33 Cdo 2639/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2639/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2639/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2639.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 556 odst. 1,2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2639/2024-374 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Teplárny Strakonice, a.s., se sídlem ve Strakonicích, Komenského 59 (identifikační číslo 608 26 843), zastoupené JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, proti žalované ČZ a.s., se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2540/5 (identifikační číslo 251 81 432), zastoupené JUDr. Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o 8 944 771,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 199/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 39 Co 93/2024-343, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 53 724 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Mgr. Tomáše Sequense, advokáta. Odůvodnění: V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 10. 10. 2023, č. j. 15 C 199/2020-309, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 542 686,08 Kč s 10 % úroky z prodlení od 3. 3. 2020 a částky 3 402 085,57 Kč s 8,25 % úroky z prodlení od 26. 1. 2021, a žalované přiznal na náhradu nákladů řízení 503 747,20 Kč; současně žalobkyni uložil nahradit žalované náklady odvolacího řízení (107 448 Kč). Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – postupem podle § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), vyložil smlouvu o dodávce a odběru tepelné energie z 5. 12. 2016 a její nedílné přílohy tak, že vůlí stran bylo každý rok měnit jen článek I přílohy č. 2, a to na základě zveřejněného ceníku pro PRIMÁR jednosložkové sazby. Články II a III této přílohy zůstaly nezměněny, neboť sleva ve výši 100 Kč/GJ byla stanovena jako cena individuální s ohledem na to, že předávací místo tepelné energie je v objektu žalobkyně („na patě zdroje“), ale tepelné rozvody jsou v areálu žalované, která je provozuje na své náklady. To, že v přílohách pro roky 2018 a 2019 strany neopakovaly ujednání článků II a III přílohy č. 2 z 5. 12. 2016, neznamená, že sleva pro následující období neplatí. Účastnice tedy ujednaly, že cena bude vždy snížena o částku 100 Kč/GJ a pozdější přílohy budou upravovat jen cenu sjednanou v článku I přílohy č. 2 z 5. 12. 2016. Tomu odpovídá i důvod výpovědi smlouvy podle článku VI/3 a skutečnost, že v roce 2018 žalobkyně slevu za dodanou tepelnou energii akceptovala. Výhradou, podle níž byla úplata sjednána v rozporu s právními předpisy o cenách (§ 1792 odst. 2 o. z.), se odvolací soud nezabýval. Žalobkyně tvrdila, že cenu vypočetla způsobem stanoveným Energetickým regulačním úřadem (§ 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, § 19a odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů /energetický zákon/, ve znění pozdějších předpisů), a nedoložila, že cena určená podle věcného usměrnění Energetickým regulačním úřadem se zohledněním sjednané slevy není v souladu s regulačními předpisy. V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně vymezila dvě otázky hmotného práva, které podle jejího názoru nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, a jednu otázku hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: 1) zda bylo možné v roce 2019 postupovat podle § 1792 odst. 2 o. z., byla-li přílohou č. 2 z 11. 1. 2019 sjednána cena zahrnující slevu v rozporu s právními předpisy, 2) zda bylo možné v roce 2020 vyjít podle § 1792 odst. 1 o. z. z toho, že obvyklá úplata včetně slevy byla vypočtena podle cenových předpisů, a 3) zda článek II přílohy č. 2 z 5. 12. 2016 platil i pro roky 2019 a 2020. Podle dovolatelky rozdíl mezi jednotkovou cenou sjednanou v příloze č. 2 z 11. 1. 2019 (332,20 Kč/GJ) a jednotkovou cenou vypočtenou ve výsledné kalkulaci za rok 2019 v souladu s cenovými předpisy (407,11 Kč/GJ) představuje nepřiměřený majetkový prospěch žalované ve výši 4 707 570,08 Kč bez daně z přidané hodnoty; cena přílohou sjednaná je proto absolutně neplatná. Stejně tak rozdíl mezi jednotkovou cenou hrazenou žalovanou (ceníková cena 465,16 Kč/GJ - 100 Kč/GJ = 365,16 Kč/GJ) a nákladovou jednotkovou cenou (ceníková cena - 50,15 Kč/GJ = 415,01 Kč/GJ), která byla potvrzena výslednou kalkulací za rok 2020 v souladu s cenovými předpisy (49,85 Kč/GJ), představuje nepřiměřený majetkový prospěch žalované ve výši 3 402 085,57 Kč po odpočtu daně z přidané hodnoty; cena hrazená žalovanou tedy nebyla úplatou v obvyklé výši. Na rozdíl od závěru odvolacího soudu byla podle žalobkyně sleva sjednána jen pro rok 2017; pokud v přílohách pro roky 2018 a 2019 není obsažen článek II přílohy č. 2 z 5. 12. 2016, byla oprávněna slevu neposkytnout. Navrhla, aby dovolací soud změnil v její prospěch rozhodnutí odvolacího soudu, případně zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření navrhla dovolání odmítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Smlouvou o dodávce a odběru tepelné energie z 5. 12. 2016 – uzavřenou s účinností od 1. 1. 2017 na dobu tří let – se žalobkyně (dodavatelka) zavázala dodávat tepelnou energii do odběrného místa žalované (odběratelky), která se zavázala „za podmínek uvedených v této smlouvě“ hradit cenu. Podle článku V/1 „Cena dodávané tepelné energie a teplonosných médií je mezi smluvními stranami dohodnuta a je obsažena v příloze č. 2 této smlouvy, za podmínek blíže určených v Dodacích podmínkách na dodávku a odběr tepelné energie a teplonosných médií. Cena sjednaná v článku I přílohy č. 2 této smlouvy je platná na jeden kalendářní rok. Na další období musí být cena stanovena dle článku II přílohy č. 2 této smlouvy a písemně sdělená odběrateli.“ Cena tepelné energie byla stanovena v souladu se zákonem o cenách, navazujícími vyhláškami a cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu (článek V/2). Důvodem výpovědi smlouvy žalovanou bylo podle článku VI/3 nedodržení závazku žalobkyně při tvorbě ceny vyplývajícího z článku II přílohy č. 2, tj. odpočet 100 Kč/GJ. Množství dodané a odebrané tepelné energie a nevráceného kondenzátu žalobkyně vyhodnocuje a fakturuje měsíčně (článek VIII/1). V příloze č. 2 z 5. 12. 2016 je v článku I obsaženo cenové ujednání pro rok 2017: Jednosložková cena 332,20 Kč/GJ bez daně z přidané hodnoty (od vyhlášené ceny pro primární odběratele na rok 2017 je odečteno 80 Kč/GJ) a cena jedné tuny nevráceného kondenzátu 274,10 Kč. O způsobu výpočtu ceny tepelné energie „pro další budoucí období“ strany v článku II přílohy dohodly, že se cena stanoví tak, že žalobkyně od vyhlášené jednosložkové ceny Kč/GJ „pro následující období“ pro primární odběratele odečte 100 Kč/GJ. Cena byla – podle článku III přílohy – sjednána jako cena individuální s ohledem na to, že žalovaná má odlišné právní postavení od ostatních odběratelů v dané lo