32 Cdo 1868/2020 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1868/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 12. 2020 Spisová značka:32 Cdo 1868/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1868.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1868/2020-416 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně TRANSITUM S a.s., se sídlem v Brescii, Via Pusterla 5, PSČ 251 28, Italská republika, daňové registrační číslo 03580390171, zastoupené Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou se sídlem v Praze, Myslíkova 2020/4, proti žalované N.J.P.Log s.r.o., se sídlem v Ivančicích, Jana Schwarze 912/1a, PSČ 664 91, identifikační číslo osoby 29293782, zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem v Praze, Kaprova 15/11, o zaplacení 12 610 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 388/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2019, č. j. 47 Co 38/2017-373, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Paoly Spoladore. Odůvodnění: Žalobkyně se podanou žalobou (po připuštění změny žaloby) domáhá zaplacení částky 12 610 EUR z titulu náhrady škody, která jí vznikla jednak úhradou ztracené zásilky ve výši 14 630 EUR jejímu odesílateli, společnosti RAVAGO ITALIA S. p. A., a dále jako ušlý zisk ve výši 120 EUR s tím, že vůči těmto svým pohledávkám započetla pohledávku žalované ve výši 2 140 EUR z titulu nezaplacených odměn za zprostředkování přeprav. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 24. 10. 2016, č. j. 33 C 388/2015-210, žalobu zamítl (výrok I.), vyhověl vzájemnému návrhu žalované a uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 2 140 EUR (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě objednávky žalobkyně byla mezi účastnicemi dne 26. 6. 2014 uzavřena smlouva, kterou kvalifikoval jako zasílatelskou smlouvu ve smyslu § 2471 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“, případně „občanský zákoník“). V ní se žalovaná jako zasílatel zavázala žalobkyni jako příkazci obstarat vlastním jménem na účet žalobkyně přepravu zásilky z Mornico al Serio v Itálii do Pelhřimova v České republice k příjemci ZI PLAST a.s. Zásilka však do místa určení nedorazila. Podle nesporných tvrzení účastnic nedošlo ke škodě ztrátou zásilky při obstarávání přepravy, nýbrž v jejím průběhu. Soud prvního stupně nepřisvědčil názoru žalobkyně, že žalovaná nevynaložila potřebnou péči při sjednávání přepravy nákladu; žalovaná škodu nemohla odvrátit, a proto za ni podle § 2478 o. z. neodpovídá. K odpovědnosti žalované za způsobenou škodu soud prvního stupně nedospěl ani podle obecného § 2913 o. z. o náhradě škody při porušení smluvní povinnosti, ani na základě posouzení podle § 2482 o. z. ve spojení s § 2461 o. z. Soud prvního stupně proto žalobkyni nárok na požadovanou náhradu škody nepřiznal a v důsledku toho nepovažoval za relevantní ani žalobkyní učiněný zápočet částky 2 140 EUR, na jejíž zaplacení má žalovaná nárok. Ohledně uvedené částky tedy vyhověl vzájemnému návrhu žalované. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně ze dne 22. 11. 2018, č. j. 47 Co 38/2017-302 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé v rozsahu částky 120 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a změnil ho ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 12 490 EUR s příslušenstvím (výrok II.); dále ho změnil tak, že zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 2 140 EUR (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. – VI.). Rozsudkem ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1906/2019, Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2018, č. j. 47 Co 38/2017-302, v rozsahu jeho druhého až šestého výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně změnil rozsudek soudu prvního stupně v části jeho prvního výroku tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 12 490 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 26. 2. 2015 do zaplacení, a v části jeho druhého výroku jej změnil tak, že vzájemný návrh žalované zamítl (výrok II.); dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III. – VI.). Odvolací soud zopakoval dokazování a podle jeho skutkových zjištění společnost KUEHNE+ NAGEL S.r.l., která měla jako dopravce přepravit pro společnost RAVAGO ITALIA S.p.A z Mornico al Serio v Italské republice do Pelhřimova 22 balíků přírodních granulí, objednala u žalobkyně přepravu tohoto zboží. Objednávkou ze dne 26. 6. 2014 objednala žalobkyně přepravu tohoto zboží u žalované, která následně objednala přepravu zboží u společnosti EURITALIA TRADING S. r. l., kterou zaměstnankyně žalované paní M. N. vyhledala za pomoci burzy TimCom. Zboží – náklad převzatý k přepravě však nebyl příjemci nikdy doručen, k čemuž došlo v důsledku jednání společnosti EURITALIA TRADING S. r. l. či pravděpodobněji osoby, která vystupovala pod její identitou a která předložila žalované dokumenty s pochybnou věrohodností. Tato třetí osoba zboží u odesílatele prokazatelně převzala dne 2. 7. 2014, ale na místo určení je již neodvezla, ačkoli žalované telefonicky potvrdila nakládku i vykládku zboží. Společnost pak přestala být kontaktní. Mezi společností RAVAGO ITALIA S.p.A. a žalobkyní byla dne 16. 1. 2015 sepsána dohoda, v níž žalobkyně vyjádřila ochotu zaplatit společnosti RAVAGO ITALIA S.p.A. odškodné ve výši 14 630 EUR formou bankovní směnky. Tuto bankovní směnku žalobkyně ve prospěch společnosti RAVAGO ITALIA S.p.A. vystavila na částku 14 630 EUR. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že účastnice uzavřely zasílatelskou smlouvu ve smyslu § 2471 o. z., v níž se žalovaná jako zasílatel zavázala žalobkyni obstarat přepravu předmětného zboží. Žalovaná byla podle § 2475 věty první o. z. při sjednávání způsobu a podmínek přepravy povinna postupovat s vynaložením potřebné péče, tuto svoji povinnost však nesplnila, neboť fakticky důvěřovala burze TimCom, prostřednictvím které vyhledala společnost EURITALIA TRADING S. r. l. Žalovaná, která měla k dispozici licenci této společnosti, ale neměla aktuální výpis z obchodního rejstříku, podle odvolacího soudu mohla a měla rozpoznat, že tato společnost, s níž v minulosti nikdy nespolupracovala, nemá mezinárodní dopravu jako zapsaný předmět činnosti. Podle výpovědi zaměstnankyně žalované, paní M. N., však listiny vůbec nezkoumala. Za vzniklou škodu je tedy žalovaná plně odpovědná. Žalobkyně škodu uhradila odesílateli, a proto má vůči žalované jako škůdci právo postihu. Vzhledem k odpovědnosti žalované za způsobenou škodu ve výši 14 630 EUR a k tomu, že žalobkyně započetla vůči své pohledávce pohledávku žalované ve výši 2 410 EUR, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně má nárok na úhradu škody ve výši 12 490 EUR s příslušenstvím. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání opírá dovolatelka o § 237 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil její odpovědnost podle § 2913 o. z., ačkoli smluvní odpovědnost se váže k porušení smluvního ustanovení, nikoliv ustanovení zákonného. Odvolací soud přesto založil závěr o její smluvní odpovědnosti na tom, že porušila povinnosti plynoucí z § 2475 o. z. Přitom přehlédl, že odpovědnost za porušení zákonem stanovené povinnosti je obecně upravena v § 2910 o. z. a toto ustanovení občanského zákoníku vyžaduje pro zjištění nároku na náhradu škody naplnění jiných podmínek než § 2913 o. z. Dovolatelka všechny své povinnosti plynoucí ze smlouvy s žalobkyní splnila. Dovolatelka dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3478/2011, a nález Ústavního soudu ze dne 1. 11 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, namítá, že odvolací soud pochybil při posouzení existence příčinné souvislosti mezi jednáním dovolatelky a vzniklou škodou. Dovolatelka nemůže být odpovědná za jednání třetích osob, tedy ani společnosti EURITALIA TRADING S. r. l. V době, kdy dovolatelka uzavírala s touto společností smlouvu, nemohlo být předvídatelné, že tento dopravce zboží odcizí. Podle dovol