32 Cdo 2537/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2537/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2013 Spisová značka:32 Cdo 2537/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2537.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Náhrada škody Smlouva nájemní Vady řízení Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 213 o. s. ř. § 121 o. s. ř. § 205a o. s. ř. § 211a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:8. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2537/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně OKAČ kompresory, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Na Luhách 3357/3A, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 25441329, zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, PSČ 415 01, proti žalovanému městu Krupka, se sídlem v Krupce, Mariánské náměstí 22, PSČ 417 42, identifikační číslo osoby 00266418, zastoupenému JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem v Teplicích, Kollárova 1064/18, PSČ 415 01, o zaplacení částky 155.295,- Kč, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 27 C 357/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2010, č. j. 14 Co 253/2010-151, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2010, č. j. 14 Co 253/2010-151, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se v souzené věci po žalovaném domáhala zaplacení částky 155.295,- Kč z titulu náhrady škody způsobené jí tak, že kompresor, který přenechala žalovanému k užívání, nebyl dostatečně zajištěn proti krádeži a byl odcizen neznámým pachatelem. Okresní soud v Teplicích svým v pořadí třetím rozsudkem ze dne 9. září 2009, č. j. 27 C 357/2004-121, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný si od žalobkyně pronajal kompresor za účelem opravy chodníků. Kompresor byl po ukončení prací ponecháván na stavbě, zajištěn ocelovým řetězem a visacím zámkem. V době od 17.00 hodin dne 20. září 2003 do 7.10 hodin následujícího dne byl kompresor, umístěný v K., před domem, a tam připoutaný ke sloupu veřejného osvětlení, odcizen neznámým pachatelem, který nezjištěným způsobem překonal uvedené zajištění. Soud prvního stupně dovodil, že mezi účastníky existoval závazkový vztah založený smlouvou o nájmu, který se na základě ustanovení § 261 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) řídil částí třetí obchodního zákoníku, neboť žalovaný si od žalobkyně jako podnikatelky kompresor pronajal k zabezpečování veřejných potřeb. Soud prvního stupně nepřisvědčil názoru žalobkyně, že na vztah účastníků je třeba aplikovat ustanovení § 421 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) upravující odpovědnost za věc převzatou za účelem splnění závazku, a věc posoudil podle ustanovení §§ 373 a 374 obch. zák. Dospěl k závěru, že žalovaný sice porušil povinnost ze závazkového vztahu vůči žalobkyni tím, že jí nevrátil pronajatý kompresor, avšak porušení této povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími jeho odpovědnost. Usoudil, že překážka, která žalovanému brání ve splnění jeho povinnosti, nastala nezávisle na jeho vůli, přičemž nelze přepokládat, že by žalovaný tuto překážku mohl odvrátit, a stejně tak nelze předpokládat, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídal. S ohledem na tento závěr se soud prvního stupně nezabýval výší škody. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobou uplatněný nárok je co do základu zcela po právu (výrok pod bodem I), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení o výši nároku (výrok pod bodem II). Odvolací soud konstatoval, že vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež posoudil jako dostatečná pro posouzení důvodnosti základu uplatněného nároku, a se soudem prvního stupně se ztotožnil též v názoru, že uplatněný nárok je třeba posuzovat podle obchodního zákoníku. Dodal, že nájemní smlouva není upravena v hlavě II části třetí obchodního zákoníku a je upravena jako smluvní typ v občanském zákoníku, proto se závazkový vztah mezi účastníky podle ustanovení § 261 odst. 6 obch. zák. řídí příslušnými ustanoveními o nájemní smlouvě v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Vzhledem k tomu shledal správným názor soudu prvního stupně, že uplatněný nárok je třeba posuzovat především podle ustanovení obchodního zákoníku o náhradě škody. Se soudem prvního stupně se shodl též v závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena nájemní smlouva, jíž žalobkyně jako pronajímatelka přenechala žalovanému jako nájemci za úplatu kompresor do dočasného užívání. Zdůraznil, že žalovaný byl podle ustanovení § 670 obč. zák. povinen pečovat o to, aby na pronajaté věci nevznikla škoda, a vzhledem k ustanovení § 682 obč. zák. mu rovněž vznikla povinnost kompresor po skončení nájmu vrátit. Tuto povinnost žalovaný porušil a odpovídá proto podle ustanovení § 372 obch. zák. za škodu, kterou tím žalobkyni způsobil. Při zkoumání existence okolností vylučujících odpovědnost za škodu uvedených v ustanovení § 374 obch. zák. odvolací soud sice přisvědčil soudu prvního stupně, že překážka bránící žalovanému vrátit pronajatý kompresor vznikla nezávisle na jeho vůli, avšak dovodil, že se nejedná o případ, kdy nebylo lze rozumně předpokládat, že by žalovaný tuto překážku nebo její následky odvrátil nebo překonal, a zároveň se nejedná o případ, kdy nelze rozumně předpokládat, že by žalovaný v době vzniku závazku tuto překážku předvídal. Zdůraznil, že povinnost žalovaného pečovat o to, aby na kompresoru nevznikla škoda, zahrnuje i péči o to, aby nevznikla škoda jeho odcizením. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že kompresor bylo možno jednoduše přemisťovat za automobilem vybaveným tažným zařízením, na základě čehož usoudil, že žalovaný měl možnost kompresor vždy po skončení denních stavebních prací přemístit na místo lépe chráněné nebo hlídané, např. do uzavřeného objektu nebo areálu, na hlídané parkoviště, na místo střežené kamerovým systémem, a že ponechání kompresoru na veřejně přístupném a nehlídaném prostranství, zajištěného pouze přivázáním zamčeným řetězem ke sloupu veřejného osvětlení, dostatečným zajištěním proti krádeži není. Jedná se o zajištění lehko překonatelné, zvlášť v nočních hodinách, a žalovaný mohl odvozem kompresoru z místa stavby v době, kdy nebyl používán, jeho krádež odvrátit. Je nadto obecně známou skutečností, že severní Čechy jsou v porovnání s jinými částmi České republiky oblastí s vysokou mírou kriminality, a žalovaný proto měl útok zloděje na odstavený kompresor předvídat a přijmout opatření způsobilá krádeži zabránit. O nedostatečném zajištění kompresoru svědčí i stanovisko pojišťovny, která odmítla z tohoto důvodu vyplatit pojistné plnění. Rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku pod bodem I napadl žalovaný dovoláním, jež co do přípustnosti opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“) a jež odůvodnil tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatel především namítá, že odvolací soud, aniž provedl jakýkoli důkaz, dospěl oproti soudu prvního stupně k novým skutkovým závěrům, zejména, že tu byla možnost kompresor vždy po skončení denních stavebních prací přemístit na místo lépe chráněné nebo hlídané a že severní Čechy jsou oblastí s vysokou mírou kriminality. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že z jeho rozhodnutí nelze zjistit, ze kterých důkazů tento závěr učinil. Podle jeho názoru je proto napadené rozhodnutí zatíženo rozporem s ustanovením § 213 odst. 1, 2 o. s. ř. a je nepřezkoumatelné. V závěru o nutnosti předvídat odcizení dovolatel napadené rozhodnutí kritizuje jako nesprávné a překvapivé. Argumentuje, že místo, z něhož byl kompresor odcizen, místem s vysokou kriminalitou není, ba naopak, neboť jde o část obce zastavěnou rodinnými domky, jejichž obyvatelé naopak mají vysokou míru přehledu o dění na ulici. Poukazuje na to, že odvolací soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce jinak, než dosud činili účastníci řízení anebo než jak jej posoudil soud prvního stupně, přičemž neposkytl účastníkům možnost se k jeho právnímu názoru vyjádřit, resp. vznést odpovídající tvrzení a navrhnout k nim důkazy. Nesprávného právního posouzení se m