32 Cdo 2936/2012 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2936/2012 citace  Právní věta:Skutečnost, že stavební spořitelna uzavře smlouvu o překlenovacím úvěru též s osobou, která nemá právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako s dalším dlužníkem, nezakládá důvod neplatnosti smlouvy ve vztahu k dalšímu dlužníkovi. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2012 Spisová značka:32 Cdo 2936/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2936.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Smlouva o úvěru Dotčené předpisy:§ 497 obch. zák. § 39 obč. zák. § 1 písm. b) předpisu č. 96/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:14. 1. 2013 Publikováno ve sbírce pod číslem:33 / 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2936/2012  ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Modré pyramidy stavební spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128, čp. 222, PSČ 120 21, identifikační číslo osoby 60 19 28 52, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Krakovská 1392/7, proti žalovaným 1) Z. R.,  2) M. B., a 3) J. V., o zaplacení částky 244.269,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v  Havířově pod sp. zn. 113 C 27/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2012, č. j. 15 Co 63/2012-86, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2012, č. j. 15 Co 63/2012-86, a rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 5. dubna 2011,                    č. j. 113 C 27/2010-56, v části výroku III., jíž byla zamítnuta žaloba proti druhému žalovanému, a ve výroku IV., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným, se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou soudu dne 2. září 2008 se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení dluhu ve výši 244.269,83 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. 2 656 944 2 52 uzavřené dne 21. června 2006 s prvním žalovaným jako dlužníkem a s druhým žalovaným jako „spoludlužníkem“. Třetí žalovaný je ručitelem za závazek dlužníka ze smlouvy o překlenovacím úvěru na základě prohlášení ručitele z téhož dne. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 5. dubna 2011, č. j. 113 C 27/2010-56, zastavil řízení o zaplacení částky 54.061,40 Kč s příslušenstvím poté, co žalobkyně vzala žalobu částečně zpět (výrok I.), prvnímu žalovanému a třetímu žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 190.208,43 Kč s příslušenstvím tam uvedeným a náhradu nákladů řízení ve výši 7.610,- Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.500,- Kč, jejichž splatnost určil pod ztrátou výhody splátek s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného (výrok II.), žalobu co do zbývajícího úroku z prodlení za dobu od 1. dubna 2010 do zaplacení a vůči druhému žalovanému v plném rozsahu zamítl (výrok III.), rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným (výrok IV.) a o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok V.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně uzavřela s prvním žalovaným dne 21. června 2006 smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. 2 656 944 2 52 (dále též jen „smlouva o překlenovacím úvěru“ nebo „smlouva“), v níž si strany sjednaly podmínky poskytnutí překlenovacího úvěru a jeho splacení s odkazem na všeobecné úvěrové podmínky, které byly součásti smlouvy a podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran. Bylo nesporné, že žalobkyně poskytla prvnímu žalovanému dohodnutý úvěr výplatou částek podle jeho dispozic v měsíci červnu až říjnu 2006 v celkové výši 250.000,- Kč, dále, že dohodnuté úroky z úvěru nebyly řádně placeny a první žalovaný nespořil na účet stavebního spoření. Žalovaní nereagovali na výzvy k doplacení dluhu, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a nesplacená část úvěru se stala splatnou ke dni 30. června 2008. Mezi účastníky byla rovněž nesporná výše dlužné jistiny ke dni 1. dubna 2010 představující částku 190.208,43 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná proti prvnímu žalovanému jako dlužníkovi a třetímu žalovanému jako ručiteli, neboť závazkový vztah založený smlouvou o překlenovacím úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a prvním žalovaným se řídí podle ustanovení § 261 odst. 3 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) ustanoveními upravujícími smlouvu o úvěru bez ohledu na povahu účastníků tohoto závazkového vztahu, tedy ustanovením § 497, § 502 odst. 1 věty první a § 369 odst. 1 obch. zák. Podle obchodního zákoníku - ustanovení § 303 a § 306 odst. 1 - se řídí i akcesorický ručitelský závazek třetího žalovaného. Vzhledem k tomu, že první žalovaný není podnikatelem, je nutno aplikovat i ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. a výši úroku z prodlení posuzovat podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Smluvní strany si nemohly sjednat úrok z prodlení v jiné výši, než stanoví prováděcí předpis k ustanovení § 517 obč. zák. Ujednání smluvních stran o vyšším úroku z prodlení je neplatné pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 obč. zák. a v tomto rozsahu je žaloba nedůvodná. Druhého žalovaného žalobkyně označila za „spoludlužníka“, aniž by tvrdila, že by uzavřel smlouvu o stavebním spoření. Druhý žalovaný se tak „nemohl platně stát účastníkem smlouvy o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření“, z níž žalobkyně uplatňuje své nároky, byť smlouvu o překlenovacím úvěru podepsal. Smlouva o úvěru ze stavebního spoření zásadním způsobem souvisí se smlouvou o stavebním spoření, jehož účastníkem podle ustanovení § 4 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, v rozhodném znění (dále jen „zákon o stavebním spoření“), je fyzická nebo právnická osoba. Stavební spoření je vázáno na tzv. účastníka, kterým je konkrétní fyzická nebo právnická osoba, nikoliv osoby další, a pouze tato osoba se může stát stranou smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, či překlenovacího úvěru, jak vyplývá z dikce ustanovení § 1 písm. b), resp. z ustanovení § 5 odst. 2 zákona o stavebním spoření. Smlouva o překlenovacím úvěru uzavřená mezi žalobkyní a druhým žalovaným jako „spoludlužníkem“ je proto neplatným právním úkonem podle ustanovení § 39 obč. zák., neboť odporuje zákonu o stavebním spoření. Druhému žalovanému závazek ze smlouvy o překlenovacím úvěru platně nevznikl a peněžní prostředky podle této smlouvy mu vyplaceny nebyly, nevznikl mu tak ani závazek z titulu bezdůvodného obohacení přijetím plnění z neplatného právního úkonu. Z toho důvodu byla žaloba proti druhému žalovanému zamítnuta. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním, tedy ve výroku o zamítnutí žaloby proti druhému žalovanému, a v závislém výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel při přezkoumání rozsudku a jemu předcházejícího řízení ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který nebyl odvoláním zpochybněn, a správným shledal též jeho právní posouzení věci. Přitakal názoru soudu prvního stupně, že smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření není upravena jen v ustanovení § 497 a násl. obch. zák., ale pro svá specifika stanoví její náležitosti také zákon o stavebním spoření, byť jde o „absolutní obchod“, řídící se obchodním zákoníkem podle jeho ustanovení § 261 odst. 3 písm. d). Předpokladem pro uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru je skutečnost, že mezi smluvními stranami této smlouvy byla uzavřena smlouva o stavebním spoření, jak jednoznačně vyplývá z ustanovení § 1 písm. b) zákona o stavebním spoření. Smlouva o překlenovacím úvěru slouží k překlenutí doby, než účastník smlouvy o stavebním spoření naspoří onu cílovou částku určenou ve smlouvě o stavebním spoření. Smlouva o stavebním spoření a s ní související smlouva o překlenovacím úvěru, jsou smlouvami individuálně určenými, pokud jde o osobu konkrétního dlužníka, jímž může být jen účastník stavebního spoření, přičemž jde-li o fyzickou osobu, které je státem poskytována státní podpora stavebního spoření, musí tato osoba splňovat zákonem stanovené podmínky. Práva a povinnosti dlužní