32 Cdo 3861/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3861/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 6. 2011 Spisová značka:32 Cdo 3861/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3861.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o sdružení Dotčené předpisy:§ 829 a násl. obč. zák. § 10 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.09.2011III.ÚS 2664/11JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto10.04.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3861/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně DIEMA s.r.o., se sídlem ve Frýdku-Místku, Na Poříčí 1198, identifikační číslo osoby 64084302, zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Hrabové, Místecká 329/258, proti žalovaným 1) MUDr. J. A., zastoupenému JUDr. Hedvikou Štecherovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Přívozu, Orebitská 1121/1 a 2) MUDr. M.S., zastoupené JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sadová 553/8, o 1 902 285,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 80/2005, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. března 2010, č. j. 4 Cmo 420/2009-249, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. března 2010, č. j. 4 Cmo 420/2009-249, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem změnil k odvolání žalobkyně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2009, č. j. 5 Cm 80/2005-210, v napadeném zamítavém výroku ve věci samé vůči žalované 2) tak, že jí uložil společně a nerozdílně se žalovaným 1) zaplatit žalobkyni 1 902 285,70 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a nahradit jí náklady za řízení před soudem prvního stupně (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalovanou 2) a žalobkyní (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však již s jeho právním posouzením věci. Za zásadní pro výsledek sporu považoval zodpovězení otázky, kdo byl účastníkem závazkového vztahu na straně odběratele a kdo je tak povinen zaplatit kupní cenu dodaného zboží, o jehož úhradu v řízení jde. Zatímco žalobkyně a žalovaný 1) shodně tvrdili, že zboží bylo dodáváno sdružení AS trade (dále též jen „sdružení“), jehož členy jsou oba žalovaní, žalovaná 2) založila obranu na argumentaci, že se jedná o obchodní případy týkající se výhradně žalovaného 1), který nakoupil zboží sám za sebe na základě jím dříve (před vznikem sdružení) uzavřené smlouvy, případně pokud jednal za sdružení, překročil své jednatelské oprávnění, přičemž rovněž poukazovala na písemné prohlášení žalovaného 1), že se jedná výlučně o jeho závazek. Mezi účastníky nebylo pochyb o tom, že obchodnězávazkový vztah se žalobkyní navázal již v roce 2000 žalovaný 1), který s ní uzavřel rámcovou kupní smlouvu na dodávky mražených drůbežích výrobků, vajec, vaječných výrobků, a to na základě písemných nebo telefonických objednávek za kupní cenu potvrzenou oběma stranami na dodacích listech. Dne 28. srpna 2001 byla mezi oběma žalovanými podepsána smlouva o sdružení fyzických osob, jejíž součástí je i dohoda o tom, že oba společníci se budou na činnosti sdružení podílet stejným dílem. Dále v ní bylo ujednáno právo každého společníka jednat jménem sdružení samostatně do částky 100 000 Kč s tím, že v případě překročení této částky je třeba písemného souhlasu druhého společníka. Odvolací soud se neztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, že uvedenou smlouvou o sdružení mezi žalovanými sdružení fyzických osob ve smyslu § 829 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) nevzniklo. Uvedl, že ke vzniku smlouvy, potažmo ke vzniku sdružení je ve smyslu uvedeného ustanovení postačující jediná podstatná náležitost, a to dohoda o účelu sdružení, jímž byl v souzené věci výkon společného podnikání v uvedených odvětvích; jiné formální předpoklady zákon nestanoví. Skutečnost, že v době uzavření smlouvy o sdružení neměl její účastník oprávnění provozovat živnost, jež měla být předmětem společného podnikání účastníků smlouvy, důvod neplatnosti smlouvy o sdružení nezakládá. Neplatnou ji přitom nečiní podle odvolacího soudu ani absence ujednání o rozdělení činností mezi účastníky sdružení, ani nedostatek údaje o poskytnutí věci pro účely sdružení, neboť povinnosti účastníků sdružení v tomto směru vyplývají přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení § 830 obč. zák. Dospěl-li proto soud prvního stupně z nedostatečné formulace konkrétního účelu sdružení, z absence příslušného živnostenského oprávnění na straně žalované 2), z neuvedení údajů o rozdělení činností mezi členy sdružení a o poskytnutí nemovitosti pro účely sdružení ze strany žalované 2) k závěru, že smlouvou ze dne 28. srpna 2001 sdružení fyzických osob ve smyslu § 829 odst. 1 obč. zák. nevzniklo, právně pochybil. Podle odvolacího soudu však soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem nejen svým závěrem o neplatnosti smlouvy o sdružení, nýbrž i shledal-li žalobu vůči žalované 2) jako neopodstatněnou na základě neprokázání té skutečnosti, že by žalovaný 1) veškeré právní úkony směřující k nákupu zboží, o jehož zaplacení v řízení jde, učinil v souvislosti s činností sdružení. Odlišné posouzení založil na názoru, že pokud za trvání sdružení jeho člen vyvíjí činnost k dosažení sjednaného účelu sdružení, za což je třeba v předmětné věci považovat i nákup drůbeže za účelem dalšího zpracování, byť tak činí vlastním jménem, zavazuje vůči dodavateli účastníky sdružení společně a nerozdílně. Na společném a nerozdílném závazku účastníků sdružení ve vztahu k třetí osobě nemůže podle odvolacího soudu nic změnit ani případné prohlášení jednoho z nich, že závazek je jeho výlučným závazkem, přičemž ve vztahu k věřiteli je rovněž zcela bez významu případné omezení jednatelského oprávnění účastníků sdružení, jak dovozovala žalovaná 2). Tato její posléze uvedená námitka však neobstojí i z toho důvodu, že v konkrétním případě jednotlivé objednávky nikdy cenu dodávky 100 000 Kč nepřekročily. Rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích napadla žalovaná 2) dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvody uvádí nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolatelka sdílí názor soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o sdružení; dospěl-li proto odvolací soud k závěru opačnému, tento důkaz nesprávně vyhodnotil. Kromě toho mu vytýká, že zcela pominul důkaz listinou – čestným prohlášením ze dne 17. března 2004, v němž žalovaný 1) prohlašuje, že veškeré závazky vůči žalobkyni směřují výlučně k jeho osobě jako individuálnímu podnikatelskému subjektu, a nikoli vůči žalované 2) či sdružení AS trade. Toto čestné prohlášení svědčí podle dovolatelky nepochybně o tom, že nositelem předmětného závazku vůči žalobkyni je žalovaný 1), a to bez ohledu na to, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o sdružení či nikoli. Dovolatelka dále tvrdí, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jestliže v situaci, kdy zamýšlel posoudit věc po právní stránce jinak než soud prvního stupně, účastníky řízení nevyzval k doplnění vylíčení rozhodujících skutečností a současně je podle § 118a odst. 2, resp. též odst. 1 a 3 o. s. ř. nepoučil, v čem konkrétně mají svá tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Nesprávné právní posouzení smlouvy o sdružení a zatížení řízení vadou ze strany odvolacího soudu vedlo podle dovolatelky k tomu, že měnící rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování dle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné. Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval sprá