32 Cdo 4577/2018 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4577/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2019 Spisová značka:32 Cdo 4577/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.4577.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smluvní pokuta Dobré mravy Výklad projevu vůle Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4577/2018-895 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně SAIMO s. r. o., se sídlem v Bardejově, Slovenská 1, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36497380, zastoupené JUDr. Martinem Tocikem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, proti žalované T.F.S. – International s. r. o., se sídlem v Tuřanech, Lipoltov 26, identifikační číslo osoby 64832651, zastoupené JUDr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, o zaplacení částky 2 331 234,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 128/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, č. j. 1 Cmo 128/2017-843, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, č. j. 1 Cmo 128/2017-843, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2017, č. j. 48 Cm 128/2012-772, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: V řízení se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 331 234,40 Kč (1 230 472 Kč a 1 100 762,40 Kč) s úrokem z prodlení jako ceny za vytřídění 5 120 049 kusů, resp. 4 575 052 kusů šatních ramínek obchodních řetězců C&A a Karstadt v dubnu a květnu 2008. Tvrdila, že dne 2. 1. 2006 byla mezi organizační složkou žalobkyně a žalovanou uzavřena písemná smlouva o dílo (a dne 17. 4. 2007 její dodatek), podle které mělo být vytříděno měsíčně 6 040 000 kusů šatních ramínek za paušální částku 10 000 Kč a 0,20 Kč za vytříděné ramínko. Písemnou smlouvu i její dodatek považovala za neplatné z důvodu nedostatku projevu vůle stran a absence právní subjektivity organizační složky žalobkyně, která byla v těchto listinách označena jako zhotovitelka. Mezi účastnicemi však podle ní došlo k uzavření ústní smlouvy shodného obsahu. Pro případ, že by byla písemná smlouva posouzena jako platná, namítala neplatnost ujednání o smluvní pokutě v ní obsažené pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná měla písemnou smlouvu i její dodatek za platné, a to včetně ujednání článku 6 smlouvy o dílo, ve kterém byla dohodnuta sleva (sankce) ve výši 1 000 Kč za každých chybějících 1 000 kusů vytříděných ramínek do sjednaného množství. Namítala zánik žalobou uplatněných pohledávek v důsledku jednostranného započtení s pohledávkami žalované na zaplacení sankcí ve výši 1 743 288,12 Kč a 5 388 180,77 Kč včetně DPH, které žalobkyni vyúčtovala za chybějící vytříděná ramínka v květnu a červnu 2008 (v počtu 464 948 kusů a 4 527 883 kusů). Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. 4. 2017, č. j. 48 Cm 128/2012-772 (v pořadí druhým), zamítl žalobu o zaplacení částky 2 331 234,40 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 621 968 Kč (výrok II.) a k náhradě nákladů řízení státu ve výši 14 005,20 Kč (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že písemná smlouva o dílo ze dne 2. 1. 2006, stejně jako její dodatek ze dne 17. 4. 2007, byly uzavřeny podle údajů v záhlaví mezi SAIMO, s. r. o. – organizační složka (údaje o sídle a identifikačním čísle odpovídaly zápisu tohoto odštěpného závodu zahraniční právnické osoby v českém obchodním rejstříku) a žalovanou. Smlouvu podepsali společník žalobkyně a osoba, která nebyla jednatelem žalované, ale za žalovanou v dané době podepisovala i další smlouvy. Dodatek ke smlouvě o dílo ze dne 17. 4. 2007 podepsali jednatelé žalobkyně a žalované. Ve smlouvě byla provedena volba českého práva. V dodatku smlouvy o dílo byl sjednán závazek vytřídit minimálně 6 040 000 kusů ramínek měsíčně. Žalobkyně v dubnu 2008 vytřídila celkem 5 120 049 kusů ramínek, v květnu 2008 celkem 4 525 052 kusů ramínek, za což žalované účtovala dvěma fakturami (č. 08011 a 08016) smlouvou sjednanou částku 0,20 Kč za vytříděné ramínko a paušální částku 10 000 Kč za měsíc. Žalovaná vůči těmto pohledávkám žalobkyně započetla smluvní pokuty účtované žalobkyni za nesplnění povinností vytřídit sjednané minimální měsíční množství ramínek v měsících květnu a červnu 2008. Soud prvního stupně shledal důvody porušení těchto povinností na straně žalobkyně. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla sjednána platná písemná smlouva o dílo, podle které vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jí účtované ceny za vytřídění výše zmíněného počtu ramínek v dubnu a květnu 2008, avšak tento nárok zanikl započtením. Při výkladu smlouvy o dílo a jejího dodatku zohlednil následné chování obou účastnic i jejich předsmluvní praxi a dospěl k závěru, že smlouvu se žalovanou uzavřela žalobkyně, jejíž vůli vykonávala organizační složka. Smluvní pokutu sjednanou v článku 6 smlouvy o dílo (označenou jako sleva) ve výši 1 Kč za každý nevytříděný kus ramínka považoval za platnou, byť byla dohodnuta v „poměrně razantní“ výši. Podle soudu prvního stupně tato smluvní pokuta zajišťovala základní a v podstatě jedinou smluvní povinnost žalobkyně, její výše byla tomuto významu smluvní povinnosti přiměřená a nevybočovala z tehdejší běžné obchodní praxe mezi podnikateli. O slevu se přitom jednat nemohlo s ohledem na shodná vyjádření obou stran a vzhledem k tomu, že uvedená sazba pětinásobně převyšovala dohodnutou cenu za 1 kus vytříděného ramínka. Soud prvního stupně neměl za potřebné moderovat smluvní pokutu ve smyslu § 301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), neboť smluvní pokuta by převyšovala uplatněný nárok, i kdyby byla jen dvojnásobně vyšší než dohodnutá cena, přičemž moderace pod dvojnásobek ceny podle něj nepřicházela do úvahy s ohledem na význam zajištěné povinnosti. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni ve výši 46 256 Kč (druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Přisvědčil jeho právnímu posouzení, podle kterého pouhé označení zapsané organizační složky žalobkyně v záhlaví smlouvy o dílo a jejího dodatku nemohlo vést k závěru o absolutní neplatnosti těchto úkonů podle § 38 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“), neboť z předchozí obchodní praxe obou účastnic bylo zřejmé, že tyto úkony činěné pod označením organizační složky byly jednoznačně přičitatelné přímo žalobkyni. Podle odvolacího soudu žalobkyně neučinila zavazující projev vůle (podle § 13 obch. zák. a § 34 obč. zák.) při uzavření písemné smlouvy o dílo dne 2. 1. 2016, neboť tato listina byla podepsána jejím tehdejším společníkem (osobou nekompetentní), avšak dodatek ze dne 17. 4. 2007 již ani na jedné ze smluvních stran uvedeným deficitem projevu vůle netrpěl, neboť jménem každé ze smluvních stran jednal a dodatek podepisoval její jednatel. Odvolací soud při výkladu listiny ze dne 17. 4. 2007 podle výkladových pravidel (§ 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák.) dovodil, že při jejím podpisu obě strany zcela zřetelně a bez jakýchkoliv rozumných pochybností projevily vůli být nadále vázány kromě jejího znění též celým ostatním obsahem listiny ze dne 2. 1. 2006, tedy že se písemnou formou přihlásili ke všem právům a povinnostem obsaženým v listině ze dne 2. 1. 2006 i k těm dohodnutým v dodatku č. 1 ze dne 17. 4. 2007 (zhojily nedostatky v projevu vůle žalobkyně). Uzavřel, že s platností a účinností ke dni 17. 4. 2007 mezi sebou účastnice v písemné formě uzavřely platnou smlouvu o dílo obsahující podstatné náležitosti podle § 536 obch. zák., tj. vymezení určitého díla v čl. 1 smlouvy (třídění šatních ramínek v provozovně XY) a dohodu o ceně za jeho provedení, přičemž výslovně sjednaly v článku 7 odst. 9 smlouvy použití českého práva na vztah založený uvedenou smlouvou. Odvolací soud dále při výkladu článku 6 odst. 1 smlouvy přihlédl ke zjištěnému úmyslu stran, podle kterého měla být dohodnutá „sleva“ sankcí (pokutou) za nesplnění smluvené povinnosti žalobkyně vytřídit měsíčně alespoň 6 040 000 kusů šatních ramínek, i k následné praxi účastníků.