33 Cdo 2647/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2647/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:33 Cdo 2647/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2647.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Neplatnost právního úkonu Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 38 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1001/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2647/2025-767 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka, ve věci žalobců a) K. S. a b) M. E., zastoupených obecným zmocněncem Z. B., proti žalovaným 1) J. B. a 2) M. B., zastoupeným JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha, Symfonická 1496/9, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 10 C 106/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 6. 5. 2025, č. j. 15 Co 119/2025-675, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Táboře (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 10 C 106/2020-633, určil, že Š. L., r. č. XY, byla ke dni úmrtí 30. 3. 2017 vlastníkem jednotky – bytu č. XY s příslušenstvím, včetně k ní náležejícího podílu na společných částech budovy č. p. XY a XY, a podílu na pozemku parc. č. XY ve výši 499/18248 vzhledem k celku, zapsaných na LV č. XY pro k. ú. a obec XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY, zastavil řízení o uložení povinnosti žalobcům zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na kupní cenu bytové jednotky uvedené ve výroku I. částku 325 504 Kč, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. 2. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 5. 2025, č. j. 15 Co 119/2025-675, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 3. Vzhledem k tomu, že sporná kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod dotyčné bytové jednotky za kupní cenu 327 000 Kč, byla – dle tvrzení žalovaných – uzavřena mezi nimi a zůstavitelkou (Š. L.) dne 30. 7. 2013, odvolací soud právně věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. z.“). Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) shledal úplným, jasným a správným znalecký posudek znalce MUDr. Jana Tučka, Ph.D., LL.M. Z něj vyplynulo, že ke dni podpisu smlouvy (30. 7. 2013) došlo u zůstavitelky ke snížení jejích schopností rozpoznávacích a ovládacích v důsledku jejího kognitivního deficitu na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence a k dehydrataci organismu. Snížení schopnosti ovládací znalec hodnotil jako nepodstatné a snížení schopnosti rozpoznávací ve vztahu k nakládání s majetkovými hodnotami jako podstatné, což znamená, že zůstavitelka byla schopna smlouvu podepsat, ale nebyla schopna chápat její obsah. S odkazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu (zejména rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, sp. zn. 24 Cdo 622/2020 a sp. zn. 24 Cdo 596/2023) odvolací soud dospěl k závěru, že u zůstavitelky byla přítomna duševní porucha, která ji činila (dne 30. 7. 2013) neschopnou k uzavření kupní smlouvy, která je proto podle § 38 odst. 2 obč. zák. neplatná. Žalovaní předložili znalecký posudek – označený jako revizní – znalce doc. MUDr. Ilji Žukova, CSc. Soud prvního stupně provedl výslech obou znalců a při jednání je konfrontoval. Výhrady MUDr. Žukova k znaleckému posudku MUDr. Tučka odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) neshledal důvodnými. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost spatřují ve vyřešení následujících otázek: 1) „právního posouzení neplatnosti právního jednání podle § 38 odst. 2 obč. zák., při jejímž řešení se – dle jejich přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 821/2015, sp. zn. 30 Cdo 2224/2017, sp. zn. 27 Cdo 2674/2018 a sp. zn. 24 Cdo 3333/2024. 2) „právního posouzení postupu soudu při hodnocení znaleckých posudků, zejména v otázce, zda lze bez dalšího pominout obsahové závěry znalce pro formální vady jeho písemného posudku“, při jejímž řešení se – dle jejich přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 821/2015, sp. zn. 27 Cdo 2674/2018 a sp. zn. 24 Cdo 3333/2024. 3) „odstraňování vad, popř. nedostatků znaleckého posudku a případného ustanovení nového znalce“, při jejímž řešení se – dle jejich přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 24 Cdo 3333/2024. 4) „právního posouzení důkazního standardu vyžadovaného pro vyslovení neplatnosti právního jednání z důvodu duševní poruchy jednající osoby“, při jejímž řešení se – dle jejich přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 821/2015 a sp. zn. 30 Cdo 2224/2017. 5) zda „odvolací soud při rozhodování o neplatnosti právního úkonu dostatečně zohlednil širší souvislosti případu uvedené v odst. 4.17. a 4.18 dovolání“, při jejímž řešení se – dle jejich přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 2674/2018. Soudům vytýkají, že nezohlednily zejména následující skutečnosti (uvedené pod body 4.17 a 4.18 dovolání): - že znalecký posudek znalce MUDr. Tučka byl vypracován „post mortem“, tedy bez možnosti přímého vyšetření zůstavitelky, a navíc s téměř desetiletým časovým odstupem od posuzovaného právního jednání, což „nevyhnutelně oslabuje důkazní sílu“, - že zůstavitelka podle zdravotnické dokumentace „rozuměla hodnotě peněz (i 3 týdny po podpisu smlouvy) a projevovala běžné racionální uvažování“, - zásadu, že právní jednání je třeba považovat spíše za platné než za neplatné, pokud nejsou důvody neplatnosti prokázány bez důvodných pochybností, - vztahové a morální souvislosti spočívající v tom, že „žalovaná udržovala se zůstavitelkou blízký osobní vztah, pečovala o ni, pravidelně ji po dobu několika let navštěvovala a po její smrti zajistila a uhradila pohřeb; naproti tomu žalobci se se zůstavitelkou stýkali pouze sporadicky a o její každodenní potřeby se nestarali“, - ustanovení § 2 odst. 3 o. z., a to ve prospěch zachování platnosti smlouvy. 6) „zda může soud obsahově nepřihlédnout k výpovědi znalce při konfrontaci, pokud jeho písemný posudek vykazuje formální nedostatky, aniž by znalci umožnil tyto nedostatky odstranit (§ 127 o. s. ř.)“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 7) „zda je přípustné, aby jednomu znalci byly zpřístupněny podklady (např. zdravotní dokumentace), zatímco druhému ne, a přitom soud posudek druhého zpochybnil právě proto, že vycházel z podkladů znalce prvního“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítají, že znalec MUDr. Tuček „založil své závěry převážně na předpokladu existence duševní poruchy, nikoli na jejím prokazatelném zjištění při zachování vysoké míry pravděpodobnosti. Vycházel z okolností, které nevyplývají z podkladů ani ze zdravotnické dokumentace, a řadu rozhodujících skutečností pouze domněle předpokládal“. Přitom zdůraznili, že MUDr. Tuček zcela opomenul zohlednit výpověď P. K., která zůstavitelku navštěvovala a „v roce 2013 si nevšimla žádného omezení jejích duševních schopností“, a účastnickou výpověď žalovaného, že zůstavitelka se mu „jevila jako duševně zdráva“. MUDr. Tučkem uvedené komplikující faktory - změnu prostředí a stresovou situaci považují toliko za „jeho domněnku“ a vliv dehydratace na duševní stav zůstavitelky jako – (další) komplikující faktor – považují za „mimořádně pochybný“. Konfrontace obou znalců „neodstranila, ale naopak prohloubila pochybnosti“ ohledně duševního stavu zůstavitelky v den podpisu smlouvy, když oba „popsali její stav jako kolísavý a shodli se, že nelze s jistotou určit“ míru kognitivního deficitu právě v době podpisu smlouvy. Vliv kognitivního deficitu na rozpoznávací schopnosti zůstavitelky „tak rovněž zůstává hypotetický“. Z uvedených d