33 Cdo 2730/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2730/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 8. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2730/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2730.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Spotřebitel Poučovací povinnost soudu Právo na spravedlivé soudní řízení Dotčené předpisy:§ 213 odst. 2 o. s. ř. § 1812 odst. 1 o. z. § 118a o. s. ř. § 101 odst. 1 o. s. ř. § 120 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2730/2024-190 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Pneuservis Florýk s. r. o., se sídlem v Prostějově, Kralická 5040, identifikační číslo osoby 27755916, zastoupené Mgr. Tomášem Holubem, advokátem se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, proti žalovanému L. D., zastoupenému JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Karlov 2392/6, o doplatek kupní ceny a převzetí předmětu koupě, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 131/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2024, č. j. 38 Co 31/2024-157, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2024, č. j. 38 Co 31/2024-157, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Prostějově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 12. 2023, č. j. 4 C 131/2023-121, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 12 579,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 4. 2023 do zaplacení (výrok I) a převzít v prodejně žalobkyně na adrese XY jejím prostřednictvím čtyři kusy zimních pneumatik značky Kumho WP71 WinterCraft 235/50R17 100V XL (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Soud prvního stupně z provedeného dokazování vzal za prokázané, že 10. 11. 2022 byla mezi účastníky uzavřena nejdříve kupní smlouva o koupi letních pneumatik (dále též jen „pneu“), na které složil žalovaný zálohu 2 000 Kč, následně byla uzavřena ústně kupní smlouva o koupi čtyř kusů výše označených zimních pneu za cenu 3 644,90 Kč za kus, celkem 14 579,61 Kč (žalovaný byl s jejich cenou seznámen tak, že ji viděl na párovém monitoru v prodejně žalobkyně), a poté téhož dne požadoval žalovaný sjednání zániku koupě letních pneu. Žalobkyně 12. 11. 2022 žalovanému sdělila, že zimní pneu jsou naskladněny k vyzvednutí, žalovaný však pneumatiky nepřevzal a kupní cenu nezaplatil. Zatímco účastníci zánik závazku na koupi letních pneu sjednali, k zániku závazku na zimní pneu nedošlo. Zaplacenou částku 2 000 Kč považoval soud prvního stupně za závdavek podle § 1808 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, při sjednání koupě letních pneu, s právem žalobkyně si ho po zrušení závazku ponechat. Žalobkyně jej však převedla jako částečné plnění na kupní cenu zimních pneu. Neuvěřil verzi žalovaného o jeho uvedení v omyl M. F. (uvedením jiných pneu místo požadovaných letních) a věrohodnost žalovaného považoval za pochybnou s ohledem na jeho v řízení se měnící tvrzení přizpůsobovaná procesní situaci. Jeho jednání vyhodnotil jako nepoctivé. Krajský soud v Brně („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 38 Co 31/2024-157, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Odvolací soud se neztotožnil se zjištěními soudu prvního stupně o skutkovém stavu. Za nespornou považoval skutečnost, že 10. 11. 2022 se žalovaný dostavil do provozovny žalobkyně a učinil objednávku čtyř kusů letních pneu, na něž uhradil zálohu 2 000 Kč, a téhož dne byla jeho objednávka stornována. Dospěl však k závěru, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o datu uzavření smlouvy o zimních pneu, o způsobu jejího uzavření a o jejím obsahu. Dovoláním podaným proti rozsudku odvolacího soudu se žalobkyně domáhá jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně jeho změny a vyhovění žalobě. Napadené rozhodnutí je podle ní založeno na otázkách procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud neřídil zákonným příkazem § 213 odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. (povinností odvolacího soudu znovu provést ty důkazy, ze kterých dle jeho názoru vyplývají jiná skutková zjištění), ani v dovolání označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že své rozhodnutí postavil pouze na odlišných skutkových zjištěních ze dvou listinných důkazů, dokazování jimiž nezopakoval (účastníkům nesdělil, že skutková zjištění soudu prvního stupně nesdílí, a neumožnil jim tak procesně reagovat), aniž by se jakkoli vypořádal s jejich odlišností a tím, proč nemůže skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně obstát. Jeho rozhodnutí tak považuje za překvapivé, nesrozumitelné a nepřezkoumatelné, odpírající jí právo na spravedlivý proces. Občanský zákoník ani předpisy o ochraně spotřebitele nepředepisují u ústně uzavřené kupní smlouvy povinnost vlastnoručního podpisu pod objednávkou. Navíc rozhodnutí vychází z nepravdivé skutečnosti, že podpisem žalovaného nebyla opatřena ani objednávka letních pneu, ačkoli ve spise na č. l. 19 je založeno potvrzení objednávky letních pneu z 10. 11. 2022 s vlastnoručním podpisem žalovaného. Z důvodu shody objednatele, data objednávek a jejich předmětu (pneumatiky) bylo číslo objednávky letních pneu s podpisem žalovaného ponecháno jako doklad o objednání pneu jako takových (když objednávka zimních pneu byla učiněna ještě před stornováním letních pneu), neboť nebylo nutné formálně vystavovat samostatnou objednávku pro zimní pneu. Dále upozorňuje na e-mail žalovaného L. F. z 21. 12. 2022, v němž zasílá žalobkyni „poslední výzvu k dodání zboží dle objednávky, případně k vrácení zálohy“, čímž nemohl myslet letní pneu, došlo-li ke stornu jejich objednávky. Skutková zjištění odvolacího soudu (odlišná od soudu prvního stupně) jsou tak spekulativní povahy, protiřečí si s ostatními zjištěními soudu prvního stupně a jsou v extrémním nesouladu s ostatními provedenými důkazy. Žalobkyně se domnívá, že odvolací soud ji měl po zopakování dokazování (nebo i bez něj) poučit, aby navrhla důkazy k prokázání svého tvrzení. Nejeví se jí přiléhavý odkaz na § 1812 odst. 1 občanského zákoníku, který předpokládá existenci platné smlouvy. Žalovaný navrhl dovolání odmítnout, když nejde o žádnou otázku, která by nebyla již soudy řešena. Jde o spotřebitelský vztah upravený § 1812 občanského zákoníku, odvolací soud vycházel z důkazů, které shromáždil soud prvního stupně, a sám je vyhodnotil podle platné judikatury. Pro doplňování skutkového stavu nebyl důvod. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou, zkoumal, zda obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné. Dovolání posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Žalobkyní artikulovaná otázka 1) zda „musí odvolací soud v případě, že z listinných důkazů vyvozuje odlišná skutková zjištění než soud prvního stupně, provést vlastní (opakované) dokazování takových listinných důkazů“, založit přípustnost dovolání nemůže, neboť na jejím vyřešení není napadené rozhodnutí založeno. Odvolací soud t