32 Odo 707/2003 – Nejvyšší soud

32 Odo 707/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně N. T. spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované S. C., s.r.o., zastoupené, advokátem, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 487/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002, č.j. 12 Cmo 161/2002-107, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002, č.j. 12 Cmo 161/2002-107, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2002, č.j. 37 Cm 487/2000-87, ve výrocích I. a III., se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2002 č.j. 37 Cm 487/2000-87, v bodu I. výroku, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 1,278.569,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 6. června 2000 do zaplacení, tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 1,278.569,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 6. června 2000 do zaplacení (první výrok). Dále rozsudek soudu prvního stupně změnil v bodu III. výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 1,278.569,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku dopravní nehody zaviněné pracovníkem žalované na vozidle žalobkyně, které žalobkyně žalované přenechala 3. srpna 1999 „do nájmu“. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku ve smyslu ustanovení § 630 a násl. obchodního zákoníku, když listina z 3. srpna 1999, označená v záhlaví jako „předávací protokol“, splňuje náležitosti tohoto smluvního typu. Dále měl za nepochybné, že žalovaná vrátila žalobkyni koncem srpna 1999 vozidlo poškozené po dopravní nehodě, k níž došlo 25. srpna 1999. V situaci, kdy žalobkyně znala přesnou výši škody již 21. ledna 2000 (uvedeného dne jí byl předám znalecký posudek) a kdy „rozsah náhrady škody“ nárokovala u žalované až dopisem z 19. května 2000, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok na náhradu škody uplatnila až po uplynutí šestiměsíční prekluzívní lhůty stanovené v ustanovení v § 632 odst. 4 obchodního zákoníku, pročež „musela být žaloba“ jako nedůvodná zamítnuta. Oproti tomu odvolací soud po doplnění dokazovaní technickým průkazem č. … (k ověření vlastnictví předmětného vozidla) uzavřel, že „předávací protokol“ z 3. srpna 1999, který soud prvního stupně považoval za smlouvu podle ustanovení § 630 obchodního zákoníku, neobsahuje závazek žalobkyně přenechat žalované předmětný dopravní prostředek k dočasnému užívání, ani závazek žalované zaplatit nájemné, ani dobu, po kterou by mělo být vozidlo v nájmu žalované. Vzhledem k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena písemná smlouva o nájmu dopravního prostředku, posoudil „vztah uplatněný žalobou“ podle „příslušných ustanovení občanského zákoníku“, konkrétně pak ustanovení § 420 odst. 1 a § 421 občanského zákoníku. Jelikož obecná právní úprava odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku neobsahuje ustanovení o zániku práva oprávněného na náhradu škody v případě jeho neuplatnění ve stanovené lhůtě u povinného, žalobkyni právo na náhradu škody nezaniklo. Následně se odvolací soud ztotožnil se „zjištěními“ soudu prvního stupně, vyplývajícími z provedených důkazů, z nichž měl za prokázáno, že žalobkyni vznikla škoda na jejím vozidle, které užívala žalovaná bez uzavření písemné smlouvy o nájmu dopravního prostředku, a to v důsledku dopravní havárie, kterou zavinil pracovník žalované. Výše skutečné škody pak byla zjištěna znalcem v částce 1,278.569,- Kč. Námitku žalované, podle které takto stanovená výše škody v rozsahu 90 % pořizovací ceny vozidla, je nepřiměřená, odvolací soud neshledal důvodnou, když skutečná škoda nebyla stanovena ve výši 90 % z pořizovací ceny vozidla, nýbrž z obecné ceny vozidla (po odečtení amortizace). Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost odvozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost z ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [písmeno a)], a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [písmeno b)]. Namítá, že žalobkyně požadavek na náhradu škody uplatnila z titulu tzv. obecné odpovědnosti za náhradu škody podle ustanovení § 420 občanského zákoníku, přičemž v průběhu řízení podáním z 12. prosince 2000 změnila právní důvod „svého žalobního návrhu“ tak, že se náhrady škody domáhala s odkazem na ustanovení § 632 obchodního zákoníku, přičemž, ve shodě s žalovanou, uvedla, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o nájmu dopravního prostředku podle ustanovení § 630 a násl. obchodního zákoníku, a to podpisem předávacího protokolu dne 3. srpna 1999. Odvolací soud tato shodná tvrzení účastníků pominul a soustředil se pouze na „negativní hodnocení“ důkazu - předávacího protokolu z 3. srpna 1999, přičemž se spokojil se zjištěním, že uvedená listina neobsahuje náležitosti uvedené v ustanovení § 630 obchodního zákoníku o smlouvě o nájmu dopravního prostředku. Dovolatelka „dočasnost a úplatnost“ dovozuje ze smluvního ujednání, že vozidlo je zapůjčeno do nájmu, a že je vybaveno 270 litry nafty a „stejně bude vráceno“. Předávací protokol tak, podle názoru dovolatelky, splňuje požadavky kladené na smlouvu o nájmu dopravního prostředku ustanovením § 630 obchodního zákoníku, což koresponduje i se společnou vůlí smluvních stran a jejich shodnými tvrzeními učiněnými v rámci soudního řízení. Pokud odvolací soud dospěl k jinému závěru, měl se vypořádat i s okolnostmi výkladu vůle účastníků, z nichž by nepochybně dovodil, že jím postrádané „obsahové náležitosti“ smlouvy, byly mezi účastníky „známy“ a nebylo o nich žádných pochyb, přičemž současně odpovídaly praxi, kterou mezi sebou strany zavedly. Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelka spatřuje v neprovedení jí navržených důkazů v rámci řízení před soudem prvního stupně, jimiž hodlala zpochybnit zejména výši škody vzniklé na vozidle. Provedení těchto důkazů nabylo na významu zejména s ohledem na právní posouzení věci odvolacím soudem a zejména pak s ohledem na jeho závěr o „neplatnosti“ uzavřené smlouvy o nájmu dopravního prostředku formou písemného „předávacího protokolu“. Dovolatelka zdůrazňuje, že odvolací soud v této souvislosti prakticky vůbec nezkoumal existenci jednotlivých předpokladů vzniku obecné odpovědnosti za škodu, když jediným důkazem, který byl v řízení v tomto směru proveden, je znalecký posudek, k němuž měla žalovaná výhrady, jež nebyly soudy obou stupňů zohledněny. Proto požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Pro případ, že právní názor odvolacího soudu ve věci „neplatnosti uzavřené smlouvy o nájmu dopravního prostředku“ bude shledán správným, navrhuje, aby dovolací soud zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné. Dovolací námitkou, jejímž prostřednictvím dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky nebyla uzavřena písemná smlouva o nájmu dopravního prostředku podle ustanovení § 630 obchodního zákoníku, dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 630 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o nájmu dopravního prostředku se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (nájemné). Podle odstavce 2 smlouva vyžaduje písemnou formu. Smlouva o nájmu dopravního prostředku je zvláštním typem nájemní smlouvy ve vztahu k nájemní smlouvě upravené v ustanovení § 663 a násl. občanské