33 Cdo 1787/2014 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1787/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2014 Spisová značka:33 Cdo 1787/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1787.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 146 odst. 2 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 11. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -IV.ÚS 114/15prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto28.1.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1787/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Ďurišem, advokátem se sídlem Praha 5, Zborovská 716/27, proti žalované městské části Praha 1 se sídlem Praha 1, Vodičkova 18, zastoupené JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, o úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 181/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2013, č. j. 18 Co 477/2010-216, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 20.134,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ireny Helmové, advokátky se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. dubna 2010, č. j. 22 C 181/2007-114, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 3.531.200,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela na základě výběrového řízení se žalobcem smlouvu o výstavbě zde specifikované půdní bytové jednotky v domě v K., o velikosti 3+kk (dále též „bytová jednotka“) a o prodeji odpovídajícího spoluvlastnického podílu k pozemku p. č. 449, k. ú. S. M., včetně kompletní projektové dokumentace a pravomocného stavebního povolení za celkovou cenu 7.306.200,- Kč (§ 17 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony /zákon o vlastnictví bytů/). Žalobce převzal nemovitý majetek podle smlouvy dne 7. 9. 2006 a uhradil žalované sjednanou cenu s tím, že na vlastní náklady vybuduje podle projektové dokumentace bytovou jednotku vymezenou umístěním ve 4. a 5. nadzemním podlaží o celkové ploše 147,6 m2. Z podnětu žalobce bylo pravomocné stavební povolení pro výstavbu bytové jednotky rozhodnutím magistrátu hl. města Prahy, odboru stavebního ze dne 31. 1. 2007, zrušeno s tím, že dvě obytné místnosti v druhém podkrovním podlaží nesplňují požadavky stanovené v článku XXII. odst. 5 písm. b/ vyhlášky č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že smlouva o výstavbě je absolutně neplatným právním úkonem, neboť jejím předmětem bylo plnění nemožné (předmětem plnění ze smlouvy měla být výstavba bytové jednotky konkretizované charakterem jednotlivých místností, jejich výměrou a způsobem užívání, kterou nelze vystavět). Jelikož žalobce plnil na základě absolutně neplatného právního úkonu, vzniklo žalované bezdůvodné obohacení ve výši 7.306.200,- Kč. (§ 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./ - dále jen „obč. zák.“). V rozsahu požadovaného plnění bylo žalobě vyhověno; kromě jistiny byly přiznány úroky z prodlení od 26. 4. 2007, kdy byla podána žaloba, do zaplacení. Soud prvního stupně přitom konstatoval, že povinnost ke vzájemnému vrácení plnění nemusí být u bezdůvodného obohacení vyjádřena. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2011, č. j. 18 Co 477/2010-158, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho závěrem o absolutní neplatnosti smlouvy o výstavbě. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že závazkový vztah účastníků zanikl následnou nemožností plnění v důsledku zrušení stavebního povolení (§ 575 odst. 1 obč. zák.). Žalobci tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalované plnil z právního důvodu, který odpadl; toho se však nedomáhal. Vzhledem k jeho žalobním tvrzením a k tomu, že nepožadoval vrácení celé kupní ceny, odvolací soud dovodil, že žalobou uplatnil nárok na slevu z kupní ceny z titulu odpovědnosti žalované za vady (§ 499 obč. zák.). Takový nárok mu však nebylo možno přiznat, jelikož v době podání žaloby nebyla naplněna podmínka existence platného závazkového vztahu (závazek pro následnou nemožnost plnění zanikl). Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. července 2013, č. j. 33 Cdo 3205/2011-173, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobních tvrzeních i vyjádření na výzvu soudu opakoval, že žalovaná mu oproti zaplacené ceně dosud neposkytla smluvené plnění a že zrušením stavebního povolení mu bylo znemožněno vybudovat bytovou jednotku, že i nadále má zájem o výstavbu jiné bytové jednotky o menší podlahové ploše za předpokladu, že bude vydáno další stavební povolení na základě nově vypracované projektové dokumentace a účastníci upraví (popř. nově uzavřou) smlouvu o výstavbě, a protože uváděl, že věc nemá vady, dovolací soud dospěl k závěru, že právním důvodem žaloby není právo z odpovědnosti za vady ve formě slevy z kupní ceny, nýbrž právo na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaná na úkor žalobce získala. S poukazem na judikaturu (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001 a ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1586/2005) připomněl, že soud není vázán právní kvalifikací skutkového stavu žalobcem, a lze-li přiznat plnění, kterého se žalobce žalobním petitem domáhá, z jiného právního důvodu, nesmí žalobu zamítnout. Podáním ze dne 26. 8. 2013 vzal žalobce zpět žalobu o zaplacení částky 3.531.200,- Kč s odůvodněním, že žalovaná mu dne 25. 10. 2011 zaplatila celou jistinu, a setrval na žalobě v rozsahu požadovaných úroků z prodlení za dobu od 26. 1. 2007 do 24. 10. 2011 (kapitalizovaných ve výši 1.505.996,- Kč). Odvolací soud usnesením ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 18 Co 477/2010-205, rozsudek soudu prvního stupně co do žalované jistiny 3.531.200,- Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.). Nesouhlas žalované se zpětvzetím žaloby neshledal vážným s důsledky umožňujícími rozhodnout o neúčinnosti vzetí žaloby zpět (§ 222a odst. 2 o. s. ř.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 11. 2013. Předmětem řízení zůstal úrok z prodlení z částky 3.531.200,- Kč za dobu od 26. 1. 2007 do 24. 10. 2011. Odvolací soud skutkový stav, z něhož vycházel při svém předchozím (dovolacím soudem zrušeném) rozhodnutí ve věci, doplnil o zjištění, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k vrácení celé kupní ceny (7.306.200,- Kč); poprvé dne 6. 5. 2010 (po rozhodnutí věci soudem prvního stupně), podruhé dne 8. 5. 2011 (po rozhodnutí věci odvolacím soudem). Poté, co podal dne 10. 6. 2011 dovolání, žalobce podepsal dne 30. 6. 2011 prohlášení ohledně spoluvlastnického podílu k pozemku parc. č. 964/4 v k. ú. S. M., v němž oba účastníci pro účely zápisu do katastru nemovitostí prohlásili, že smlouva o výstavbě je absolutně neplatná. Vlastnické právo žalované k uvedené nemovitosti bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 31. 8. 2011. Dne 6. 9. 2011 žalobce proti žalované podal žalobu o zaplacení 7.306.200,- Kč, zahrnující i původně žalovanou částku 3.531.200,- Kč (řízení bylo vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 16 C 153/2011). Dne 25. 10. 2011 žalovaná zaplatila žalobci 7.306.200,- Kč a dne 31. 10. 2011 mu zaplatila na úrocích z prodlení 245.100,- Kč (za období od 14. 5. 2011 do 25. 10. 2011). Řízení o zaplacení 7.306.200,- Kč bylo v důsledku zpětvzetí žaloby zastaveno a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem 404.682,- Kč. Odvolací soud na základě těchto zjištění konstatoval, že již v době před rozhodnutím dovolacího soudu (jímž byl zrušen jeho předchozí rozsudek) se účastníci řízení v rámci mimosoudního jednání shodli na tom, že smlouva o výstavbě je absolutně neplatným právním úkonem (jejich souhlasné prohlášení pro účely zápisu do katastru nemovitostí posoudil jako dohodu o narovnání) a následně si