33 Cdo 1163/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1163/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1163/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1163.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1163/2023-871 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Josefa Kožery, podnikatele se sídlem v Praze 3, U Kněžské louky 2146/30, identifikační číslo 11342102, zastoupeného Mgr. Tomislavem Šulou, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti žalované Zlínstav a. s., se sídlem ve Zlíně, Bartošova 5532, identifikační číslo 28315669, zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 119/3, o zaplacení 764.565 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 39 C 102/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2022, č. j. 28 Co 116/2020-816, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomislava Šuly, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 10. 2019, č. j. 39 C 102/2017-679, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 672.553 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl žalobu o zaplacení částky 4.327.428,36 Kč s úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 28 Co 116/2020-816, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o částce 672.553 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, změnil jej co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 672.553 Kč za dobu od 29. 1. 2014 do 7. 10. 2014 tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, potvrdil jej v zamítavém výroku o částce 4.235.416,36 Kč včetně blíže specifikovaného úroku z prodlení, v rozsahu částky 92.012 Kč jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 92.012 Kč s příslušným úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soudy vzaly za prokázané, že mezi žalobcem (zhotovitelem) a žalovanou (objednatelkou) byla dne 19. 7. 2013 uzavřena platná smlouva o dílo, jejímž předmětem plnění byla dodávka stavebních prací na stavbě Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech, konkrétně příprava území a hrubé terénní úpravy (HTÚ), zemní práce spojené s přeložkou vodovodu a elektrokabeláže včetně provedení vodoměrné šachty (dále též jen „smlouva“, „předmětná smlouva“, či „smlouva o dílo“); termín zahájení prací byl určen dnem 19. 7. 2013 s tím, že k dokončení a předání díla mělo dojít dne 31. 8. 2014. Cena díla byla stanovena částkou 5.161.476 Kč. Na základě odsouhlasených soupisů provedených prací formou zjišťovacího protokolu byl žalobce za práce provedené v každém kalendářním měsíci oprávněn po jeho skončení fakturovat žalované cenu těchto prací. Žalobce vystavil žalované pouze 2 faktury, a to za práce vykonané červenci 2013 a v srpnu 2013. Žalobce se dostal do prodlení s plněním dohodnutých termínů, což žalovanou vedlo k tomu, že od smlouvy ohledně dosud neprovedené části díla odstoupila dopisem ze dne 2. 10. 2013. Odvolací soud - odvolávaje se na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) - uzavřel, že si smluvní strany upravily právo na zaplacení ceny díla odchylně od § 548 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť jeho vznik nebyl vázán na provedení celého díla, ale na vystavování faktur zhotovitelem podle odsouhlasených soupisů provedených prací a dodávek ve zjišťovacím protokolu (čl. VI. odst. 6.1 smlouvy). Ani prodlení zhotovitele s předáním díla tak nemělo vliv na vznik práva na zaplacení části ceny díla. Na protokolární předání a převzetí díla bylo vázáno vystavení konečné faktury (čl. VI. odst. 2 smlouvy). První fakturu č. 11-2013 vystavil žalobce dne 9. 8. 2013 na částku 183.000 Kč, přičemž po vyčíslení pozastávky ve výši 15 %, tj. co do částky 27.450 Kč a skontu 3 % za předčasnou úhradu (5.490 Kč), žalovaná žalobci poukázala 150.060 Kč. Druhá faktura č. 12-2013 vystavená dne 2. 9. 2013 za práce provedené do 31. 8. 2013 na částku 569.065 Kč, po odečtení pozastávky 15 % (85.360 Kč) představovaná částkou 483.705 Kč nebyla žalovanou uhrazena. Podle odvolacího soudu nemá žalobce nárok na úhradu víceprací, které nebyly sjednány ve smlouvě o dílo a jež žalovaná jako nesporné zahrnula do jí provedené rekapitulace. Žalobci tak náleží jen částka 104.500 Kč za odklizení a odvoz zeminy na příjezdové cestě ke staveništi před zahájením prací podle smlouvy o dílo. Žalovaná tuto částku nikdy nezpochybňovala a uznala ji i ve svém odstoupení od smlouvy ze dne 2. 10. 2013. Nadto smluvní pokutu a slevu z ceny díla sama vyčíslila na 92.012 Kč, tedy jako 10 % z částky 920.115 Kč, tzn. i z částky 104.500 Kč. Námitku promlčení vznesenou žalovanou vůči pohledávce ve výši 104.500 Kč odvolací soud považoval za rozpornou s dobrými mravy, a tedy za nedůvodnou. Na rozdíl od soudu prvního stupně z blíže rozvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že nebyly splněny předpoklady započtení smluvní pokuty proti nároku žalobce ve výši 92.012 Kč. V důsledku odstoupení žalované od smlouvy zanikla v rozsahu neprovedené části díla povinnost žalobce je dokončit v souladu se smlouvou o dílo. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud podle jejího přesvědčení rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou jeho rozsudky ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010, ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1340/2018, a jeho usnesením ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3121/2017, neboť: a) při vypořádání po odstoupení od smlouvy podle § 351 odst. 2 obch. zák. neaplikoval „ujednání čl. XII. odst. 10 smlouvy o dílo“, a b) nepovažoval smluvní ujednání v čl. XII. odst. 10 písm. d) smlouvy o dílo (sepis protokolu o předání a převzetí) za hmotněprávní podmínku úhrady sporné částky žalobci. Prosazuje názor, že žalobce po odstoupení žalované od smlouvy nesplnil povinnosti podle čl. XII. odst. 10 smlouvy, a tak mu právo na zaplacení sporné částky nevzniklo. Dovolatelka má - bez ohledu na jí provedenou inventarizaci - za to, že v rozsahu částky 104.500 Kč odporuje rozsudek odvolacího soudu rozhodovací praxi Nejvyššího soudu prezentované jeho rozsudky ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1043/2005, ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2856/2009, ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3964/2014, a usnesením ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1146/2007. Není srozuměna se závěrem odvolacího soudu, že práce při odklízení horniny v rozsahu této sporné částky provedl žalobce před uzavřením smlouvy o dílo, tj. na základě separátního právního vztahu podle uzavřené ústní dohody. Se zřetelem k tomu vznesla námitku promlčení této pohledávky, o níž odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu tak, že její námitka odporuje dobrým mravům, a proto k ní nepřihlíží. Tento závěr odvolacího soudu ovšem pomíjí závěry rozsudků dovolacího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009, a usnesení ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 740/2009, ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3319/2013, vyjadřující se k tomu, kdy námitka promlčení odporuje dobrým mravům. Za v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešenou považuje dovolatelka otázku, zda při odstoupení od smlouvy podle § 347 obch. zák. se část závazku, od níž odstoupeno nebylo, nadále řídí původní smlouvou. Je přesvědčena o tom, že bylo-li od smlouvy odstoupeno jen částečně, nelze aplikovat ustanovení § 302 obch. zák. na tu část díla, od které odstoupeno nebylo, a je tedy nutné ohledně této části díla postupovat podle smlouvy. S tímto odůvodněním navrhla změnit rozsudek odvolacího soudu a žalobu i ve vyhovujícím rozsahu zamítnout, popř. jej zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce navrhl dovolání odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí