33 Cdo 2641/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2641/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2013 Spisová značka:33 Cdo 2641/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2641.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 567 odst. 1 obč. zák. § 596 obč. zák. § 599 obč. zák. § 574 odst. 2 obč. zák. § 500 obč. zák. § 501 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 11. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.12.2013III.ÚS 3848/13JUDr. Vladimír Kůrkaodmítnuto6.2.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2641/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně obce Myštice se sídlem obecního úřadu Blatná, Myštice 15, identifikační číslo 002 51 542, zastoupené JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem Příbram I, Pražská 140, proti žalovaným 1) J. G., a 2) S.-F. G., zastoupeným JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem Strakonice, Bezděkovská 53, o 203.948,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 434/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. května 2012, č. j. 5 Co 932/2012-248, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.615,-Kč a žalovaný částku 3.808,- Kč, oba do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Kyseláka, advokáta se sídlem Příbram I, Pražská 140. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se domáhala po žalovaných přiměřené slevy z kupní ceny s odůvodněním, že bytové prostory nacházející se v objektu, který byl předmětem koupě, vykazovaly vady. Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 25. června 2010, č. j. 8 C 434/2009-91, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. září 2010, č. j. 8 C 434/2009-107, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení slevy z kupní ceny ve výši 283.500,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Z provedených důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli dne 5. 2. 2009 kupní smlouvu, jíž bylo na žalobkyni převedeno vlastnické právo k nemovitostem ve spoluvlastnictví žalovaných za kupní cenu 4,100.000,- Kč (§ 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění - dále jen „obč. zák.“). Ujednání v kupní smlouvě, podle něhož se předmětné nemovitosti převádějí „jak stojí a leží“, shledal neplatným, neboť jedná-li se o předmět prodeje, který není určen úhrnně (tak jako v posuzované věci), nelze si smluvně sjednat režim § 501 obč. zák. Dopis žalobkyně ze dne 12. 6. 2009, který zaslala žalovaným poté, co zjistila, že byt v převedeném domě je využíván jako pěstírna konopí a v důsledku toho vykazuje vady spočívající v „katastrofální devastaci bytového prostoru“, soud prvního stupně nepovažoval za řádné vytknutí vad; v dopise není uveden výčet vad a ani neobsahuje odkaz na k němu připojený znalecký posudek popisující vady. Uzavřel, že žalobkyně vytkla vady až v žalobě, která však byla podána po uplynutí šestiměsíční prekluzivní lhůty (§ 599 obč. zák.). Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. prosince 2010, č. j. 5 Co 2466/2010-119, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem, že v dané věci, kdy předmětem kupní smlouvy byly věci individuálně určené, se ustanovení § 501 obč. zák. neuplatní. Oproti němu však dovodil, že žalobkyně dopisem ze dne 12. 6. 2009, který byl žalovaným doručen v šestiměsíční lhůtě podle § 599 obč. zák., řádně vytkla vady z hlediska jejich konkretizace a uplatnila právo z odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 28. července 2011, č. j. 8 C 434/2009-202, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 20. prosince 2011, č. j. 8 C 434/2009-228, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 135.965,30 Kč a žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 67.982,70 Kč, oběma s 8,5 % úroky z prodlení z těchto částek od 19. 10. 2009 do 31. 12. 2009 a za dobu od 1. 1. 2010 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II.), žalobu o zaplacení částky 25.472,- Kč spolu s požadovanými úroky z prodlení zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky IV. - VIII.). Odvolací soud rozsudkem ze dne 4. května 2012, č. j. 5 Co 932/2012-248, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a II. a ve výrocích VI. až VIII. o náhradě nákladů řízení státu, změnil jej ve výrocích IV. a V. o náhradě nákladů řízení účastníků; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně (kupující) uzavřela dne 5. 2. 2009 se žalovanými (prodávajícími), kteří byli podílovými spoluvlastníky (žalovaná v rozsahu 2/3 a žalovaný v rozsahu 1/3) nemovitostí, a to domu na stavební parcele č. 8/1, stavební parcely č. 8/1, ostatní plochy č. parc. 159/1 a č. parc. 159/22 a zahrady č. parc. 164/2 a č. parc. 164/3, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Strakonice na LV č. 479 pro k. ú. M. (dále jen „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“), kupní smlouvu, jíž nabyla do svého vlastnictví předmětné nemovitosti za kupní cenu 4,100.000,- Kč. V kupní smlouvě (článku IV.) bylo s odkazem na § 501 obč. zák. uvedeno, že prodávající přenechávají nemovitosti „jak stojí a leží“ a že neodpovídají za vady prodávaných nemovitostí. Dále se ve smlouvě uvádí, že prodávající neujistili kupující o zvláštní vlastnosti nemovitostí a ta si také žádné nevymínila. Smluvní strany prohlásily, že objekt je plně funkční a způsobilý k užívání. Veškeré rozvody elektrických energií, pitné, užitkové (teplé i studené) vody a odpadních vod jsou funkční. Veškerá sanitární technika, jež je součástí prodeje, je funkční a způsobilá k dalšímu užívání. Žalovaní tím ujistili žalobkyni, že dům má určité vlastnosti, přičemž toto ujištění se posléze ukázalo nepravdivým. Žalovaní žalobkyni na žádné vady neupozornili. Žalobkyně si prohlédla dům až na byt pronajatý M. P., jehož prohlídku nebyli žalovaní schopni zajistit. Teprve po zpřístupnění bytu policií žalobkyně zjistila, že byt byl využíván jako pěstírna konopí. V důsledku toho vykazoval v době převzetí nemovitostí (tj. dne 17. 3. 2009) vady popsané ve znaleckém posudku Ing. Roberta Flandera, který žalobkyně připojila k dopisu ze dne 12. 6. 2009, v němž vytkla vady domu spočívající v devastaci bytu ve velkém rozsahu. Zničeno bylo veškeré zařízení bytu; zcela chybí vnitřní dveře, zcela zničené jsou kuchyňská linka, podlahové krytiny a sociální zařízení včetně rozvodů vody, omítky jsou poškozené mechanicky, vlhkostí a plísní, příčky jsou odstraněné, ve stěnách jsou průrazy, poškozená jsou okna a nefunkční otopný systém. Žalobkyně požadovala slevu z kupní ceny v celkové výši 283.500,- Kč. Vytýkací dopis byl žalovaným doručen dne 26. 6. 2009. Podle soudem ustanoveného znalce Ing. Hoška připadala z celkové sjednané kupní ceny na dům, v němž se nacházel zdevastovaný byt, částka 4,054.900,- Kč. Znalec stanovil podíl bytu na kupní ceně částkou 298.846,- Kč. Podíl bytu na celkovém obestavěném prostoru domu činil 7,37 %. Byt byl kompletně zrekonstruován v roce 1976-1978 a stav jeho zařízení neodpovídal běžné míře opotřebení; vzhledem k tomu, že bylo zcela zničeno, je třeba ho vyměnit za nové. Cenu prací a dodávek nutných k výměně zničených prvků a konstrukcí znalec ohodnotil na 441.437,- Kč. Zůstatkovou hodnotu poničených prvků bytu ocenil na 212.017,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Ve shodě s ním dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo právo z odpovědnosti za vady, a to na přiměřenou slevu z kupní ceny podle § 597 odst. 1 obč. zák. Zdůraznil, že žalovaní ujistili žalobkyni, že dům, jehož součástí byl i pronajatý byt, je plně funkční a schopný užívání, tedy že je bez vad. Již proto na danou věc nedopadá § 500 obč. zák. Vady bytu navíc nepovažoval za vady zjevné za situace, kdy žalobkyně je při běžné prohlídce domu nemohla zjistit - na její výslovnou žádost žalovaní nebyli schopni zajistit vstup do bytu. Na vady bytu, které vyšly najevo až dodatečně (po zpřístupnění bytu policií dne 17. 3. 2009), žalovaní žalobkyni ve smysl