33 Cdo 26/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 26/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2025 Spisová značka:33 Cdo 26/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.26.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 26/2025-149 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. Š. a b) A. Š., zastoupených Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem se sídlem v Praze 8, Letenská 121/8, proti žalovaným 1) L. S. a 2) M. S., zastoupeným Mgr. Jakubem Řehořem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, o 121 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 152/2023, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 9. 2024, č. j. 35 Co 42/2024-128, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 225,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Budzińského, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 12. 2023, č. j. 11 C 152/2023-94, zamítl žalobu o zaplacení 121 000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobci (zájemci o koupi) se proti žalovaným (budoucím převodcům) domáhali solidárního zaplacení sporné částky s úrokem z prodlení z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. Smluvní strany uzavřely dne 9. 5. 2023 tzv. rezervační smlouvu, vztahující se k budoucímu převodu bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY zapsané na LV č. XY a podílu na pozemku a společných částech budovy zapsané na LV č. XY, pro obec a k. ú. XY, katastrální pracoviště XY (dále jen „sporné“ či „předmětné nemovitosti“), v jejímž rámci se zájemci zavázali složit rezervační zálohu ve výši 121 000 Kč (a tuto povinnost splnili) a uzavřít kupní smlouvu do 8. 8. 2023. Pro případ, že do uplynutí sjednané doby rezervace nedojde z důvodů na straně zájemců k uzavření smlouvy o převodu nemovitostí, byla sjednána povinnost zájemců uhradit převodcům smluvní pokutu ve výši sjednané rezervační zálohy, která měla být započtena proti nároku na vrácení rezervační zálohy. Dne 22. 5. 2023 byla v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení exekuce proti žalovanému na základě vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce na jeho majetek ze dne 17. 5. 2023. Nejpozději 1. 6. 2023 byli žalobci informováni žalovanými o tom, že jsou podnikány kroky k odstranění uvedené poznámky a že exekuce je vedena pro pohledávku ve výši 14 000 Kč, která již byla zaplacena. Zákazy a omezení nakládání s majetkem žalovaného, a to mimo jiné i ve vztahu k předmětným nemovitostem, byly zrušeny usnesením soudního exekutora z 9. 6. 2023. Žalobci odstoupili od smlouvy o rezervaci přípisem z 12. 6. 2023, což odůvodnili existencí poznámky o zahájení exekuce a tím, že se tvrzení žalovaných ohledně práv váznoucích na nemovitostech ukázalo nepravdivým, čímž došlo ze strany žalovaných k porušení rezervační smlouvy. Současně požádali o vrácení složené rezervační zálohy. Přípisem ze dne 10. 7. 2023 žalovaní sdělili, že odstoupení od smlouvy nepovažují za důvodné, a započítávají složenou rezervační zálohu na smluvní pokutu v jejich prospěch. Soud prvního stupně dovodil, že zákaz nakládání s majetkem vyplývající pro žalovaného z § 44a zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, sice představoval překážku objektivně vylučující zamýšlený převod nemovitostí, nicméně jednalo se o překážku odstranitelnou. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaní podnikli okamžité kroky k jejímu odstranění tak, že bezodkladně uhradili exekuovanou pohledávku, náklady exekučního řízení a náklady exekuce. Jejich postup byl veden snahou dosáhnout účelu uzavřené smlouvy. Odstoupili-li žalobci za takové situace od smlouvy o rezervaci, považoval soud prvního stupně jejich právní jednání za předčasné, a v době, kdy bylo učiněno, za nedůvodné. Nepřehlédl, že k odstranění překážky došlo ve velmi krátké době a po jejím odpadnutí bylo nepochybně možno uzavřít budoucí kupní smlouvu při zachování časové lhůty k tomu smlouvou o rezervaci sjednané. Výši sjednané smluvní pokuty nepovažoval soud prvního stupně za nepřiměřenou a neshledal tak podmínky pro její moderaci. Žalovaným vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 121 000 Kč, přičemž jejich nárok byl vypořádán započtením oproti nároku žalobců na vrácení rezervační zálohy. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 9. 2024, č. j. 35 Co 42/2024-128, změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům částku 121 000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně na základě správných skutkových zjištění přijal nesprávné právní závěry, neboť chybně vyložil podmínky pro odstoupení od rezervační smlouvy uvedené v § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Nesprávně zohlednil při posuzování platnosti odstoupení žalobců od smlouvy skutečnost, že právní vada zákazu nakládání s předmětem budoucí koupě v důsledku zahájení exekuce proti žalovanému, vyskytnuvší se až po uzavření rezervační smlouvy, byla vadou odstranitelnou. Postupoval totiž v rozporu s § 2106 odst. 1 písm. d) o. z., podle něhož je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro určení práv kupujícího z vadného plnění včetně odstoupení od smlouvy není kritériem to, zda jde o vadu odstranitelnou či nikoli (jak tomu bylo v předchozí právní úpravě v § 507 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platného do 31. 12. 2013), nýbrž to, zda je vadné plnění podstatným nebo nepodstatným porušením smlouvy. Odvolací soud má za to, že žalobci směřující k zaplacení kupní ceny z části z prostředků z hypotečního úvěru, kdy pravděpodobnost jeho poskytnutí bankou se snižuje s množstvím finančních závazků zatěžujících předmět koupě, by rezervační smlouvu v případě, byla-li by předmětná nemovitost kromě již existujícího zástavního práva upínajícího se ke splacení hypotečního úvěru z roku 2021 zatížena ještě dalším finančním závazkem, a to z exekuce žalovaného, neuzavřeli (§ 2002 odst. 1, věta druhá před středníkem o. z.). Soud prvního stupně rovněž nesprávně při posuzování „podstatnosti“ porušení rezervační smlouvy zohlednil, že žalovaní jako budoucí prodávající bezodkladně po zápisu vyrozumění o zahájení exekuce na majetek žalovaného do katastru nemovitostí a po upozornění na něj ze strany žalobců začali činit úkony k jeho odstranění. Tyto skutečnosti jsou pro posouzení „podstatnosti“ porušení smlouvy irelevantní, neboť kritérium „podstatnosti“ spočívající ve výše popsaném objektivizovaném subjektivním posouzení zájmu žalobců jako budoucích kupujících o předmět koupě je časově fixované k okamžiku uzavření rezervační smlouvy. Stejně tak není rozhodující, že zákaz nakládání s předmětem budoucí koupě byl proveden soudním exekutorem, tedy nikoli přímo žalovanými, když příčinou této blokace bylo jednání žalovaného, který nesplnil svou právní povinnost uloženou mu pravomocným soudním rozhodnutím. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že exekuční postih nemovitosti představuje porušení rezervační smlouvy podstatným způsobem ze strany žalovaných ve smyslu § 2002 odst. 1, věta druhá před středníkem, o. z. Protože žalobci odstoupili od zanesení poznámky o zákazu nakládání s předmětem budoucí koupě do katastru nemovitostí v řádu dnů, byl z jejich strany naplněn též zákonný předpoklad odstoupení bez zbytečného odkladu. Žalobci od rezervační smlouvy odstoupili platně na základě § 2002 odst. 1 o. z. V důsledku platného odstoupení žalobců od rezervační smlouvy došlo k jejímu zrušení od samého počátku podle § 2004 odst. 1 o. z. Vzniklo jim tak vůči žalovaným právo na vrácení rezervační zálohy ve výši 121 000 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., neboť šlo o plnění z právního důvodu, který odpadl. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání, které mají za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí dle jejich přesvědčení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Dovolatelé zpochybňují důvodnost odstoupení žalobců od