33 Cdo 1982/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1982/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1982/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1982.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Smlouva o dílo Náhrada škody Spotřebitel Vady Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 536 obch. zák. § 642 obč. zák. § 420 obč. zák. § 415 obč. zák. § 262 obch. zák. § 649 obč. zák. § 127 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.04.2025III.ÚS 1089/25 Daniela Zemanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1982/2024-754 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové věci žalobců a) J. Š., b) R. S., obou zastoupených JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem v Praze, Janáčkovo nábřeží 139/57, proti žalovanému P. S., o 250 000 Kč s příslušenstvím, o vzájemné žalobě žalovaného o 154 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 21 C 379/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2023, č. j. 25 Co 203/2023-725, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud Praha-západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, č. j.21 C 379/2010-694, zamítl žalobu o povinnosti žalovaného zaplatit každému z žalobců 125 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), částečně vyhověl vzájemné žalobě žalovaného a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 90 122 Kč s označeným příslušenstvím (výrok II) a ohledně 63 978 Kč s příslušenstvím vzájemnou žalobu zamítl (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV) a o náhradě nákladů řízení státu (výroky V a VI). Krajský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 25 Co 203/2023-725, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že vzájemnou žalobu ohledně částky 90 122 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), ve výroku I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II), rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně ve vztahu k žalobě (výrok III) i vzájemné žalobě (výrok IV), o nákladech řízení státu (výrok V) a o nákladech odvolacího řízení ve vztahu k žalobě (výrok VI) i vzájemné žalobě (výrok VII). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jímž napadli výrok II, jímž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně. Vytýkají odvolacímu soudu, že jim odepřel právo ochrany spotřebitelů v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Základ pro ně nepříznivých skutkových zjištění pak spatřují v procesních pochybeních při dokazování více znaleckými posudky a v dovolacím soudem neřešených procesních otázkách. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu posoudil dovolací soud dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení k zákonu č. 296/2017 Sb.). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Má-li být dovolání přípustné proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, dostupné, stejně jako další uváděná rozhodnutí tohoto soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz). V usnesení ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1498/2017, Nejvyšší soud vysvětlil, že k založení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nepostačuje odkaz dovolatele na jakoukoli judikaturu Nejvyššího soudu, nýbrž jen na takovou, s níž je napadené rozhodnutí vskutku v rozporu. Dovolání je pak přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a současně se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení je napadené rozhodnutí založeno. V dovolání nelze úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení vychází (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, nebo ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 807/2018). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Účastníci uzavřeli 19. 6. 2007 smlouvu o dílo odkazující na § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dále jen „obch. zák.“, na provedení žalovaným (podnikatelem) tesařských a pokrývačských prací na stavbě střechy rodinného domu žalobců v XY, se zahájením prací v červenci 2007 a dokončením v srpnu 2007, za cenu 664 000 Kč. Žalobci složili zálohu na cenu díla 570 000 Kč. Stavba započala v termínu, žalobci však začali vznášet nové nároky a projevovat nespokojenost. Stavba se tak prodlužovala a na základě ústní dohody byl termín dokončení posunut. V říjnu a listopadu 2007 se prováděly dodělávky a žalobci z důvodu nekvalitní práce ze stavby vykázali R. H., který dílo s žalovaným prováděl. K dokončení a předání díla tak nedošlo. Dopisem z 28. 1. 2009 žalobci od smlouvy odstoupili. Rozsah díla provedený na stavbě střechy žalovaným je uveden ve znaleckém posudku Ing. Petra Hlásného z 31. 5. 2009, z něhož vyšel i revizní znalecký posudek Jokl Appraisal, v. o. s., a jeho hodnota činí po odečtení nákladů na opravu vad zjištěných znalcem 660 122 Kč. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu, vysloveným v jeho kasačním rozsudku vydaném v dané věci dne 20. 9. 2016 pod sp. zn. 32 Cdo 2132/2016, posoudil odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) věc (s odkazem na § 262 odst. 4 obch. zák.) podle § 642 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, a to z důvodu ochrany žalobců jako spotřebitelů. Rozhodl přitom podle § 642 odst. 1 obč. zák. (jenž je z hlediska vypořádání speciální k ustanovením o vrácení bezdůvodného obohacení), umožňujícího žalobcům od smlouvy odstoupit bez důvodu až do zhotovení díla, s povinností zaplatit zhotoviteli za práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak, a nahradit mu účelně vynaložené náklady (nikoli podle § 642 odst. 2 obč. zák., neboť žalovanému nebyla poskytnuta přiměřená lhůta k nápravě a bylo prokázáno, že žalovaný a jeho spolupracovníci byli ze stavby vykázáni a žalobci na dalším provádění díla žalovaným již neměli zájem). Od celkové hodnoty díla provedeného žalovaným (po odečtení nákladů na odstranění vad) 660 122 Kč (včetně DPH) soud odečetl zaplacenou zálohu 570 000 Kč a uzavřel, že žalobci by měli doplatit žalovanému 90 122 Kč, jeho nárok uplatněný vzájemnou žalobou je však promlčený. Žalobci dovozují rozpor napadeného rozhodnutí se závěry Nejvyššího soudu vyslovenými v rozsudku ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1849/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí