalovaný, a odběrní místo, tj. provozovna žalovaného na uvedené adrese, tak předmět dodávek, tj. teplo pro vytápění a teplo pro ohřev TUV. Ve smlouvě jsou uvedena též data požadovaného příkonu a předpokládaného odběru tepla. Též vymezení ceny konstruované ze dvou složek, složky pevné („základní“) určené přímo smlouvou a složky „pracovní“, která závisí na ceně reálně spotřebovaného množství plynu a elektrické energie, nemá za následek neplatnost smlouvy ani pro neurčitost ujednání o ceně, ani pro jeho nepřiměřenost či jednostrannou výhodnost. Rovněž ustanovení tehdy platného energetického zákona nemohla vést k „neplatnosti smluvního závazku“, když údaje podle jeho ustanovení § 30 odst. 3 lze dovodit z textu smlouvy a jejích příloh a nelze učinit závěr o tom, že energetický zákon by byl „uzavřeným smluvním vztahem“ porušen tak, aby to mělo za následek neplatnost právního úkonu pr