33 Cdo 3046/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3046/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 2. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3046/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3046.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 2. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.04.2025I.ÚS 1225/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost18. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3046/2024-472 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Eagle RE s.r.o., se sídlem Praha 1, Staré Město, Na Příkopě 988/31, identifikační číslo osoby 09015698, zastoupené Dr. Máriem Voglem, advokátem se sídlem Praha 1, Pařížská 68/9, proti žalované I. M., zastoupené Mgr. Vladimirem Churcevem, advokátem se sídlem Praha 3, Kolínská 1964/12, o zaplacení 3 606 391,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 166/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, č. j. 18 Co 96/2024-438, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 27 878,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Vladimira Churceva. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 10. 2023, č. j. 41 C 166/2020-393, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 606 391,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 3. 4. 2020 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi a vůči státu. 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 6. 2024, č. j. 18 Co 96/2024-438, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 3 606 391,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 3. 4. 2020 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastnicemi a vůči státu. 3. Odvolací soud dovodil, že pro vznik práva zprostředkovatele (společnosti REdevelopment properties s.r.o., IČO 28397690) na odměnu je rozhodné znění zprostředkovatelské smlouvy, v níž bylo sjednáno, že pokud bude uskutečněn převod podílu na kupujícího, tj. mezi zájemcem a kupujícím bude podepsána smlouva o převodu obchodního podílu splňující podmínky této smlouvy a kupující vyplatí kupní cenu na vázaný účet, uhradí zájemce zprostředkovateli odměnu. Aproboval závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně je věřitelem (ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2020 specifikované části 34,265 %) pohledávky vzniklé postupiteli (REdevelopment properties s.r.o.) z titulu práva na odměnu za zprostředkování prodeje obchodního podílu žalované ve společnosti VERONA PLUS s.r.o., IČO 25623842. 4. Podle odvolacího soudu postoupení pohledávky je účinné vůči dlužníkovi na základě vyrozumění postupitelem nebo prokázáním postoupení postupníkem (srov. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. z.“). Odvolací soud s poukazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 4658/2009 a sp. zn. 32 Cdo 2712/2013) dovodil, že postoupení dotyčné pohledávky (práva na odměnu za zprostředkování) bylo účinné jejím vznikem, který podle podmínek smlouvy o zprostředkování spadal v jedno s uhrazením konečné kupní ceny za obchodní podíl. Na kupní cenu uhrazená částka ve výši 249 369 672,49 Kč opravňuje podle smlouvy o zprostředkování zprostředkovatele k inkasu odměny ve výši 300 000 EUR (8 300 000 Kč). Žalované bylo formou prohlášení žalobkyně (a dalších osob) v notářském zápisu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. N 205/2020, oznámeno postoupení pohledávky ve výši 2 843 995 Kč (34,265 % celkové odměny). Uzavřel, že v souladu se smlouvou o zprostředkování se žalobkyně jako postupník může proti žalované (dlužnici) domáhat pouze zaplacení odměny v uvedené výši. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Součástí dovolání byl též návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. 6. Dovolatelka k napadenému rozhodnutí – v článku dovolání nadepsaném „dovolací důvody vyplývající z nesprávného právní posouzení“ – uplatnila následující výhrady: 1) „překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu“ S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3441/2006 a sp. zn. 30 Cdo 2750/2009 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2724/16 namítá, že otázka účinnosti postoupení pohledávky na provizi podle smlouvy o zprostředkování a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2020 „nebyla v průběhu celého řízení nikdy zpochybněna či namítnuta ani soudem prvního stupně, ani žalovanou, přesto se stala právním základem pro změnu rozsudku“. 2) „nedostatek poučení o změně právního názoru“ Odvolacímu soudu vytýká, že ji nepoučil podle § 118a o. s. ř. o tom, jaká tvrzení má doplnit, jaké důkazy je třeba navrhnout a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (ačkoliv soud k takovému poučení vyzvala) a že neobjasnil, jak se jeho právní názor odchyluje od právního názoru žalobkyně a soudu prvního stupně. Tím zatížil odvolací řízení „zásadní procesní“ vadou. Prosazuje, že konkrétně měla být poučena o odlišném právním názoru týkajícím se „její aktivní věcné legitimace z důvodů nedostatků v účinnosti postoupení pohledávky na žalobkyni, ohledně nesplnění podmínek pro vznik nároku na doplatek zbytku provize (např. nedosažení kupní ceny 251 mil. Kč a více, jak tvrdila žalovaná) nebo ohledně zániku nároku na doplatek“. 3) „neposkytnutí přiměřené lhůty k doplnění tvrzení a důkazů“ Odvolacímu soudu vytýká, že při jednání dne 5. 6. 2024 opomněl aplikovat § 119 odst. 1 o. s. ř. (případně přiměřeně § 118b odst. 1 o. s. ř.) ve spojení s § 211 o. s. ř., čímž jí „znemožnil kvalifikovaně reagovat na změnu právního názoru a přinést proti-důkazy po řádné poradě s klientem“ (argumentaci podpořila poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 216/16). 4) „opominutý důkaz postoupení pohledávky nejpozději ke dni podání žaloby“ Odvolacímu soudu vytýká, že „nesprávně právně posoudil věc, když zopakoval důkaz čtením“ smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2020, na základě které jí byla předmětná pohledávka postoupena původním věřitelem (REdevelopment properties s.r.o.). „Avšak zároveň dospěl k nesprávnému skutkovému a právnímu závěru“, že z provedeného dokazování vyplývá, že takto (tj. formou jejího prohlášení do zmíněného notářského zápisu) bylo žalované oznámeno postoupení několika částí pohledávky zprostředkovatele na odměnu několika právnickým a jedné fyzické osobě, z toho žalobkyni ve výši 2 843 995 Kč. Žalobkyně se tedy jako postupník může proti žalované jako dlužníku domáhat pouze zaplacení této částky. Samotným doložením smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2020 jako přílohy k žalobě, jejím provedením k důkazu soudem prvního stupně (zopakovaným odvolacím soudem) byla naplněna hypotéza právní normy obsažené v ustanovení § 1882 odst. 1 o. z., tedy že postoupení pohledávky bylo žalované jako dlužníku prokázáno. Odvolací soud zamítl žalobu „z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace k předmětu žaloby, tedy k doplatku provize ve výši žalované částky“. Přitom opakovaně prokázala žalované i soudu „účinnost postoupení pohledávky a tím i svou aktivní legitimaci k žalobě“. Jeho právní posouzení vychází z „nesprávného logického závěru, že nedošlo-li k účinnému prokázání (jakkoliv je toto samo o sobě pochybné a žalobkyně by mohla prokázat opak) postoupení celé pohledávky dne 24. 3. 2020 v rámci sepisu notářského zápisu, nemohlo k účinnému prokázání postoupení dojít dříve, anebo naopak kdykoliv později“. Právní závěr odvolacího soudu, že se jako postupník může proti žalované jako dlužníku domáhat pouze zaplacení této částky (tj. 2 843 995 Kč uvedené v dotyčném notářském zápise), odporuje jednak hmotnému právu (§ 1882 o. z.), které nestanoví žádné časové omezení pro postoupení pohledávky, „i judikaturní doktríně tzv. opominutých důkazů“ (k tomu poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 592/2022). Odvolací soud tedy „věc nesprávně právně posoudil, když hodnotil provedené důkazy v rozporu s § 132 odst. 1 o. s. ř. (nepřihlédl k tomu, co vyšlo během řízení najevo) a § 157 odst. 2 o. s. ř. (nepřihlédl k provedenému důkazu v odůvodnění).