32 Cdo 3322/2017 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3322/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 8. 2019 Spisová značka:32 Cdo 3322/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3322.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Ochrana spotřebitele Dotčené předpisy:§ 262 odst. 4 obch. zák. § 262 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3322/2017-823 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně POZIMOS, a. s., se sídlem ve Zlíně, K Pasekám 3663, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 00147389, zastoupené JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV 708, proti žalovaným 1. J. Š., bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, a 2. O. S., bytem XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, o zaplacení částky 3 895 335 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaných na zaplacení částky 7 830 300,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 54/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, č. j. 12 Co 217/2013-748, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, č. j. 12 Co 217/2013-748, v té části druhého výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2012, č. j. 18 C 54/2004-518, v přisuzujícím výroku pod bodem I co do částky 2 203 108 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 11. 2003 do zaplacení a v zamítavém výroku pod bodem III, a ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2012, č. j. 18 C 54/2004-518, v přisuzujícím výroku pod bodem I co do částky 2 203 108 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 11. 2003 do zaplacení, v zamítavém výroku pod bodem III a ve výrocích o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 3 895 335 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako ceny díla po odečtení toho, co neprovedením díla v plném rozsahu ušetřila poté, co od smlouvy o dílo pro nedostatek součinnosti žalovaných odstoupila. Žalovaní namítali, že žalobkyně nemohla od smlouvy po právu odstoupit, neboť z jejich strany byla vždy poskytována řádná součinnost, a byli to naopak oni, kdo využil svého zákonného práva od smlouvy odstoupit pro podstatné porušení smlouvy ze strany zhotovitele, spočívající v jeho prodlení a neodstraněných vadách díla. Vzájemným návrhem uplatnili vůči žalobkyni právo na zaplacení částky 7 830 300,45 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, náhrady škody, smluvní pokuty a ušlého zisku. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, č. j. 18 C 54/2004-518, v pořadí druhým v této věci, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 3 721 121 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 27. 11. 2003 do zaplacení (výrok pod bodem I), co do částky 174 214 s úrokem z prodlení od 27. 11. 2003 do zaplacení žalobu zamítl (výrok pod bodem II), zamítl vzájemný návrh žalovaných (výrok pod bodem III) a rozhodl o nákladech soudního řízení (výroky pod body IV a V). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaní jako objednatelé a žalobkyně jako zhotovitel uzavřeli dne 26. 6. 2002 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla celková přestavba, přístavba a nástavba rodinného domu. Dílo mělo být dokončeno do 12 měsíců ode dne předání staveniště, cena za provedení díla byla stanovena jako cena nejvýše přípustná na 18 000 000 Kč. Žalobkyně převzala staveniště dne 8. 7. 2002. Při kontrolním dni dne 20. 2. 2003 žalované vyzvala, aby do 28. 2. 2003 předali zpracování interiérů, spárořezeb, obkladů a dlažeb, včetně specifikace materiálů a řešení výtahové kabiny a aby odsouhlasili návrh skladeb parketových podlah. Při kontrolním dnu 20. 3. 2003 urgovala předání podkladů pro obklady a dlažby, tj. materiály, spárořezby a zařizovací předměty. Dopisem ze dne 14. 4. 2003 opětovně vyzvala žalované k dořešení projektové dokumentace, mimo jiné k upřesnění interiéru. Ke splnění všech požadavků na poskytnutí součinnosti však nedošlo. Žalobkyně žalované dopisem ze dne 19. 5. 2003 vyzvala, aby v dodatečné lhůtě ve smyslu § 345 odst. 3 obchodního zákoníku (tj. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014, dále jen „obch. zák.“), a v souladu s článkem 15 odst. 1 smlouvy poskytli potřebnou součinnost, a to nejpozději do 26. 5. 2003. Dopisem ze dne 27. 5. 2003 je znovu upozornila na překážky bránící pokračování v díle. Žalovaní sice, byť často se zpožděním, reagovali na požadavky žalobkyně k poskytnutí součinnosti, avšak vzápětí vznášeli požadavky nové, které však opět měnili. Žalobkyně dopisem ze dne 11. 8. 2003 odstoupila od smlouvy s odůvodněním, že v provádění díla jí brání překážky na straně žalovaných spočívající v tom, že neposkytli součinnost ve formě určení a výběru konkrétních druhů keramických obkladů a dlažeb, kamenných dlažeb, dřevěných podlah, zařizovacích předmětů zdravotní techniky, dřevěných dveří a dalších interiérových prvků, že žalovaní nepodepsali dodatek č. 1 ke smlouvě ohledně změn v rozsahu díla a navýšení ceny díla a že závažně a opakovaně porušovali smluvní povinnosti provádět řádně a včas platby vystavených faktur. Žalovaní dopisem ze dne 8. 10. 2003 žalobkyni oznámili, že odstupují od smlouvy z důvodu prodlení na její straně a vad provedeného díla. Dne 18. 10. 2003 došlo k předání stavby. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaní zaplatili žalobkyni celkem částku 7 250 839 Kč. Z obsahu znaleckého posudku č. 170-10 ze dne 15. 4. 2011 a z výslechu P. vzal soud za prokázané, že celková výše vynaložených nákladů na stavební práce probíhající v rozmezí od 8. 7. 2002 do 12. 8. 2003 činila 9 453 947 Kč, včetně DPH, a celková cena víceprací činila 1 518 013 Kč. Druh použitých materiálů, zejména obkladů, dlažeb, kamenné dlažby, dveřních křídel a zárubní, nebyl dořešen, k upřesnění řešení byla součinnost žalovaných nezbytná, v případě neposkytnutí součinnosti nebylo možné pokračovat v realizaci díla. Vytýkané vady díla znalecký ústav nemohl objektivně posoudit, neboť v předávacím protokolu ze dne 18. 10. 2003 nebyly žádné vady uvedeny a v současné době již byla rekonstrukce dokončena. Pokud na objektu došlo k vadám způsobeným např. zatékáním, mohlo to být způsobeno i dobou, po kterou nebyly na stavbě prováděny práce, po jejím předání. Návrh žalovaných na zpracování nového znaleckého posudku soud zamítl s odůvodněním, že výslechem znalce byly dostatečně zodpovězeny jejich námitky a dotazy, a pokud některé otázky zůstaly nezodpovězeny, pak proto, že v současné době již není možné je objektivně posoudit, zejména pokud se týká namítaných vad; žalovaní v tomto směru neunesli důkazní břemeno. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 344 a násl. obch. zák.; vyjádřil názor, že úprava zde obsažená je komplexní a k posouzení vzájemných práv a povinností se proto nepoužije občanský zákoník. Dovodil, že neuzavření dodatku ke smlouvě o dílo jako důvod k odstoupení od smlouvy nemůže obstát, avšak žalobkyně právem odstoupila od smlouvy pro nedostatečnou součinnost žalovaných, která představovala podstatné porušení smlouvy; bez specifikace druhu použitých materiálů, zejména obkladů, dlažeb, kamenné dlažby, dveřních křídel a zárubní nebylo možno v realizaci díla pokračovat. Uzavřel, že žalobkyně má proto podle § 548 odst. 2 obch. zák. právo na zaplacení ceny díla. Rozdíl mezi celkovou výší vynaložených nákladů a již zaplacenou cenou činí 2 203 108 Kč a dosud nezaplacené, avšak provedené vícepráce činí 1 518 013 Kč, žalovaní tak dluží žalobkyni celkem 3 721 121 Kč. Vzájemný návrh žalovaných soud prvního stupně neshledal důvodným, neboť dospěl k závěru, že vady, které dílo vykazovalo, souvisely s tím, že dílo nebylo dokončeno z důvodu na straně žalovaných; pokud žalovaní způsobili, že žalobkyně nemohla pokračovat v plnění smlouvy, nemohou se dovolávat jejího porušení. Městský soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem odmítl odvolání proti zamítavému výroku o věci samé pod bodem II (první výrok), ve vyhovujícím výroku o věci samé pod bodem I rozsudek soudu prvního stupně co do částky 1 518 013 Kč s úrokem z prodlení od 27. 11. 2003 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 3 721 121 Kč za den 27. 11. 2003 změnil tak, že žalobu zamítl, a ohledně částky 2 203 108 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 11.