33 Cdo 2487/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2487/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2014 Spisová značka:33 Cdo 2487/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2487.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zdravotní pojištění Dotčené předpisy:čl. 15 odst. 1 předpisu č. 48/1997Sb. ve znění do 31.05.2008 čl. 11 odst. 1 předpisu č. 20/1966Sb. ve znění do 30.06.2008 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 1. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2487/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Všeobecné fakultní nemocnice se sídlem v Praze 2, U Nemocnice 2, identifikační číslo 00064165, proti žalovanému A. J. D., zastoupenému Mgr. Lenkou Zajíčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, o 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 22/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012, č. j. 18 Co 505/2011-224, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012, č. j. 18 Co 505/2011-224, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. května 2011, č. j. 22 C 22/2010-186, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 80.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl žalobu o zaplacení částky 17.761,- Kč s úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalovaný navštívil dne 8. 4. 2008 na doporučení lékařky MUDr. K. C. pracoviště žalobkyně – Ústav biologie a lékařské genetiky, kde proběhla konzultace s primářem MUDr. J. K. za přítomnosti MUDr. K. V., Ph.D., při níž žalovaný požadoval provedení rozsáhlého vyšetření za účelem zjištění rizika výskytu rakovinného onemocnění. Aby vyšetření bylo cílenější, sdělili mu lékaři, že je vhodné vyčkat na výsledky vyšetření jeho synovce. Zdůrazňovali, že rizikový gen lze sice odhalit, ale nelze zaručit, že rakovinou neonemocní, přestože se u něj nevyskytuje. Žalovaný trval na okamžitém vyšetření a na provedení analýzy i těch genů, které podle názoru lékařů nebylo nutné zkoumat. Přes sdělení, že vyšetření jsou finančně nákladná, že u něj sice může být genetická zátěž, ale ne tak vysoká a je tak zbytečné provádět všechna vyšetření, žalovaný trval na jeho provedení s tím, že náklady vyšetření uhradí. Bezprostředně po setkání byla žalovanému odebrána krev a bylo dohodnuto, že mu připraví písemný informovaný souhlas, který žalovaný dne 22. 4. 2008 podepsal a zaslal zpět žalobkyni. V něm byl (v anglicky psaném textu) žalovaný seznámen s tím, že budou provedena vyšetření mutací v blíže specifikovaných genech a to tím způsobem, že v prvním kroku bude provedeno vyšetření na mutaci genu BRCA1,2 genu APC a MYH v ceně cca 80.000,- Kč a ve druhém kroku „pokud je známa kauzální mutace v mutátor-genu synovce zkoumané osoby, pak bude následovat cílené prozkoumání této mutace. Pokud známa nebude, pak bude následovat úplné vyšetření mutátor-genů. Cena záleží na typu analýzy. Upřesníme před analýzou“. Ve třetí fázi - např. pokud budou výsledky předchozích vyšetření negativní – analýza CDKN2A – cena bude upřesněna před analýzou. Ve čtvrtém kroku mělo dojít k vyhodnocení výsledků, další konzultaci, vysvětlení výsledků vyšetření a vyhotovení písemné lékařské zprávy. Žalovaný byl upozorněn na to, že „výsledky tohoto doporučeného postupu mohou být neinformativní, jelikož negativní výsledek vyšetření nevylučuje dědičnou formu tumoru; negativitou bude velmi obtížné zhodnotit empirické riziko karcinomu a lokalizaci“. Žalobkyně provedla dva genetické testy. Dne 19. 11. 2008 vypracovala zprávu o výsledcích provedených genetických vyšetření a opakovaně vyzývala žalovaného k jejímu vyzvednutí na svém pracovišti. Jelikož na výzvu nereagoval, zaslala mu ji poštou. Fakturou č. 2008151220 ze dne 26. 6. 2008 vyúčtovala první část ceny za provedené genetické testy částkou 56.181,- Kč a fakturou č. 2008152549 ze dne 30. 11. 2008 druhou část ceny ve výši 41.580,- Kč. Dopisy ze dne 16. 12. 2008 a 16. 3. 2009 žalovaný odmítl dlužné částky zaplatit. Žalovaný, jenž byl v roce 2008 pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny, má podle výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 17. 2. 2010 od 6. 9. 2007 povolen trvalý pobyt cizince na adrese v P., D. Podle MUDr. K. se při určování ceny lékařského výkonu rozlišuje, zda je cizinec zdravotně pojištěn na území České republiky. Při předložení průkazku zdravotní pojišťovny se cena za výkon účtuje příslušné zdravotní pojišťovně v bodech, které se převádějí na koruny. U vyšetření, kterému se podrobil žalovaný, závisí na rozhodnutí lékaře, zda rozhodne o jeho vhodnosti (indikaci). V případě závěru o důvodnosti je vyšetření hrazeno ze zdravotního pojištění. V opačné situaci je možno je provést jen na vlastní žádost pacienta, ovšem za cenu, která se z veřejného zdravotního pojištění nehradí. Podle osobního účtu žalovaného (pacienta č. 6204170000) ze dne 26. 6. 2008 a ze dne 4. 12. 2008 bylo pod kódem 28022 provedeno „cílené klinickogenetické vyšetření při dosud neuzavřené klinické diagnóze“. Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 11. ledna 2012, č. j. 18 Co 505/2011-224, změnil rozsudek soudu prvního stupě ve vyhovujícím výroku o zaplacení částky 80.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V otázce mezinárodní soudní příslušnosti upřesnil, že nárok žalobkyně je podřaditelný kategorii „občanských věcí“ podle čl. I. bodu I. nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; má-li žalovaný na území České republiky trvalé bydliště, vyplývá mezinárodní příslušnost (nesprávně uvedeno „pravomoc“) českých soudů z čl. 2 bod I. nařízení. Soud prvního stupně sice úplně zjistil skutkový stav věci, avšak skutková zjištění nesprávně právně posoudil. Cituje § 2 odst. 1 písm. a), § 3 odst. 1 písm. c), § 13 odst. 1, § 14 větu prvou, § 15 odst. 10 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a dále § 11 odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, odvolací soud uzavřel, že genetické vyšetření žalovaného bylo v jeho případě indikováno jak primářem MUDr. K. tak MUDr. V., neboť v rodině žalovaného se vyskytla závažná rakovinná onemocnění. Za této situace jeho vyšetření sledovalo léčebný účel, resp. cílem bylo zachování jeho zdravotního stavu. Z těchto důvodů „za předmětné genetické vyšetření pro žalovaného žádná platební povinnost zákonem stanovená není“. Dospěli-li ošetřující lékaři k závěru, že v případě českého pacienta by postupovali tak, že vyšetření by bylo provedeno i bez ohledu na předložení zdravotních zpráv o rakovinových onemocněních v příbuzenstvu, je zřejmé, že na stejnou péči a za stejných podmínek měl právo i žalovaný. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani okolnost, že lékaři nevěděli, že žalovaný je účastníkem veřejného zdravotního pojištění na území České republiky, neboť právo na bezplatné vyšetření není vázáno na předložení průkazu pojištěnce či sdělení jiných relevantních údajů o účasti pacienta na všeobecném zdravotním pojištění, ale plyne přímo ze zákona; mylně vycházeli z předpokladu, že pojištěncem není a že vyšetření uhradí ze svého, v čemž je příslibem zaplatit náklady vyšetření žalovaný utvrzoval. Podle odvolacího soudu zákon o veřejném zdravotním pojištění ani zákon o péči o zdraví lidu neváže úhradu nákladů vyšetření sledujícího léčebný účel na předložení lékařských zpráv o onemocnění příbuzných žalovaného. V případě žalovaného bylo vyšetření ostatně provedeno bez jejich předložení vyšetřujícím lékařům. Odvolací soud uzavřel, že právo na poskytnutí bezplatné zdravotní péče sledující léčebný účel při indikaci lékařem plyne přímo ze zákona. Podmiňuje-li žalobkyně sporné genetické vyšetření (s úhradou ze zdravotního pojištění) doporučením specialisty, nelze přehlédnout, že podle zprávy VZP ze dne 22. 4. 2011 „výkony odbornosti 916 - laboratoř lékařské genetiky“ jsou pojištěncům této pojišťovny hrazeny, byly-li indikovány lékařským genetikem, kterým primář Ústavu biologie a lékařské genetiky I. lékařské fakulty UK nepochybně je. V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje ze znění § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, uplatňujíc dovolací důvod uvedený v § 241