33 Cdo 1271/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1271/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1271/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1271.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zastoupení Ústavní soud Dotčené předpisy:§ 444 odst. 1 o. s. ř. § 243e o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1271/2025-433 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně FLY 2000, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Hálkova 1641/9, identifikační číslo osoby 25669907, zastoupené Mgr. Janem Rottou, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká 177/35, proti žalované Lišaj, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Křenova 438/7, identifikační číslo osoby 27451291, zastoupené Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 66/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 117/2024-344, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 117/2024-344, a rozsudek Obvodní soud pro Prahu 2 ze dne 19. 10. 2023, č. j. 19 C 66/2022-298, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 19 C 66/2022-298, určil, že žalobkyně je jediným vlastníkem pozemku parcelní číslo 2202 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 569 m², jehož součástí je budova č. p. 1641 (Nové Město, byt. dům), zapsaného pro obec Praha, katastrální území Nové Město, na listu vlastnictví č. 1112 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, dále jen „sporná nemovitost“ (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Městský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 117/2024-344, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé potvrdil a ve výroku II o nákladech řízení změnil tak, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok I). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně doplněných vlastními zjištěními. Žalobkyně vlastnila spornou nemovitost. Trestnou činností skupiny pachatelů došlo k padělání plné moci a cestovního pasu jednatelky žalobkyně a s jejich pomocí na základě žádosti ze 14. 5. 2020 k zneplatnění dosavadních přístupových údajů do datové schránky žalobkyně a k vydání Ministerstvem vnitra nových přístupových údajů zaslaných na e-mail fly2000mail.cz. Následně byla datová schránka žalobkyně využívána k zasílání dokumentů mezi jednatelem žalované Ing. Radimem Třešňákem a M. K. (dále též „domnělým zmocněncem“ či „bezesmluvním zástupcem“) v době, kdy přístupové údaje žalobkyně byly zneplatněny a namísto ní měly do datové schránky přístup osoby, které k tomu žalobkyně nepověřila a neposkytla jim vlastní přístupové údaje umožňující zneužití datové schránky. Dne 30. 9. 2021 byla uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva mezi žalovanou (věřitelkou), žalobkyní (vlastnicí sporné nemovitosti) a společností EWE JEWELRY s. r. o. (třetí osobou, dlužnicí, jejíž závazek měl být zajištěn), na základě které byl následně proveden vklad práva žalované ke sporné nemovitosti do katastru nemovitostí. Za žalobkyni smlouvu uzavřel M. K. prokazující se žalované plnou mocí z 11. 8. 2021 opatřenou nepravým podpisem jednatelky žalobkyně Daniely Altissimo (která ho k jednání nezmocnila a neprojevila vůli k uzavření takové smlouvy). Pravý podpis jednatelky není ani na zápisu z jednání valné hromady žalobkyně ze dne 11. 8. 2021, která měla udělení souhlasu s uzavřením zajišťovací smlouvy projednat. Žalovaná vycházela pouze z jednání a vystupování M. K. jako domnělého zmocněnce. Obvyklá cena nemovitosti k datu 30. 9. 2021 byla 113 000 000 Kč. Proti M. K. a dalším pachatelům bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu, neboť se pokusili neoprávněně obohatit na bytovém domě žalobkyně. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení (v odstranění nesouladu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným) a dospěl k závěru, že břemeno tvrzení a důkazní nese žalovaná ke skutečnosti vyvolání u ní domněnky zmocnění M. K. vinou žalobkyně, žalobkyně k vyvrácení dobré víry žalované ohledně udělení zmocnění (která se presumuje). Uzavřel, že nebyly naplněny podmínky § 444 odst. 1 o. z. a žalobkyně nemůže být jednáním domnělého zástupce vázána. Vyvolání zdání existence zastoupení musí být zaviněné žalobkyní a vycházet přímo z jednání domněle zastoupené žalobkyně, nikoli jen z jednání domnělého zástupce. Žalobkyně svým zaviněným jednáním nezapříčinila mylnou domněnku žalované, že ji M. K. zastupuje, a povinnosti dle § 9 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. neporušila. Žalovaná netvrdila (ani po poučení a výzvě soudu prvního stupně) žádné jednání či kontakt se statutárním orgánem či jinou osobou oprávněnou za žalobkyni jednat, která by v ní (výslovně či mlčky) vyvolala domněnku zmocnění M. K. Vycházela jen z jeho jednání a tvrdila, že plnou moc obdržela prostřednictvím komunikace z datové schránky žalobkyně. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná („dovolatelka“) dovolání, kterým napadla rozsudek v části výroku I o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Přípustnost dovolání shledává v odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a v tom, že nesprávně vyřešil otázky dosud dovolacím soudem neřešené, pokud dospěl k závěru o nenaplnění podmínek § 444 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť za přičitatelné jednání domnělého zmocnitele (žalobkyně) považoval jen komisivní (aktivní) a nikoli omisivní (pasivní) jednání. Soudy také nesprávně posoudily otázku existence zavinění žalobkyně, které bylo přítomno alespoň ve formě nevědomé nedbalosti, pokud z vlastní viny a vlastním pasivním jednáním nepostupovala při správě svých záležitostí s náležitou péčí, nezachovávala potřebnou míru opatrnosti, nedostála svým zákonným povinnostem a umožnila třetím osobám dlouhodobě nakládat se svou datovou schránkou, kterou více než dva roky nekontrolovala (nezjistila tak, že došlo ke zneužití jejích přihlašovacích údajů, nenahlásila jejich odcizení, aby byly zneplatněny, nenastavila si řádně kontrolní mechanismy), a dlouhodobě nekontrolovala právní stav svého nemovitého majetku (nesporovala zahájení vkladového řízení katastrálním úřadem, o němž byla vyrozuměna, nevyužila možnosti kontroly formou žádosti o vyrozumívání o změnách v katastru a umožnila domnělému zástupci ve sporné nemovitosti bydlet a mít nad ní plnou kontrolu). Tím naplnila skutkovou podstatu „tolerance zastoupení“. O existenci plné moci musela být vyrozuměna, když zpráva o jejím odeslání žalované se nacházela v její datové schránce (žalovaná proto jednala dobrověrně). Zaslání korespondence z její datové schránky je nutné považovat za jednání žalobkyni přičitatelné, neboť je zodpovědná za pravidelnou kontrolu své datové schránky a mohla zabránit jejímu zneužití. Podle § 9 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, byla povinna zacházet s přístupovými údaji tak, aby nedošlo k jejich zneužití. Ze zákona vyplývá, že komunikace skrze datovou schránku je zcela přičitatelná osobě, které byla datová schránka zřízena (dále též „držiteli datové schránky“), nikoli osobě, která komunikaci fakticky vykonávala skrze oprávnění k datové schránce. K otázce odpovědnosti držitelů datových schránek a povinnosti jejich pravidelné kontroly se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2594/11 (poukazem na právní princip „vigilantibus iura scripta sunt“). Odvolací soud v důsledku technické závady vycházel z nesprávné protokolace účastnické výpovědi jednatele žalované [že si posílal jakékoliv dokumenty s panem K. (zmocněncem) přes datovou schránku žalobkyně], což (s ohledem na námitku žalované) nebylo možno napravit bez jeho opakovaného výslechu (který nebyl proveden). S odkazem na rozhodnutí soudu prvního stupně v jiných věcech, rozhodnutí Německého spolkového soudního dvora a komentářovou literaturu k o. z. dovolatelka dovozuje, že jednání domněle zastoupeného může být i omisivní (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4220/2019 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2370/14 tento závěr nepřímo potvrdily). Ohledně ústavně konformního výkladu