32 Odo 447/2006 — Nejvyšší soud

32 Odo 447/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 5. 2006 Spisová značka:32 Odo 447/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.447.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 241a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY              32 Odo 447/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné ve věci žalobkyně a) I. M., a. s., b) Ing. P. B., c) Ing. O. F., a d) J. M., proti žalovanému T. V., o zdržení se užívání označení zaměnitelného s obchodní firmou a ochrannou známkou z doménového jména a zdržení se užívání databáze výrobků a o zaplacení zadostiučinění ve výši 1,000.000, Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 2 Cm 44/2002, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2005, č. j. 4 Cmo 78/2005-217, takto:  I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. února 2004, č. j. 2 Cm 44/2002-173, ve znění opravného usnesení ze dne 28.12.2004, č.j. 2 Cm 44/2002-209, zastavil řízení do nároku, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se užívání označení „b.“ jako svého doménového jména a při označování svých výroků, služeb i internetových stránek nabízejících jeho výrobky a služby, aby se zdržel užívání databáze domácích elektrických spotřebičů v podobě shodné či zaměnitelné s databází domácích elektrických spotřebičů vytvořenou Ing. P. B., Ing. O. F. a J. M. a užívanou společností b., s. r. o. na jejích internetových stránkách (výrok I.) , zamítl žalobu do nároku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění žalobkyni a) ve výši 1,000.000,- Kč (výrok II.), a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že po částečném omezení žaloby je předmětem sporu zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 1,000.000,- Kč žalobkyni a), za porušení jejích práv k obchodní firmě a ochranné známce, spočívající v neoprávněném zaregistrování a užívání domény žalovaného „b.“, dále za jednání v nekalé soutěži realizované  provozováním shodné podnikatelské činnosti pod doménovým jménem zaměnitelným s doménovým jménem žalobkyně a) a provozováním internetových stránek, které jsou zaměnitelné svým unikátním členěním i obsahem s internetovými stránkami žalobkyně a), jakož i za zásah do autorských  práv databáze výrobků a práv žalobkyně a) jako pořizovatele a uživatele předmětné databáze. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a odlivem zákazníků žalobkyně a) byla vyvozována ze skutečnosti, že zákazníci žalobkyně a) omylem kontaktovali žalovaného v domnění, že se jedná právě o žalobkyni a). Přiměřenost požadovaného zadostiučinění v penězích odůvodňovala žalobkyně a) pořizovacími náklady na databázi v ceně 900.000,- Kč, náklady na doplnění databáze ve výši 291.019,- Kč, rozsahem technického vybavení nezbytného na reklamu a propagaci obchodní firmy a ochranné známky, a to v poměru k rozsahu újmy, jež jí byla jednáním žalovaného způsobena. Soud prvního stupně dovodil k nároku z titulu práv žalobkyně a) k ochranné známce č. 239606, ve slovním znění „B.Z.“, že se žalovaný neoprávněným zaregistrováním a užíváním domény „b.“, porušení práv nedopustil, když aplikoval ustanovení § 14 odst. 1 a § 15 zákona č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách, se závěrem, že neshledal příčinnou souvislost mezi zásahem do práv žalobkyně a) z ochranné známky a jí způsobenou nemajetkovou újmou. Dospěl rovněž k závěru, že se žalovaný nedopustil nekalosoutěžního jednání ani porušením tzv. generální klausule (§ 44 odst. 1 obch. zák.), ani naplněním skutkových podstat klamavého označení zboží a služeb (§ 46 obch. zák.), vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 obch. zák.) či parazitování na pověsti (§ 48 obch. zák.). Uzavřel, že jednání žalovaného, spočívající ve zkopírování některých údajů ve svých nabídkách zboží, což bylo prokázáno porovnáním webových stránek žalobkyně a) a žalovaného, je jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, avšak protože nebyla prokázána příčinná souvislost mezi popsaným jednáním žalovaného a odlivem zákazníků žalobkyně a), působícím jí újmu, nárok na přiznání zadostiučinění žalobkyni a) nepřiznal. Důvodnost nároku na požadované zadostiučinění ve výši  1,000.000,- Kč pak neshledal ani při aplikaci § 40 odst. 1 písm. a)-e) a § 90 odst. 1 autorského zákona č. 121/2000 Sb. K odvolání žalobkyně a) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 7. 2005, č. j. 4 Cmo 78/2005-217, rozsudek soudu prvého stupně změnil v napadené části o zamítnutí nároku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění a v souvisejícím výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni a) částku 200.000,- Kč, ve zbývající části výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v plném rozsahu převzal jako správná zásadní skutková zjištění soudu prvního stupně v tom smyslu, že žalovaný, jako svého doménového jména a při označování svých výrobků, služeb i internetových stránek, nabízejících jeho výrobky a služby, užívá označení „b.“, a to i v rozsahu databáze domácích elektrických spotřebičů, v podobě shodné či zaměnitelné s databází domácích spotřebičů vytvořenou žalobci b), c) a d), užívanou žalobkyní a) na jejích internetových stránkách. Žalobkyně a) a žalovaný nakupují a prodávají tzv. bílou techniku, tj. domácí elektrické spotřebiče s využitím sítě internet. Žalobkyně a) dne 23. 5. 2000 zaregistrovala u národního správce domény C. doménová jména „b.“ a „b.“ a od 20. 11. 2000 provozuje své doménové stránky, na nichž nabízí výrobky, podmínky kupní smlouvy, reklamační podmínky a poskytuje veškeré další služby s jejím prodejem spojené. Označení „b.“ tvoří současně její obchodní firmu a je pro  ni také zapsáno v rejstříku ochranných známek od 11. 12. 2000 (pro výrobky bílé techniky a pro vytváření databáze nabízených výrobků). Databázi žalobkyně a) vytvořili žalobci b), c) a d) jako materiál unikátní svým členěním, výběrem jednotlivých kritérií a také obsahem, a to za 291.019,- Kč. V roce 2001 žalobkyně a) realizovala prodej zboží v hodnotě 30,000.000,- Kč, do reklamy, domény a ochranné známky investovala 556.127,- Kč.  Žalovaný zasáhl do práv žalobkyně a) k obchodní firmě, k ochranné známce a do práv majitele databáze a současně se dopustil nekalé soutěže tím, že si dne 10. 11. 2001 zaregistroval doménové jméno „b.“ a od 13. 2. 2002 pod registrovanou doménou a současně i svou dřívější doménou „b.“, provozoval domovské internetové stránky, na nichž nabízel prodej výrobků tzv. bílé techniky. Žalovaný využil zkopírovanou databázi žalobkyně a) a tím porušil dobrou pověst její obchodní firmy vybudovanou s vynaložením značných nákladů, v důsledku čehož žalobkyně a) utrpěla v očích zákazníků újmu, neboť ti mohli nabýt dojmu o totožnosti jejího obchodu s obchodem žalovaného. Ochranná známka žalobkyně a)  je jednáním žalovaného ohrožena ve své rozlišovací schopnosti tzv. zdruhověním. Žalovaný v důsledku popsaného jednání získal na úkor žalobkyně a) bez vynaložení nákladů na reklamu a na vyhotovení databáze zákazníky a  zapříčinil tak snížení počtu jejích zákazníků a to i pro nižší ceny, které  u shodných výrobků a služeb mohl nabídnout právě proto, že žalobkyně a) z důvodu nákladů vynaložených na reklamu a doplňování databáze, cenu výrobků snížit nemohla. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, když při aplikaci § 14 zákona č. 137/1995 Sb. dospěl k závěru, že popsaným jednáním žalovaný porušil práva žalobkyně a) k ochranné známce, neboť jeho doménové jméno je shodné s ochrannou známkou žalobkyně a) a bylo užito ve spojení s výrobky a službami jím prokazatelně nabízenými. Dovodil, že žalovaný rovněž jednal  nekalosoutěžně, a to jak porušením generální klauzule vyplývající z § 44 odst. 1 obch. zák., tak i ve smyslu vyvolání nebezpečí záměny podle § 47 obch. zák. a parazitování na pověsti podle § 48 obch. zák. Odvolací soud nepřijal obranu žalovaného, že jeho jednání nelze hodnotit jako zásahy do práv žalobkyně a), neboť označení „b.“ je označením druhovým, tudíž obecným, a proto je třeba argumentaci žalobkyně a) odmítnout. Protože nárok na zdržení se popsaného jednání vzala žalobkyně a) zpět poté, kdy žalovaný přestal provozovat své domovsk