33 Cdo 1727/2014 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1727/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2014 Spisová značka:33 Cdo 1727/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1727.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o sdružení Dotčené předpisy:§ 838 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 832 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1727/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. Š., zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova 16, proti žalovanému J. D., zastoupenému Mgr. Pavlem Voříškem, advokátem se sídlem v Chebu, K Nemocnici 2A, o určení neplatnosti vystoupení ze sdružení a o zdržení se bránění vstupu na pozemky, poškozování a ničení rostoucích dřevin, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 146/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 10 Co 413/2012-337, ve znění opravného usnesení ze dne 6. ledna 2014, č. j. 10 Co 413/2012-407, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Voříška, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že vystoupení žalovaného ze sdružení „Skalenský topol“ (dále jen „sdružení“) je neplatné, a aby žalovanému uložil povinnost nebránit jí, jejím rodinným příslušníkům a třetím osobám v přístupu na pozemky parc. č. 988/1, 991, 995/4 a 1214/3, nacházející se v katastrálním území S., za účelem ošetřování zde vysázených rychle rostoucích dřevin japonských topolů a nepoškozovat, případně ničit tyto dřeviny. Uváděla, že žalovaný dopisem ze dne 21. 2. 2011 vystoupil ze sdružení z neurčitých důvodů, v nevhodnou dobu (tj. krátce po výsadbě dřevin, aniž bylo možné sklidit dřevní hmotu, která doroste po pěti letech od výsadby), a k její újmě. Akcentovala, že do sdružení vložila značné finanční prostředky za zasazené a připravené sazenice japonského topolu, které se jí bez pokračování činnosti sdružení nevrátí. Jednání žalovaného, který jí a jejím rodinným příslušníkům zakázal vstupovat na již osázené pozemky za účelem ošetřování sazenic a dokonce je začal ničit, považuje za protiprávní a domáhá se ochrany práv, která má jako účastnice (stále existujícího) sdružení. Vyjádřila přitom přesvědčení, že skutečným důvodem vystoupení žalovaného ze sdružení byl záměr použít pozemky vložené do sdružení pro projekt „Skalná – agroturistický areál Ovčárna“. Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. června 2012, č. j. 15 C 146/2011-237, zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti právního úkonu vystoupení žalovaného ze sdružení „Skalenský topol“ (výrok I.), uložil žalovanému povinnost „zdržet se bránění v přístupu na pozemky ve S., okrese C. s čísly pozemkových parcel 988/1, 991, 995/4 a 1214/3, evidované v katastru nemovitostí v katastrálním území S., a to ve vztahu k žalobkyni a dalším osobám, které na pozemky vstupují za účelem ošetřování rychle rostoucích dřevin japonského topolu“ (výrok II.), uložil žalovanému povinnost „zdržet se poškozování a ničení rychle rostoucích dřevin japonského topolu na pozemcích uvedených ve výroku II.“ (výrok III.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV.) a žalovanému vrátil nespotřebovanou zálohu na náklady důkazu (výrok V.). Vycházel ze zjištění, že dne 30. 4. 2010 uzavřeli účastníci smlouvu o sdružení s názvem „Skalenský topol“, v níž se dohodli na společné činnosti při pěstování rychle rostoucích dřevin japonského topolu, a to po dobu určitou - do 31. 12. 2035. V článku IV. odst. 1 smlouvy si sjednali, že činnost sdružení budou zajišťovat jednak osobně a zejména pak dodavatelským způsobem prostřednictvím třetích osob. Zastupováním sdružení vůči třetím osobám byla pověřena žalobkyně a k tomuto jednání jí byla udělena plná moc (odst. 4); žalobkyně byla rovněž pověřena správou věcí v majetku sdružení a věcí vložených do sdružení jeho účastníky. Podle článku V. smlouvy byl žalovaný povinen vložit do sdružení zemědělské pozemky vhodné k pěstování japonských topolů a žalobkyně byla povinna poskytnout peněžitý vklad (jehož výše musela být „prokazatelně doložena písemnými podklady“) a know-how týkající se pěstování rychle rostoucích dřevin. V článku VI. odst. 1 smlouvy se účastníci zavázali soustřeďovat peněžní prostředky na jediném účtu, který měl být založen na jméno žalobkyně. Podle článku VIII. odst. 1. smlouvy mělo být průběžné vyúčtování nákladů, zisku a případných ztrát provedeno nejpozději k 15. dni následujícího měsíce po skončení kalendářního čtvrtletí. Z článku IX. smlouvy vyplývá oprávnění každého z účastníků vyřizovat běžné záležitosti chodu sdružení s informační povinností k druhému z nich s tím, že nákup a prodej věcí sdružení v pořizovací hodnotě vyšší než 10.000,- Kč a nakládání s finančními prostředky sdružení v částce vyšší než 10.000,- Kč vyžaduje dohodu všech účastníků sdružení. Článek X. smlouvy zakotvil právo každého účastníka být pravdivě a v dostatečném předstihu informován ostatními účastníky o všech skutečnostech a jednáních souvisejících se společnou činností. Dopisem ze dne 21. 2. 2011 oznámil žalovaný žalobkyni, že vystupuje ze sdružení proto, že ho neinformovala o své činnosti ani aktivitách ve sdružení; zdůraznil, že vystoupení nečiní v nevhodné době ani k újmě žalobkyně, neboť jí náleží vypořádání podle pravidel stanovených ve smlouvě o sdružení, a že výši vkladu je žalobkyně podle smluvního ujednání povinna doložit písemnými doklady. Protože žalobkyně s vystoupením žalovaného nesouhlasila, dopisem z 8. 4. 2011 žalovaný rozvedl důvody vystoupení tak, že žalobkyni (mimo jiné) vytkl, že přijímala závazky sdružení v hodnotě nad 10.000,- Kč bez jeho souhlasu, že vytvářela dluhy jménem sdružení a tyto neplatila, že neprováděla sjednané vyúčtování činnosti sdružení, že nesplnila své smluvní povinnosti peněžitého vkladu, dodavatelského způsobu provádění zemědělských prací a peněžitých transakcí přes účet založený pro sdružení, že rostliny vysadila v nižší než dohodnuté hustotě, přičemž při výsadbě postupovala nesprávně (nezajistila povolení nutné k pěstování rychle rostoucích dřevin ani chemické ošetření pozemků před výsadbou). Dne 20. 5. 2011 žalovaný osázené pozemky zoral a poškodil výsadbu a žalobkyni i jejímu otci a dalšímu pracovníkovi začal bránit v přístupu na osázené pozemky. Ze shodných tvrzení účastníků a z přílohy ke smlouvě o sdružení označené jako „Vyrovnání při ukončení sdružení“ vzal soud prvního stupně za prokázané, že peněžitý vklad žalobkyně byl sjednán ve výši 1.600.000,- Kč a měl sloužit zejména k pořízení rostlin japonského topolu (resp. pořízení kořenáčů pro pěstování dřevní hmoty a matečnic pro získávání prýtů) a že výsadbu na pozemcích vložených žalovaným do sdružení měla osobně zajistit žalobkyně; v (prvním) roce 2010 mělo být osázeno cca 14 ha pozemků a v dalších letech mělo dojít k rozšiřování výsadby. Pozemky žalovaného určené pro výsadbu (parc. č. 988/1, 991, 995/4 a 1214/3 v katastrálním území S.) byly do září 2010 obhospodařovány třetí osobou a mechanická příprava půdy pro výsadbu byla dokončena po sklizni obilí dne 30. 9. 2010. Žalobkyně část pozemků osázela v říjnu 2010. Sjednaný rozsah (hustotu) výsadby se v řízení nepodařilo zjistit (žalobkyně tvrdila, že podle dohody vysadila 4.000 ks rostlin na hektar a žalovaný tvrdil, že dohoda zněla na 8.000 až 10.000 ks na hektar). Žalobkyně neprokázala, že jí žalovaný zakázal použití herbicidů a že v roce 2010 nebyly osázené pozemky obhospodařovány v režimu ekologického zemědělství. Soud nepřisvědčil však ani žalovanému, že herbicidování pozemků bylo před výsadbou kořenáčů japonských topolů nezbytné a že ho žalobkyně výslovně odmítla provést. Japonské topoly lze pěstovat pouze s mechanickým odstraňováním plevele. Žalovaný v řízení neprokázal, že před vystoupením ze sdružení žalobkyni informoval o své nespokojenosti s jejím působením ve sdružení a že se domáhal, aby plnila své smluvní povinnosti. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně sice dospěl k závěru, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, platnost právního úkonu vystoupení žalovaného ze sdružení však řešil jako otázku předběžnou při rozhodování o žalobním požadavku na plnění. Posuzoval, zda žalovaný měl vážné důvody pro vystoupení ze sdružení ve smyslu ustanov