32 Odo 707/2003 — Nejvyšší soud

32 Odo 707/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2004 Spisová značka:32 Odo 707/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.707.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 630 předpisu č. 513/1991Sb. § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 707/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně N. T. spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované S. C., s.r.o., zastoupené, advokátem, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 487/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002, č.j. 12 Cmo 161/2002-107, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002, č.j. 12 Cmo 161/2002-107, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2002, č.j. 37 Cm 487/2000-87, ve výrocích I. a III., se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2002 č.j. 37 Cm 487/2000-87, v bodu I. výroku, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 1,278.569,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 6. června 2000 do zaplacení, tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 1,278.569,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 6. června 2000 do zaplacení (první výrok). Dále rozsudek soudu prvního stupně změnil v bodu III. výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 1,278.569,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku dopravní nehody zaviněné pracovníkem žalované na vozidle žalobkyně, které žalobkyně žalované přenechala 3. srpna 1999 „do nájmu“. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku ve smyslu ustanovení § 630 a násl. obchodního zákoníku, když listina z 3. srpna 1999, označená v záhlaví jako „předávací protokol“, splňuje náležitosti tohoto smluvního typu. Dále měl za nepochybné, že žalovaná vrátila žalobkyni koncem srpna 1999 vozidlo poškozené po dopravní nehodě, k níž došlo 25. srpna 1999. V situaci, kdy žalobkyně znala přesnou výši škody již 21. ledna 2000 (uvedeného dne jí byl předám znalecký posudek) a kdy „rozsah náhrady škody“ nárokovala u žalované až dopisem z 19. května 2000, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok na náhradu škody uplatnila až po uplynutí šestiměsíční prekluzívní lhůty stanovené v ustanovení v § 632 odst. 4 obchodního zákoníku, pročež „musela být žaloba“ jako nedůvodná zamítnuta. Oproti tomu odvolací soud po doplnění dokazovaní technickým průkazem č. … (k ověření vlastnictví předmětného vozidla) uzavřel, že „předávací protokol“ z 3. srpna 1999, který soud prvního stupně považoval za smlouvu podle ustanovení § 630 obchodního zákoníku, neobsahuje závazek žalobkyně přenechat žalované předmětný dopravní prostředek k dočasnému užívání, ani závazek žalované zaplatit nájemné, ani dobu, po kterou by mělo být vozidlo v nájmu žalované. Vzhledem k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena písemná smlouva o nájmu dopravního prostředku, posoudil „vztah uplatněný žalobou“ podle „příslušných ustanovení občanského zákoníku“, konkrétně pak ustanovení § 420 odst. 1 a § 421 občanského zákoníku. Jelikož obecná právní úprava odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku neobsahuje ustanovení o zániku práva oprávněného na náhradu škody v případě jeho neuplatnění ve stanovené lhůtě u povinného, žalobkyni právo na náhradu škody nezaniklo. Následně se odvolací soud ztotožnil se „zjištěními“ soudu prvního stupně, vyplývajícími z provedených důkazů, z nichž měl za prokázáno, že žalobkyni vznikla škoda na jejím vozidle, které užívala žalovaná bez uzavření písemné smlouvy o nájmu dopravního prostředku, a to v důsledku dopravní havárie, kterou zavinil pracovník žalované. Výše skutečné škody pak byla zjištěna znalcem v částce 1,278.569,- Kč. Námitku žalované, podle které takto stanovená výše škody v rozsahu 90 % pořizovací ceny vozidla, je nepřiměřená, odvolací soud neshledal důvodnou, když skutečná škoda nebyla stanovena ve výši 90 % z pořizovací ceny vozidla, nýbrž z obecné ceny vozidla (po odečtení amortizace). Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost odvozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost z ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [písmeno a)], a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [písmeno b)]. Namítá, že žalobkyně požadavek na náhradu škody uplatnila z titulu tzv. obecné odpovědnosti za náhradu škody podle ustanovení § 420 občanského zákoníku, přičemž v průběhu řízení podáním z 12. prosince 2000 změnila právní důvod „svého žalobního návrhu“ tak, že se náhrady škody domáhala s odkazem na ustanovení § 632 obchodního zákoníku, přičemž, ve shodě s žalovanou, uvedla, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o nájmu dopravního prostředku podle ustanovení § 630 a násl. obchodního zákoníku, a to podpisem předávacího protokolu dne 3. srpna 1999. Odvolací soud tato shodná tvrzení účastníků pominul a soustředil se pouze na „negativní hodnocení“ důkazu - předávacího protokolu z 3. srpna 1999, přičemž se spokojil se zjištěním, že uvedená listina neobsahuje náležitosti uvedené v ustanovení § 630 obchodního zákoníku o smlouvě o nájmu dopravního prostředku. Dovolatelka „dočasnost a úplatnost“ dovozuje ze smluvního ujednání, že vozidlo je zapůjčeno do nájmu, a že je vybaveno 270 litry nafty a „stejně bude vráceno“. Předávací protokol tak, podle názoru dovolatelky, splňuje požadavky kladené na smlouvu o nájmu dopravního prostředku ustanovením § 630 obchodního zákoníku, což koresponduje i se společnou vůlí smluvních stran a jejich shodnými tvrzeními učiněnými v rámci soudního řízení. Pokud odvolací soud dospěl k jinému závěru, měl se vypořádat i s okolnostmi výkladu vůle účastníků, z nichž by nepochybně dovodil, že jím postrádané „obsahové náležitosti“ smlouvy, byly mezi účastníky „známy“ a nebylo o nich žádných pochyb, přičemž současně odpovídaly praxi, kterou mezi sebou strany zavedly. Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelka spatřuje v neprovedení jí navržených důkazů v rámci řízení před soudem prvního stupně, jimiž hodlala zpochybnit zejména výši škody vzniklé na vozidle. Provedení těchto důkazů nabylo na významu zejména s ohledem na právní posouzení věci odvolacím soudem a zejména pak s ohledem na jeho závěr o „neplatnosti“ uzavřené smlouvy o nájmu dopravního prostředku formou písemného „předávacího protokolu“. Dovolatelka zdůrazňuje, že odvolací soud v této souvislosti prakticky vůbec nezkoumal existenci jednotlivých předpokladů vzniku obecné odpovědnosti za škodu, když jediným důkazem, který byl v řízení v tomto směru proveden, je znalecký posudek, k němuž měla žalovaná výhrady, jež nebyly soudy obou stupňů zohledněny. Proto požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Pro případ, že právní názor odvolacího soudu ve věci „neplatnosti uzavřené smlouvy o nájmu dopravního prostředku“ bude shledán správným, navrhuje, aby dovolací soud zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné. Dovolací námitkou, jejímž prostřednictvím dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky nebyla uzavřena písemná smlouva o nájmu dopravního prostředku podle ustanovení § 630 obchodního zákoníku, dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení věci o