33 Cdo 1129/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1129/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1129/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1129.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dobré mravy Poctivost (o. z.) Zneužívání výkonu práv a povinností Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 2 odst. 3 o. z. § 6 o. z. § 8 o. z. § 3 odst. 1 obč. zák. § 265 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1129/2024-165 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně RC Central Vyškov s.r.o., se sídlem ve Vyškově - Městě, Nádražní 238/7 (identifikační číslo 292 90 376), zastoupené Mgr. Vendulou Macháčkovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Nádražní 238/7, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze - Novém Městě, Rašínovo nábřeží 390/42 (identifikační číslo 697 97 111), s adresou pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, Příkop 11, 602 00 Brno, o 2 925 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 233/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 15 Co 182/2022-147, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 24 587 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Venduly Macháčkové, advokátky. Odůvodnění: Žalobou z 9. 11. 2020 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 2 925 000 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne 2. 6. 2017 uzavřela s žalovanou (prodávající) kupní smlouvu, jejímž předmětem byla „stavba parkoviště“ na pozemku jiného vlastníka, a to parcela č. 3/6 - ostatní plocha, způsob využití - ostatní dopravní plocha, o výměře 608 m², zapsaná u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov, pro katastrální území a obec Vyškov na listu vlastnictví č. 10001 (dále jen též „parkoviště“). Přestože sjednanou cenu ve výši 2 925 000 Kč uhradila 22. 11. 2017, nemohlo být vlastnické právo platně převedeno, protože parkoviště není stavbou v občanskoprávním smyslu, a tedy ani samostatnou nemovitou věcí, s níž lze nakládat jako se samotným předmětem právních vztahů. Parkoviště je součástí věci hlavní tedy pozemku, na kterém je vybudováno, a jedná se toliko o ztvárnění, zpracování a zpevnění povrchu pozemku za účelem parkování automobilů. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 4. 2022, č. j. 61 C 233/2020-100, zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 2. 6. 2017 uzavřely účastnice kupní smlouvu č. UZSVM/BVY/4294/2016-BVYM/A, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. 1 - druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 238 občanská vybavenost, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 60000 pro katastrální území a obec Vyškov (dále též jen „pozemek parc. č. 1“). Podle článku II smlouvy prodávající převedla kupující vlastnické právo k nemovité věci se všemi součástmi a příslušenstvím, právy a povinnostmi, vyjma příslušenství tvořeného stavbou parkoviště na pozemku jiného vlastníka (parcely č. 3/6), které je převáděno samostatnou kupní smlouvou č. UZSVM/BVY/4294/2016-BVYM/B uzavřenou téhož dne. Kupní smlouva byla uzavřena na základě výsledků výběrového řízení, které vyhlásila prodávající, a kupní cena činila 2 925 000 Kč. Dne 9. 11. 2020 uzavřela žalobkyně jako kupující a město Vyškov (prodávající) kupní smlouvu č. 40/2019-OM/Č, jejímž předmětem byly parcely č. 3/6 a č. 3/7 - ostatní plocha o výměře 231 m2, převáděné za kupní cenu ve výši 1 247 520 Kč s daní z přidané hodnoty ve výši 261 979,20 Kč (celkem 1 509 499,20 Kč). V článku V kupující prohlásila, že je na základě kupní smlouvy z 2. 6. 2017 vlastnicí stavby parkoviště umístěné na parcele č. 3/6. Podle výpisu z katastru nemovitostí bylo k datu 3. 11. 2020 vlastníkem parcely č. 3/6 město Vyškov. Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Sedláře soud prvního stupně zjistil, že stavební konstrukce parkoviště vznikla navrstvením tří vrstev přírodních materiálů, první podkladovou vrstvou písku o frakci 0/4 o přibližné tloušťce této vrstvy 20 mm, druhou vrstvou štěrkodrtě o přibližné frakci 0/63 a přibližné tloušťce této vrstvy 430 mm a třetí vrstvou asfaltu o přibližné tloušťce této vrstvy 150 mm. Stavba konstrukce parkoviště byla navrstvena přímo na rostlý terén ve výkopu, při průzkumu stavební konstrukce nebyly nalezeny jiné stavební materiály. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně s plnou znalostí podmínek vymezených v jednotlivých smlouvách uzavřela zcela dobrovolně jak kupní smlouvu týkající se zpevněné plochy na parcele č. 3/6, tak i kupní smlouvu, kterou byla převáděna bezprostředně související parcela č. 1. Text smluvních dokumentů nepřipouští závěr o tom, že by žalobkyně byla kýmkoliv, ať už žalovanou či městem Vyškov uvedena v omyl. Žalobkyně získala „to, o co měla zájem“, za podmínek, na které dobrovolně přistoupila, a proto nelze uvažovat o tom, že by se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobu podala žalobkyně ve stejný den, kdy uzavřela kupní smlouvu, na základě níž 16. 11. 2020 podala návrh na vklad vlastnického práva k nemovitým věcem, které jsou jejím předmětem, tedy mimo jiné parcely č. 3/6. Soud je přesvědčen, že žalobkyně návrhem využívá situaci, kterou předvídala, ke které směřovala a která také následně nastala. Za nepřípadnou považuje rovněž argumentaci, že parkoviště není samostatnou věcí, nýbrž součástí věci hlavní (parcely č. 3/6), a žalobkyně je tedy nenabyla do vlastnictví. Žalobkyně na základě smlouvy uzavřené 16. 11. 2020 (správně 9. 11. 2020) mohla získat a také cíleně získala komplex nemovitostí a na nich provedených úprav, které jí slouží k podnikání. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 10. 2023, č. j. 15 Co 182/2022-147, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 2 925 000 Kč s 8,25 % úroky z prodlení od 13. 10. 2020 do zaplacení, a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 513 784,80 Kč. Odvolací soud po poučení účastnic, že s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci, by bylo možné uvažovat o tom, že právo žalobkyně na vrácení celé kupní ceny je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), vyšel ze stavebního průzkumu provedeného Ing. Jiřím Sedlářem, podle něhož parkoviště je tvořeno poměrně jednoduchou stavební konstrukcí složenou ze tří vrstev (spodní vrstva písek, střední vrstva štěrkodrť a horní vrstva asfalt). Podloží pod zpevněnou asfaltovou plochou je promíchané, není patrné, kde začíná písek, kde štěrkodrť a kde je již hlína. Nelze tak určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde začíná stavba. Pokud tato jasná hranice chybí, nejedná se o samostatnou věc. Tento závěr podle odvolacího soudu vyplývá ze všech rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se touto otázkou zabývaly. Nestalo-li se parkoviště v době jeho vzniku (před 1. 1. 2014) samostatnou nemovitostí (stavbou) ve smyslu § 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), je třeba na něj pohlížet jako na součást pozemku - parcely č. 3/6 (§ 505, § 506 odst. 1 o. z.). Z toho vyplývá závěr, že nebylo možné na základě smlouvy č. UZSVM/BVY/4294/2016-BVYM/B z 2. 6. 2017 převést vlastnické právo k parkovišti. Kupní smlouva je podle odvolacího soudu absolutně neplatným právním jednáním (§ 580 o. z.) a žalobkyně má podle § 2993 o. z. právo na vrácení zaplacené kupní ceny z titulu vydání bezdůvodného obohacení. V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná jeho přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky hmotného práva (ad 1) a že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena (ad 2). Nesprávnost právního posouzení otázky ad 1 žalovaná shledala ve skutečnosti, že odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – nezohlednil na daný případ dopadající obecně uznávané základní zásady spravedlnosti formulované v dílu 1 hlavy I o. z., zejména zásadu poctivosti jednání v právním styku danou ustanovením § 6 o. z. a zásadu, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.). Žalobkyně požaduje plnění s odvoláním na tvrzenou neplatnost kupní smlouvy, na jejímž uzavření se však jako jedna ze stran sama podílela, a v případě, že by plnění