32 Cdo 246/2015 — Nejvyšší soud

32 Cdo 246/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2016 Spisová značka:32 Cdo 246/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.246.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Jednatel Valná hromada Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 66 odst. 2 obch. zák. § 125 odst. 1 písm. f) obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 10. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 246/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Delta invest kapital spol. s r.o., se sídlem v Praze 9, Trytova 1120/6, identifikační číslo osoby 25879928, zastoupené JUDr. Milanem Otevřelem, advokátem se sídlem v Přerově, Mostní 227/4, proti žalované MESIT holding, a.s., se sídlem v Uherském Hradišti, Sokolovská 573, identifikační číslo osoby 47912529, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, o zaplacení částky 35 475 323,09 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 361/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2014, č. j. 18 Co 358/2013-629, 18 Co 266/2014, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2014, č. j. 18 Co 358/2013-629, 18 Co 266/2014, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 9. 2012, č. j. 46 C 361/2007-462, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 2. 2014, č. j. 46 C 361/2007-555, a doplňující rozsudek téhož soudu ze dne 4. 2. 2014, č. j. 46 C 361/2007-600, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : V řízení zahájeném 21. 2. 2002 se původní žalobkyně - společnost Konpo, s.r.o. - domáhala po původně žalované 1) společnosti B O R A, spol. s r.o. v likvidaci jako dlužníkovi (dále též jen „dlužník“) a žalované 2) společnosti MESIT holding, a.s. jako ručiteli zaplacení částky 35 475 323,09 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze dvou smluv o úvěru. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 26. 9. 2012, č. j. 46 C 361/2007-462, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 2. 2014, č. j. 46 C 361/2007-555, zamítl žalobu o zaplacení částky 23 129 644,97 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a původní žalovanou 1) společností B O R A, spol. s r.o. v likvidaci (výrok II.) a mezi žalobkyní a současnou jedinou žalovanou (výrok III.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 4. 2. 2014, č. j. 46 C 361/2007-600, zamítl žalobu o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou. Soud prvního stupně vyšel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně, Komerční banka, a.s., uzavřela se společností B O R A, spol. s r.o. v likvidaci, identifikační číslo 60198109 (společnost zanikla ke dni 10. 4. 2013 výmazem z obchodního rejstříku po zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení), jednající jednatelem M. B., smlouvy o úvěru č. A1-053-96 dne 26. 7. 1996 na částku 12 000 000 Kč (dále jen „první smlouva“) a č. A1-027-97 dne 16. 5. 1997 ve znění dodatku č. 1 ze dne 10. 4. 1998 rovněž na částku 12 000 000 Kč (dále jen „druhá smlouva“) podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni podpisu druhé smlouvy (dále též jen „obch. zák.“). Pohledávka Komerční banky, a.s. z druhé smlouvy byla zajištěna ručitelským prohlášením žalované ze dne 15. 5. 1997 (dále jen „ručitelské prohlášení“) do výše 12 000 000 Kč a příslušenství. Dlužník úvěr z druhé smlouvy vyčerpal dne 26. 5. 1997, přičemž své závazky z obou smluv o úvěru neplnil. Usnesením ze dne 21. 6. 2005, č. j. 95 K 17/2005-72, Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Žalovaná byla vyzvána jako ručitelka ke splnění zajištěného závazku dne 22. 9. 1998 a 20. 2. 2002, ani ona dluh neuhradila. Žalobkyně vzala žalobu zpět v části týkající se nároku na zaplacení zůstatku úvěru z první smlouvy, soud proto řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 31. 1. 2012, č. j. 46 C 361/2007-461, zastavil. Pohledávka z druhé smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávky č. 5047553746 ze dne 25. 3. 2000 postoupena Komerční bankou, a.s. společnosti Konpo, s.r.o. Pohledávka dále přešla v souvislosti se zánikem společnosti Konpo, s.r.o. na Českou konsolidační agenturu. Po zániku České konsolidační agentury se stala jejím nástupcem v řízení Česká republika - Ministerstvo financí, smlouvou o postoupení pohledávky, jež nabyla účinnosti dne 16. 12. 2005, byla pohledávka z druhé smlouvy postoupena společnosti Deutsche Bank Aktiengesellschaft a následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26. 3. 2007 byla postoupena touto společností současné žalobkyni. Soud prvního stupně zjistil, že v době od 8. 4. 1997 do 27. 8. 1997 měl dlužník v obchodním rejstříku zapsán způsob jednání jménem společnosti tak, že za společnost jednají dva jednatelé samostatně do peněžitého plnění nebo plnění ocenitelného v penězích do částky 200 000 Kč tak, že k obchodnímu jménu společnosti připojí svůj podpis. V ostatních úkonech jednají jednatelé společně. Jednání dlužníka posoudil podle ustanovení § 133 obch. zák. a zdůraznil, že při uzavírání druhé smlouvy nejednali dva jednatelé společně, když tuto smlouvu podepsal pouze jeden ze dvou jednatelů, a to M. B. Omezení způsobu jednání na jednání jedním jednatelem samostatně pouze do peněžitého plnění nebo plnění ocenitelného v penězích do částky 200 000 Kč nelze považovat za omezení jednatelského oprávnění neúčinné vůči třetím osobám ve smyslu ustanovení § 133 odst. 2 obch. zák., poněvadž takový způsob jednání byl zapsán do obchodního rejstříku, tedy do přístupného veřejného seznamu podle ustanovení § 27 odst. 1 obch. zák. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že druhá smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), protože dlužník při jejím podpisu nedodržel způsob jednání zapsaný v obchodním rejstříku, a částka poskytnutá podle této smlouvy představuje bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 2 obch. zák. Ručitelské prohlášení žalované soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 303 a násl. obch. zák. Podle ustanovení § 304 odst. 1 obch. zák. ručením lze zajistit jen platný závazek dlužníka nebo jeho část. Ručení je tedy závazkem akcesorickým, neboť tímto způsobem lze zajistit jen platný závazek dlužníka, z čehož vyplývá, že ručitelský závazek je vázán na existenci závazku dlužníka, který má zajišťovat. Je-li druhá smlouva neplatná, je neplatný i ručitelský závazek žalované a žaloba není důvodná. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 8. 2013, č. j. 46 C 361/2007-529, zrušil ve vztahu mezi žalobkyní a původně žalovanou 1) výroky pod body I. a II. svého rozsudku ze dne 26. 9. 2012, č. j. 46 C 361/2007-462, a řízení zastavil s odůvodněním, že žalovaná 1) výmazem z obchodního rejstříku ke dni 10. 4. 2013 ztratila způsobilost být účastníkem řízení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudky soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování notářským zápisem o valné hromadě dlužníka sepsaným dne 25. 3. 1997, na níž byl odvolán jednatel J. Z. a bylo rozhodnuto, že za společnost jedná jen M. B. tak, že k obchodnímu jménu společnosti připojí svůj podpis. Dále opakoval důkaz změnou společenské smlouvy dlužníka ze dne 25. 3. 1997, týkající se změny v orgánech společnosti a ve způsobu jejího jednání, návrhem na zápis těchto změn do obchodního rejstříku z téhož dne podaným dlužníkem u soudu dne 24. 6. 1997 a usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 1997 jako rejstříkového soudu, jímž bylo rozhodnuto o zápisu do obchodního rejstříku výše uvedených změn v orgánech společnosti a ve způsobu jejího jednání. Podle názoru odvolacího soudu, ačkoliv se soud prvního stupně nevypořádal se všemi námitkami žalobkyně o tom, že zápis v obchodním rejstříku neodpovídal skutečnosti, protože J. Z. byl jako jednatel valnou hromadou dlužníka konanou dne 25. 3. 1997 odvolán, nemá tato skutečnost vliv na správný závěr o neplatnosti druhé smlouvy a s tím související neplatnosti ručitelského závazku žalované. Odvolací soud citoval ustanovení § 27 odst. 2 a § 31 odst. 1 a odst. 3 obch. zák. a k nim uvedl, že valná hromada dlužníka sice odvolala jednatele J. Z., avšak bez uvedení data účinnosti této změny v jednatelství společnosti, proto podle ustanovení § 31 odst. 3 věty druhé obch. zák. (ve znění účinném ke dni uzavření dru