33 Cdo 1607/2018 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1607/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2020 Spisová značka:33 Cdo 1607/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1607.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 19 odst. 3 předpisu č. 634/1992Sb. § 652 obč. zák. § 655 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1607/2018-576 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. Š., bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Prachovským, advokátem se sídlem v Třinci-Starém Městě, 1. máje 398, proti žalované K. se sídlem XY, Slovenská republika, identifikační číslo XY, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 4, o zaplacení 188.121,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 164/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2017, č. j. 56 Co 140/2017-508, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Prachovského, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 2. 2017, č. j. 40 C 164/2014-383, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 168.500,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, oproti vrácení kovového příslušenství sálavé pece, a to kování rámu, plotny, podkovy a trouby žalobcem (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 38.121,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 10. 2017, č. j. 56 Co 140/2017-508, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku v rozsahu částky 18.500,- Kč s úrokem z prodlení tak, že žalobu v této části zamítl; jinak rozsudek ve zbývajícím rozsahu v odstavci I. výroku stejně jako ve výroku II. potvrdil a rozhodl o všech nákladech řízení. Soudy vyšly z toho, že: 1) účastníci dne 15. 8. 2013 uzavřeli smlouvu o zhotovení věci – originální sálavé pece a sporáku blíže specifikovaných vlastností (cena 150.000,- Kč) a stavby komína (cena 18.500,- Kč), 2) dílo bylo předáno dne 16. 11. 2013, 3) dne 17. 2. 2014 došlo k poškození pece, 4) téhož dne si prohlédli poškozená kamna za přítomnosti žalobce, P. K., J. B. a jednatel žalované J. B., a byl zadokumentován fotografiemi stav poškození, 5) dne 18. 2. 2014 si kamna přijela prohlédnout H. B., společnice a současná jednatelka žalované, 6) dopisem ze dne 19. 2. 2014 žalobce vyzval žalovaného v rámci reklamace o opravu poškozených kamen, 7) žalovaná zastoupená J. B. dopisem ze dne 24. 2. 2014 opětovně reklamaci odmítla jako nedůvodnou, když tak učinila písemně již dne 18. 2. 2014, přičemž vady díla ve lhůtě jednoho měsíce neodstranila, 8) dopisem ze dne 18. 3. 2014 advokát JUDr. Marek Jakubík jménem žalobce jednostranně od smlouvy odstoupil, 9) žalovanou žalobce poté vyzval ke vrácení částky 150.000,- Kč, 10) posudek zpracovaný znaleckým ústavem STATIKUM s. r. o. příčinu poškození kamen spatřoval ve vadě samotného projektu a jeho realizaci, jakož i ve vadě uvedení kamen do provozu, 11) řízení bylo koncentrováno ke konci jednání dne 27. 8. 2015. Odvolací soud uzavřel, že právní vztah účastníků řízení byl založen smlouvou o úpravě věci podle § 652 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť podle smlouvy měla být zhotovena kamna se sporákem a s komínem, tedy topné zařízení na pevná paliva jako součást domu č. p. XY v XY, který je od 1. 1. 2014 součástí pozemku parc. č. st. XY (viz § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Výsledkem díla nebyla nová věc, nýbrž jeho provedením mělo dojít ke zhodnocení již existující věci. Odvolací soud nepřehlédl, že žalovaná vyřídila reklamaci žalobce před uplynutím 30 denní lhůty podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a to jejím jednoznačným zamítnutím. Za této situace nastal stav, kdy vadu díla je nutno považovat za vadu subjektivně neodstranitelnou, zakládající právo od smlouvy odstoupit podle § 655 odst. 1 věty třetí obč. zák. K námitce žalované, že žalobce uplatnil právo na odstoupení předčasně, jelikož tento právní krok učinil jeden den před uplynutím smluvně dohodnuté lhůty k vyřízení reklamace, dodal, že subjektivně neodstranitelnou vadou se vada stala okamžikem, kdy žalovaná jednoznačně zamítla uplatněnou reklamaci a odmítla odstranit vady díla. Zrušením smlouvy byl mezi účastníky nastolen režim § 457 obč. zák., tj. povinnost navzájem si vrátit poskytnutá plnění. U žalované jde o povinnost vrátit žalobci částku 150.000,- Kč za zhotovení kamen a sporáku, nikoliv však dalších 18.500,- Kč za zhotovení komínu. Obohacení žalobce spočívá ve zhodnocení upravované věci (pozemku, jehož součástí je dům č. p. XY v XY), které není možné vydat. V úvahu pak přichází povinnost k peněžité náhradě podle § 458 odst. 1 obč. zák. ve výši odpovídající obvyklé hodnotě, o kterou se věc v důsledku vadné úpravy zvýšila. Hodnota domu čp. XY, resp. pozemku, jehož je dům součástí, se stavbou kamen se sporákem nezvýšila, neboť kamna i sporák musely být rozebrány a postaveny znovu. K obohacení žalobce v důsledku provedení stavby podle zrušené smlouvy tak nedošlo. Proti výrokům I. a II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť toto rozhodnutí je založeno na řešení otázek hmotného práva, které dílem odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dílem jde o otázky dosud nevyjudikované. Má za to, že v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 357/2002, a ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, je závěr odvolacího soudu, podle něhož odmítla-li žalovaná reklamaci žalobce dopisem ze dne 24. 2. 2014, nastal stav tzv. subjektivně neodstranitelné vady v souladu s ustanovením § 655 odst. 1 věty třetí obč. zák. a s tím spojené právo žalobce odstoupit od smlouvy. Prosazuje názor, že subjektivně neodstranitelnou se stává vada až uplynutím dohodnuté lhůty nebo lhůty třicetidenní vyplývající z § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. nikoli již okamžikem, kdy žalovaná sdělila žalobci výsledek reklamačního řízení, tj. odmítla reklamaci uznat. Žalovaná měla k dispozici ve smlouvě dohodnutou lhůtu jednoho měsíce k vyřízení reklamace včetně případného odstranění vady, pokud by reklamaci uznala za oprávněnou. Jestliže žalobce dopisem svého právního zástupce ze dne 18. 3. 2014, tj. před uplynutím lhůty 30 dnů od reklamace vady, která začala běžet dopisem žalobce ze dne 19. 2. 2014, odstoupil od smlouvy, stalo se tak předčasně. Právo na odstoupení mu nenáleželo. Rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatelky zároveň koliduje s usnesením (v dovolání chybně uvedeno „s rozsudkem“) Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4944/2015, podle něhož „Reklamace je jednostranný právní úkon objednatele adresovaný zhotoviteli, jímž objednatel vytýká určité závady věci zhotovené na zakázku; sama o sobě nemá přímé právní účinky. Teprve uplatněním práva z odpovědnosti za vady, tj. (opět) jednostranným právním úkonem objednatele adresovaným zhotoviteli, kterým objednatel dává na vědomí, jaké právo v souvislosti s reklamovanou vadou zvolil, vznikne zhotoviteli v rámci odpovědnostního vztahu konkrétní povinnost odpovídající uplatněnému právu; že oba právní úkony mohou být uplatněny současně nebo samostatně, je nasnadě.“ Z dopisu žalobce ze dne 19. 2. 2014 nelze zjistit, jaké konkrétní vady reklamuje. S vědomím toho, že judikatura Nejvyššího soudu řadí závěry plynoucí z obsahu listin zachycující právní úkony mezi závěry skutkové, poukazuje dovolatelka na nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, a ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 425/17, podle nichž je přípustnost dovolání dána tehdy, uplatňuje-li se v souladu se skutkovými závěry přípustná dovolací námitka založená na rozporu napadeného rozhodnutí s hmotným právem a zároveň judikaturou Nejvyššího soudu, a že vyhodnotí-li Nejvyšší soud dovolatelem předestřenou otázku jako otázku skutkovou, nezbavuje jej tato skutečnost povinnosti posoudit přinejmenším ten její právní aspekt, zda namítané pochybení odvolacího soudu nemohlo založit porušení ústa