33 Cdo 1558/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1558/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1558/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1558.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.08.2025II.ÚS 2423/25 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost30. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1558/2024-445 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně SYNOT REAL ESTATE, k. s., se sídlem Uherské Hradiště - Mařatice, Jaktáře 1475, identifikační číslo osoby 26221276, zastoupené Mgr. Radimem Němečkem, advokátem, se sídlem Uherské Hradiště, Kollárova 447, proti žalovaným 1) Z. V., a 2) M. M., zastoupeným Mgr. Markem Davidem, advokátem se sídlem Zlín, Lešetín IV 777, o určení obsahu budoucích smluv, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 7 C 71/2019, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2023, č. j. 71 Co 195/2023-402, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Radima Němečka. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud ve Vsetíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 4. 2023, č. j. 7 C 71/2019-354, zamítl žalobu, aby soud nahradil projev vůle žalovaných k uzavření smluv o věcném břemeni konkrétního znění, a rozhodl o nákladech řízení. 2. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. 71 Co 195/2023-402, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že nahradil projev vůle žalovaných k uzavření smluv o věcném břemeni konkrétního znění, určil, že nedílnou součástí smluv je geometrický plán č. 2884-71/2018 vyhotovený společností NeoGeo cz s.r.o. týkající se vymezení smlouvami zřizovaných věcných břemen, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaní - vlastníci pozemků v k. ú. XY jako budoucí povinní se žalobkyní jako budoucí oprávněnou uzavřeli dne 5. 5. 2017 smlouvy o smlouvách budoucích o zřízení služebnosti inženýrské sítě (šlo o podzemní vedení vysokého napětí) ve prospěch pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně a k tíži pozemků žalovaných. Smlouvy obsahovaly závazek obou stran uzavřít budoucí smlouvy do 60 dnů od doručení návrhu žalobkyně nebo žalovaných, který „bude učiněn po dokončení přípojky VN před její kolaudací, nejpozději však do 31. 12. 2018“ a který bude doložen geometrickým plánem pro vyznačení věcného břemene služebnosti inženýrské sítě; současně se žalobkyně zavázala „nejpozději v téže lhůtě“ předložit rozhodnutí o povolení stavby. Žalobkyně se dále ve smlouvě (v jejím čl. II odst. 2) zavázala do dvou měsíců od započetí prací provést na dotčených pozemcích žalovaných konkrétně specifikované sanační práce. Žalobkyně přípojku zřídila, kolaudační souhlas byl vydán dne 26. 9. 2017. Dopisem ze dne 2. 7. 2018 žalobkyně vyzvala žalované k uzavření budoucích smluv. Dne 21. 9. 2018 žalovaní od smluv o smlouvách budoucích ze dne 5. 5. 2017 odstoupili z důvodu jejich porušení spočívajících v nedostatečně a nekvalitně provedených povrchových úpravách výkopu přípojky. 4. Soud prvního stupně dovodil, že je na žalobkyni, aby prokázala, že svůj závazek splnila včas nebo že důvod k odstoupení od smlouvy neexistoval. Dospěl k závěru, že smluvní závazek žalobkyně (uvedený v čl. II odst. 2 smluv) spočívající v zasypání výkopu dle požadavků žalovaných (tj. vrchní vrstvu výkopu zasypat 10 cm jemné ornice zbavené kamení nad velikost 3 cm) splněn nebyl, což vyplynulo ze znaleckého posudku Ing. Paciorkové a jejího výslechu, z výslechu L. (technický dozor investora), z výpovědi žalovaných a z fotografií z doby provádění prací. Nadto nebylo provedeno sjednané udusání zeminy (na niž poté měla být navezena jemná ornice). Smlouva byla porušena podstatným způsobem, neboť žalobkyně nesplnila závazky ze smlouvy řádně a včas, byla tedy v prodlení. To žalovaní oznámili žalobkyni včas (ve smyslu § 1977 o. z.) a řádně od smlouvy odstoupili. Závazek se tedy od počátku zrušuje podle § 2004 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Námitku zjevného zneužití práva na odstoupení od smlouvy z důvodu minimálního zájmu žalovaných na jeho výkonu a námitku zjevného nepoměru mezi zájmy obou stran soud prvního stupně neshledal důvodnými. 5. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu první stupně, zopakoval dokazování fotografiemi zachycujícími provádění prací souvisejících s výkopem přípojky a jejím zasypáním a e-mailovou korespondencí účastníků. Otázku odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posoudil odlišně. Dovodil, že sanační práce byly dokončeny v červenci 2017 návozem vrchní vrstvy zeminy od hotelu Tatra a vytvořením hřbetu, kteroužto vadu žalovaní vytkli žalobkyni e-mailem z 13. 7. 2017 (z výpovědi znalkyně Ing. Paciorkové vyplynulo, že zemina z výkopu od hotelu Tatra byla dostačující). Žalobkyně následně svrchní vrstvu zeminy odstranila. Tím došlo k tomu, že se objevily kameny, které žalobkyně nechala opakovaně odstranit. Uzavřel, že žalobkyně navezením zeminy – aniž by udusala spodní vrstvu zeminy s dostatečnou rezervou pro návoz nové zeminy – „dílo provedla špatně, nicméně provedla“. Poté, co žalovaní uvedenou vadu vytkli, žalobkyně ji odstranila, avšak nesprávně, neboť tím došlo ke snížení svrchní vrstvy zeminy. Žalobkyně tedy „dílo provedla (provedla veškeré činnosti k jeho dokončení)“, avšak nesprávně, proto není se svým závazkem v prodlení, byť „dílo vykazovalo vady“. Odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení (§ 1978, popř. § 1977 o. z.) neshledal po právu a žalobě proto vyhověl. Na tom nic nemění okolnost, že „dílo nebylo protokolárně předáno, neboť předání díla nebylo dohodnuto“ a žalobkyně dávala jednoznačně najevo, že k „finalizaci díla“ dojde v měsíci srpnu, což potvrzovali výslovně i její pracovníci, a po tomto datu již žádné další práce neprováděla. I pokud by žalobkyně byla v prodlení a žalovaní po právu odstoupili od smlouvy, lze podle odvolacího soudu i tak žalobě vyhovět. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3542/20 odvolací soud jednání žalovaných posoudil jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., a to na základě okolností, že žalovaní na „řádné provedení díla“ po dobu třinácti měsíců rezignují, jejich vlastnictví není znehodnoceno, naopak, namísto nadzemního vedení vysokého napětí je vybudována podzemní přípojka, že pozemky jsou užívány stejným způsobem jako před vybudováním přípojky a že půda na výkopu odpovídá bonitě okolní zeminy. Podle odvolacího soudu by požadovaným odstraněním přípojky vznikla absurdní situace. Hotel Tatra (provozovaný žalobkyní) by byl odříznut od vysokého napětí a došlo by k opětovným výkopovým pracím – jimž se žalovaní chtěli vyhnout – při nichž by výkop byl nepochybně zasypán stejnou zeminou, která se v něm již nachází, a to v době, kdy vedení přípojky je v okolí neznatelné, k proláklinám a erozi nedochází, kvalita půdy (a pozemku) není snížena a odpovídá stavu před výkopovými pracemi. Žalovaným tedy nevznikla žádná újma; oproti tomu na straně žalobkyně, která budovala přípojku k hotelu Tatra se souhlasem žalovaných v dobré víře, že bude zřízena služebnost, by ke vzniku újmy došlo. Odvolací soud dodal, že nezřízením služebnosti by se žalobkyně dostala do patové situace, odkázána na libovůli žalovaných, a to za situace, kdy požadavek na odstranění přípojky pro žalované nemá fakticky žádný význam, než možné získání výhodnějšího postavení při vyrovnání vzájemných sporných vztahů. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost spatřují ve vyřešení následujících otázek. 1) „otázky posouzení platnosti odstoupení od smlouvy při trvajícím prodlení dlužníka v případě nedodržení lhůty „bez zbytečného odkladu“, při jejímž řešení – dle jejich přesvědčení – se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 456/2021 (vydanému v této věci), sp. zn. 29 ICdo 81/2019, sp. zn. 33 Cdo 884/2020 a sp. zn. 27 Cdo 485/2023. V případě, že by uvedená otázka nezakládala přípustnost dovolání (pouze by jí byla vytýkána vada řízení) platí, že přípustnost dovolatelé spatřují ve vyřešení otázky