33 Cdo 1260/2020 – Nejvyšší soud

33 Cdo 1260/2020-139 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. V., bytem XY, proti žalované Simply Invest, rodinné domy s. r. o., se sídlem v Karlových Varech, Tašovicích, Sopečná 160, identifikační číslo 28998731, zastoupené Mgr. Dušanem Zachem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, o 366.780 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 330/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2019, č. j. 13 Co 219/2019-119, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2019, č. j. 13 Co 219/2019-119, ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 C 330/2017-94, ve vyhovujícím výroku o částce 345.000 Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 C 330/2017-94, ve vyhovujícím výroku o částce 345.000 Kč a ve výroku o nákladech řízení se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 1.221.605,- Kč jako slevy z ceny pro neodstranitelné vady díla a nákladů souvisejících s uplatněním tohoto nároku. Poté žalobu rozšířil o částku 345.000 Kč představující kvantifikovanou smluvní pokutu za opožděné předání díla. Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 C 330/2017-94, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 533.800 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), co do částky 466.200 Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení a co do vyčísleného úroku z prodlení z částky 533.800 Kč za dobu od 24. 9. 2016 do 11. 1. 2018 žalobu zamítl (výrok II), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 345.000 Kč (výrok III) a částku 21.780 Kč (výrok IV), zamítl žalobu o zaplacení částky 3.025 Kč (výrok V), uložil žalované zaplatit žalobci částku 47.400 Kč a ve zbytku, tj. co do zaplacení částky 149.400 Kč, žalobu zamítl (výrok VI); zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII a VIII). Vyšel z toho, že účastníci řízení dne 14. 5. 2015 uzavřeli smlouvu o dílo na zhotovení stavby rodinného domu (dále jen „smlouva o dílo“). Provedené dílo mělo vady spočívající v tom, že stavba nevykazuje v žádném rohu pravý úhel a v některých částech domu stěna uhýbá až o 10 cm. Jedná se o neodstranitelnou vadu, kterou žalobce reklamoval dopisem ze dne 16. 5. 2016. Slevu z ceny díla soud přiznal žalobci v částce 533.800 Kč odpovídající závěrům znalce Ing. Josefa Pavláta; ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl. Z důvodu opožděného předání podle čl. 11. 1. smlouvy o dílo přiznal soud žalobci také částku 345.000 Kč jako smluvní pokutu, neboť dospěl k závěru, že k řádnému předání díla došlo až dne 10. 3. 2017, kdy byl vyhotoven protokol o předání a převzetí díla, přičemž k provedení stavby mělo podle čl. 4.2.6. smlouvy o dílo dojít do 60 pracovních dnů ode dne převzetí staveniště zhotovitelem, tedy do 31. 3. 2016. Soud prvního stupně přiznal žalobci rovněž právo na zaplacení částky 21.780 Kč představující náklady na zpracování znaleckého posudku Ing. Josefem Pavlátem a částky 47.400 Kč za vynaložené náklady na právní zastoupení žalobce před podáním žaloby k soudu. Naopak za účelně vynaložené nepovažoval náklady na zpracování odborného stanoviska realitní kanceláře ve výši 3.025,- Kč a náklady právního zastoupení žalobce co do částky 149.400 Kč; v tomto rozsahu žalobu zamítl. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2019, č. j. 13 Co 219/2019-119, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III, IV, a změnil jej v části výroku VI ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 47.400 Kč tak, že žalobu v této části zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud považoval za nesporné uzavření smlouvy o dílo, dokončení a předání díla, existenci vady, jež není odstranitelná, která byla včas reklamována a u níž byl uplatněn požadavek na slevu z ceny ve výši 1.000.000 Kč; žalovaná vytčenou vadu uznala. Uzavřel, že na odpovědnost za vady díla dopadá ustanovení § 2629 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále ustanovení § 2615 a § 2617 o. z. Plnění poskytnuté žalovanou bylo v rozporu se smlouvou, bylo vadné a svým charakterem a rozsahem vada odpovídala podstatnému porušení smlouvy, čemuž odpovídá právo na přiměřenou slevu z ceny podle § 2016 odst. 1 písm. c) o. z. Při určení výše slevy považoval odvolací soud za klíčový posudek znalce Ing. Josefa Pavláta. Závěr soudu prvního stupně o výši slevy z ceny díla v rozsahu částky 533.800,- Kč je podle přesvědčení odvolacího soudu věcně správný. Pro určení okamžiku předání a převzetí díla je určující smluvní ujednání pod články 5. 1 a 5. 2 smlouvy o dílo o protokolárním předání díla, stvrzené podpisem obou smluvních stran. Ke dni předání díla měl zhotovitel povinnost předat objednateli doklady související s provedením díla, tj. projektovou dokumentaci skutečného provedení stavby (liší-li se od projektové dokumentace), záruční listy, pokyny a návody k obsluze, jakož i veškeré dokumenty předkládané v řízeních týkajících se díla (viz článek 10. 2. 1. smlouvy o dílo). Argumentuje zněním § 2605 a § 2604 o. z. odvolací soud zdůraznil, že dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu, a provedeno, je-li dokončeno a předáno. K protokolárnímu předání a převzetí díla účastníky došlo dne 10. 3. 2017. Odvolací soud přitom nepřehlédl, že podle zápisů ve stavebním deníku po datu 21. 2. 2016 (předání klíčů od stavby) byly ještě prováděny montážní práce a došlo k omítání fasády stavby zhotovitelem. Za těchto okolností odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o prodlení žalované s provedením díla v době od 1. 4. 2016 do 10. 3. 2017 a o oprávněnosti nároku žalobce na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 345.000,- Kč. Výše smluvní pokuty byla přiměřená utvrzované povinnosti řádně a včas předat dílo, přičemž zde nebyly důvody pro její moderaci, navíc v situaci, kdy žalovaná moderaci nenavrhla (§ 2051 o. z.). Proti části výroku rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu vyhovujících výroků o částkách 345.000,- Kč a 21.780,- Kč a nově rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle jejího přesvědčení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na řešení otázek hmotného a procesního práva, které odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu odporuje závěrům rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1505/2013, ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 104/2003, ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 873/2002, a ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 749/2005, podle nichž pro závěr o dokončení a předání díla je určující jeho faktické dokončení a předání, k němuž v nyní souzené věci došlo již 25. 3. 2016, a ne okamžik, kdy byl vyhotoven písemný protokol o předání a převzetí díla za situace, kdy smluvně nebylo sjednáno sepsání předávacího protokolu jako podmínka předání díla; protokol je pouze důkaz o předání, přičemž dokončení díla má být posuzováno podle toho, zda bylo v souladu se smlouvou dokončeno a (fakticky) předáno objednateli. Dovolatelka zdůrazňuje, že žalobce si dílo (resp. stavbu) fakticky převzal a užíval. Podle smlouvy (čl. 4. 1., 4. 2. 6., 5. 1.) sice „předání bude potvrzeno vyhotovením předávacího protokolu podepsaného oběma smluvními stranami“, avšak sepis protokolu není ve smlouvě sjednán jako podmínka řádného provedení díla. Judikatura Nejvyššího soudu při výkladu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 ve vztahu k existenci protokolu o předání díla dovodila, že ujednáním ve smlouvě o dílo: „Předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do provozu a předáním. O předání se sepíše protokol.“, neměli účastníci sjednánu jako podmínku předání díla „sepsání předávacího protokolu“ …. Předávací protokol byl jen důkaz o předání a převzetí díla, nikoliv podmínkou řádného předání a převzetí díla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 104/2003). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že předáním klíčů (jejich odevzdáním) od zhotovovaného díla (stavby domu) žalovaný (rozuměj zhotovitel) umožnil žalobcům (objednatelům) faktické nakládání (užívání) se zhotovenou věcí a tento okamžik je třeba považovat za den předání zhotovené věci objednateli; převzetím klíčů dal ostatně i objednatel najevo, že dílo považuje za zhotovené (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 749/2005). Podle smlouvy nebyl (nebylo to sml