32 Cdo 5550/2017 — Nejvyšší soud

32 Cdo 5550/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2019 Spisová značka:32 Cdo 5550/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.5550.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 451 obč. zák. § 458 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 2. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 5550/2017-216 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně STAV.SERVIS LAKAM, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Střekov, Karla IV. 885/45, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 25621033, proti žalovanému A. M., narozenému XY, dříve podnikajícímu pod identifikačním číslem osoby XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Malínkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o zaplacení částky 194 354,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 96/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, č. j. 1 Cmo 140/2016-174, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, č. j. 1 Cmo 140/2016-174, v potvrzujícím výroku, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2016, č. j. 61 Cm 96/2012-141, v té části výroku pod bodem I, jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 153 649,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od 27. 8. 2012 do zaplacení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: V souzené věci se žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení částky 194 354,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení, na základě tvrzení, že odstoupila od smlouvy o dílo na úpravu mezibytových a bytových příček a podhledů domu XY (dále též jen „akce XY“), uzavřené mezi účastníky, a požadovaná částka představuje rozdíl mezi částkou 727 020,80 Kč, kterou žalovanému uhradila v průběhu provádění díla, na straně jedné a částkou 573 371,17 Kč, která podle jejího mínění představuje obvyklou cenu provedených prací, pokud by nebyly provedeny vadně (s tím, že k zjištění obvyklé ceny bude třeba nařídit znalecký posudek), a částkou 40 705 Kč, kterou zaplatila třetí osobě za odstranění vad díla, na straně druhé. Žalovaný především namítl, že částka 727 020,80 Kč, z níž žalobkyně vychází, zahrnuje i částku 193 600 Kč uhrazenou za práce na akci Velké Příklepy týkající se nemovitosti ve vlastnictví jednatele žalobkyně, a na akci XY mu byla zaplacena pouze částka 533 420,80 Kč, žádný přeplatek tedy neexistuje. Popřel též, že by jím provedené dílo bylo vadné. Podáním ze dne 6. 8. 2015 započetl z důvodu procesní opatrnosti proti žalobou uplatněné pohledávce pohledávku ve výši 120 000 Kč, jako nedoplatek za práce provedené pro žalobkyni na akci Ústí nad Labem a vyúčtované fakturou č. 201004 vystavené dne 7. 5. 2010 na částku 226 629,70 Kč, a pohledávku ve výši 301 629,90 Kč za práce provedené na akci XY, specifikované v neuhrazené faktuře ze dne 24. 11. 2011 č. 201110. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. 3. 2016, č. j. 61 Cm 96/2012-141, žalobu zamítl (výrok pod bodem I) a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: 1) Dne 9. 6. 2011 žalobkyně odeslala žalovanému projektovou dokumentaci na dům XY, načež jí žalovaný dne 17. 6. 2011 zaslal cenovou kalkulaci, v níž se obecně uvádí počet m2 bytových příček, počet m2 izolace do příček a cena za tyto m2, celková cena uvedena není. Podle nepodepsaného návrhu smlouvy o dílo mělo být předmětem smlouvy zhotovení kompletního díla bytových a mezibytových příček SDK a podhledů SDK v 5. – 7. NP v uvedeném domě a cena díla měla být stanovena podle rozpočtu jako příloha smlouvy. K návrhu byla přiložena listina shodného obsahu jako e-mailová zpráva ze dne 17. 6. 2011. 2) Fakturou č. 201107 ze dne 28. 8. 2011 žalovaný vyúčtoval žalobkyni dílčí práce na akci XY podle soupisu prací ke dni 29. 8. 2011 ve výši 262 516 Kč, včetně DPH, soupis prací je opatřen podpisem stavbyvedoucího žalobkyně pana H. 3) Fakturou ze dne 23. 9. 2011 (bez čísla) žalovaný vyúčtoval žalobkyni dílčí práce podle soupisu prací ze stejného data ve výši 193 600 Kč, včetně DPH. Podle druhé verze této faktury měly být účtovány vícepráce na akci XY ke dni 23. 9. 2011 (soupis prací nebyl předložen). Ke třetí verzi faktury, označené číslem 18, znějící na stejnou částku a označené jako dílčí faktura za práce ke dni 23. 9. 2011, byl doložen soupis prací ze dne 5. 9. 2011 na domku ve Velkých Přílepech, v němž je uveden druh prací, jejich jednotlivé ceny a celková cena, tento soupis není nikým podepsán. 4) Fakturou č. 201109 ze dne 10. 10. 2001 žalovaný vyúčtoval žalobkyni dílčí práce na akci XY podle soupisu prací z téhož data ve výši 270 904,70 Kč, včetně DPH, soupis prací je opatřen podpisem stavbyvedoucího žalobkyně pana H. 5) Fakturou č. 201110 ze dne 24. 11. 2011 žalovaný vyúčtoval žalobkyni dílčí práce na akci XY podle soupisu prací ke dni 21. 11. 2011 ve výši 301 629,90 Kč, včetně DPH, soupis je opatřen podpisem stavbyvedoucího žalobkyně pana H. 6) Žalobkyně uhradila žalovanému dne 5. 9. 2011 částku 262 516 Kč pod variabilním symbolem (dále jen „VS“) XY, dne 23. 9. 2011 částku 193 600 Kč pod VS XY a dne 18. 10. 2011 částku 270 904 Kč pod XY. 7) E-mailovou zprávou ze dne 9. 9. 2011 žalobkyně vyzvala žalovaného, aby provedl opravy zjištěné po prohlídce zástupce společnosti Knauf, zejména důkladně tmelil příčky k obvodovému zdivu, k podlahové a stropní konstrukci, doplnil dilatační pásku na ocelové konstrukce, stropní úchyty a profily do koupelny a kuchyně. Dopisem ze dne 20. 12. 2011 jej požádala, aby dokončil práce dle smlouvy o dílo na akci XY, s tím, že není dokončeno dotmelení všech příček sádrokartonu a šikmý podhled v 7. NP a dále jako vícepráce instalace dveřního pouzdra v 7. NP. Upozornila, že pokud žalovaný práce nedokončí, budou zadány jinému. Dopisem ze dne 29. 2. 2012 pak žalovanému oznámila, že pro jeho prodlení a porušení smlouvy odstupuje od smlouvy o dílo. 8) Fakturou č. 16/2012 ze dne 12. 4. 2012 vyúčtoval M. F. žalobkyni částku 40 705 Kč za dodávku a montáž sádrokartonových systémů v objektu XY. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy o dílo způsobem předvídaným v § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), nedošlo, neboť nebyl dohodnut rozsah díla a jeho cena, a uplatněný nárok posuzoval jako právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“). Vycházel z názoru, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran vzniku a výše bezdůvodného obohacení stíhá toho, kdo tvrdí, že k jeho újmě z tohoto titulu došlo. Vzal za prokázané, že žalobkyně zaplatila žalovanému za práce provedené na akci XY na základě faktur č. 201109 a 201107 a faktury bez čísla ze dne 23. 9. 2011 celkem částku 727 020,80 Kč s DPH, tj. 660 928 Kč bez DPH. Konstatoval, že žalobkyně k prokázání jí tvrzené hodnoty prací provedených žalovaným nedoložila ničeho. Ke svému tvrzení, že vyhotovila soupis prací žalovaného, nedoložila žádný důkaz, neprokázala, jak tvrzenou hodnotu prací vypočetla, z jakého rozsahu prací a z jaké ceny jednotlivých prací vyšla nebo o co ji opírá. Uvedla, že cenu stanovila odhadem, a navrhla, aby výši obohacení stanovil znalec ustanovený soudem, sama tedy tvrzenou výši bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi „hodnotou prací zaplacených žalovanému a tvrzenou hodnotou prací provedených žalovaným“ vůbec neprokázala a „svoji důkazní povinnost v rozporu se zásadou projednací přenesla na soud“. Soud prvního stupně k tomu uzavřel, že samotné neprokázání výše bezdůvodného obohacení jako jednoho z předpokladů pro vznik nároku z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák. je důvodem pro zamítnutí žaloby. Soud prvního stupně navázal, že žalovaný navíc namítl, že se na úkor žalobkyně v jí tvrzené výši nebohatil, neboť jí poskytl v jím tvrzené výši plnění a namítl jeho započtení. Soud uvedl, že vzal k námitce započtení za prokázané, že žalovaný provedl v období od 29. 8. 2011 do 21. 11. 2011 stavební práce na akci XY a za tyto práce přijal od žalobkyně celkem částku 660 928 Kč bez DPH. Druh prací, jejich rozsah, místo provedení, jednotlivé ceny a celkové ceny prací bez DPH, které žalovaný provedl, potvrdila žalobkyně prostřednictvím jí k tomu určeného pracovníka, stavbyvedoucího V. H., v soupisu provedených prací a následně vyúčtovaná a zap