33 Cdo 1561/2021 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1561/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2022 Spisová značka:33 Cdo 1561/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1561.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Smlouva spotřebitelská Smlouva kupní Prodlení věřitele Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 1975 o. z. § 2001 o. z. § 19 odst. 3 předpisu č. 634/1992 Sb. § 2158 a násl. o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1561/2021-230 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. J., bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Nahodilem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pšenčíkova 677/18, proti žalované LGC s. r. o., se sídlem v Náchodě, Běloveská 944 (identifikační číslo 032 44 733), zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Bürgerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, o 93.980 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 60 C 83/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2020, č. j. 21 Co 139/2020-200, t a k t o: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2020, č. j. 21 Co 139/2020-200, se mění tak, že se potvrzuje rozsudek ze dne 12. 2. 2020, č. j. 60 C 83/2018-153, kterým Okresní soud v Náchodě zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 93.980 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 2. 11. 2018 do zaplacení. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 82.468 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. Pavla Bürgera, advokáta. O d ů v o d n ě n í Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 60 C 83/2018-153, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 93.980 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 2. 11. 2018 do zaplacení, a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 64.509,12 Kč. Po té, co žalobkyně (kupující) převzala pračky se sušičkou, oznámila žalované, že předměty koupě trpí vadami, a současně uplatnila právo na jejich odstranění (§ 1922 odst. 1, § 2165 odst. 1, § 2169 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. z.“/). V rámci sjednaného způsobu reklamace – argumentuje soud prvního stupně – neposkytla součinnost službě „Servis u Vás doma,“ spotřebiče vrátila žalované (podnikatelce) a od kupní smlouvy odstoupila z důvodu porušení smlouvy podstatným způsobem (§ 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“/, § 2001, § 2002 odst. 1, věta první, o. z.). Podle soudu prvního stupně začala třicetidenní lhůta k vyřízení reklamace běžet až po té, co spotřebiče vrátila žalované, která reklamaci vyřídila včas (reklamované závady odstranila); zákonný důvod pro odstoupení od kupní smlouvy žalobkyně neměla. I kdyby lhůta podle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele marně uplynula, neodstoupila žalobkyně od smlouvy včas, tj. „bez zbytečného odkladu“ (§ 2002 odst. 2 o. z.). Rozsudkem ze dne 26. 10. 2020, č. j. 21 Co 139/2020-200, Krajský soud v Hradci Králové změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 36.120 Kč, resp. 10.320 Kč. Odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalobkyně závady spotřebičů reklamovala a současně uplatnila včas právo z vadného plnění. Okolnost, že vyřizování reklamací je organizováno tak, že se kupující musí obrátit na další subjekt (servis) a bude záležet i na jeho momentální vytíženosti, nezprošťuje prodávající povinnosti vyřídit reklamaci ve třicetidenní lhůtě. Nejde ani o důvod pro to, aby tato lhůta – běžící od okamžiku, kdy měla žalovaná poprvé možnost spotřebiče prohlédnout – počala běžet později, tedy po vrácení spotřebičů. Žalobkyně nebyla povinna po reklamaci v rámci součinnosti vyvíjet další – aktivní nebo pasivní – iniciativu. Ve lhůtě stanovené v § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele žalovaná reklamaci nevyřídila a vady neodstranila, takže žalobkyně byla „na základě zákonné nevyvratitelné fikce vadného plnění, která se považuje za podstatné porušení smlouvy,“ oprávněna odstoupit od kupní smlouvy (§ 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, § 2106 odst. 1, písm. d/ o. z.). Odstoupením od smlouvy, které kupující realizovala „bez zbytečného odkladu,“ byl závazkový právní vztah od počátku zrušen a žalobkyně má nárok na vrácení kupní ceny (§ 2993 o. z.). V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná formulovala dvě otázky hmotného práva, které podle jejího přesvědčení splňují kritéria přípustnosti ve smyslu § 237 o.s.ř. Za dosud neřešené považuje důsledky nesoučinnosti kupujícího po té, co reklamoval u prodávajícího podnikatele vady zboží, na běh třicetidenní lhůty podle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. V případě, že se dovolací soud ztotožní se závěrem o dopadu nevyvratitelné právní domněnky podstatného porušení kupní smlouvy, má za to, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešil otázku včasnosti odstoupení od smlouvy, tj. ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ (§ 2002 odst. 1 o. z.). Podle dovolatelky lhůta k vyřízení reklamace začne běžet až okamžikem, kdy spotřebitel umožní podnikateli věci prohlédnout, tj. od okamžiku, kdy prodejce – nebo jím pověřená osoba – má objektivně možnost spotřebiče prohlédnout a s tvrzenými závadami se seznámit. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, příp. aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření prosazuje, že zjištění o způsobu poskytnutí součinnosti je výhradně otázkou skutkovou, která přípustnost dovolání není s to založit. Navrhla proto dovolání jako nepřípustné odmítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení (první) otázky hmotného práva – jaký vliv má nedostatek pasivní součinnosti při vyřizování reklamace na běh lhůty podle § 19 odst. 3, věty třetí, zákona o ochraně spotřebitele –, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237 o.s.ř.). Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici). Podle ustanovení § 1975 o. z. je věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Podle ustanovení § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit (§ 2002 odst. 1, věta první, o. z.). Podle ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy