33 Cdo 3134/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3134/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3134/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3134.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zastoupení Dotčené předpisy:§ 440 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3134/2024-196 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně TOMMY STACHI s.r.o., se sídlem v Praze – Žižkov, Olšanská 2643/1a, identifikační číslo osoby 27148084, zastoupené Mgr. Martinem Sejkem, advokátem se sídlem v Praze, Korunní 810/104, proti žalovanému K. S., zastoupenému JUDr. Ing. Šárkou Krejčířovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 2784/24, o zaplacení 95 313,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 C 196/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 28 Co 26/2023-174, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 28 Co 26/2023-174, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení 95 313,25 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že prostřednictvím komunikace na dálku uzavřela se žalovaným dne 24. 9. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě vyplatila žalovanému částku 60 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem 157 699 Kč ve 47 měsíčních splátkách, neuhradil však nic. 2. Žalovaný v obraně proti žalobě tvrdil, že smlouvu se žalobkyní neuzavřel, pravděpodobně tak učinil R. S. nebo jiná osoba, která s ním pobývala ve výkonu trestu. Není proto smluvní stranou a na úkor žalobkyně se jinak neobohatil, když 60 000 Kč sice na účet obdržel, ale částky poslal na další účet. 3. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 5. 12. 2022, č. j. 12 C 196/2022-110, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 60 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu co do částky 35 313,25 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 9 134 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok III). 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, podle kterého žalobkyně zaslala žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené prostředky komunikace na dálku s neznámým vězněm věznice Rapotice, který se vydával za žalovaného, na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Tyto peněžní prostředky žalovaný po menších částkách přeposlal opakujícími se platbami dalším subjektům, v domnění, že jde o platbu v omylu. Žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr (zápůjčku) splácet. 5. Soud prvního stupně dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že žalobkyně poskytla protistraně plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, které vyplatila v souladu se smlouvou na bankovní účet žalovaného. Na zápůjčku nebylo uhrazeno ničeho. K plnění byla žalobkyně přivedena lstí neznámým vězněm věznice Rapotice, který smlouvu o zápůjčce uzavřel jménem žalovaného a žalobkyni lstivě uvedl v omyl o osobě kontrahenta, když ke sjednání smlouvy neoprávněně užil osobní údaje žalovaného. Soud prvního stupně poznamenal, že na uvedené jednání tedy dopadá ustanovení § 2995 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého je žalovaný (coby obohacená třetí osoba) povinen vydat plnění v částce 60 000 Kč žalobkyni (coby ochuzenému). Dodal, že na tuto povinnost žalovaného nemůže mít jakkoli vliv to, jak s poskytnutou částkou následně naložil (tj. zdali ji v omylu přeposlal dalším osobám), neboť v projednávané věci je podstatné, že předmětná částka byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalovaného. Již samotným obdržením této částky došlo k obohacení žalovaného, který je v souladu s § 2995 o. z. povinen obohacení žalobkyni vydat. 6. K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (první výrok), ve výroku III jej změnil tak, že uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 214,80 Kč (druhý výrok), a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13 617 Kč (třetí výrok). 7. Podle odvolacího soudu nebylo sporu o tom, že žalovaný s žalobkyní o uzavření smlouvy nejednal. Jednala pouze žalobkyně, a to s osobou, která žalovaného podvedla a vydávala se za něj. Dospěl k závěru, že ke dvoustrannému právnímu jednání nedošlo a že zde není žádné smlouvy. Za této situace tak nebylo namístě zabývat se tím, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného i a jeho případnými důsledky. Odvolací soud konstatoval, že jestliže ke dvoustrannému právnímu jednání nedošlo, je třeba vycházet z prokázané skutečnosti, že žalobkyně žalovanému na jeho účet převedla částku 60 000 Kč. Žalovaný, přestože z výpisu z účtu bylo zřejmé, že jde o částku poukázanou žalobkyní, a podle jeho vlastního tvrzení k platbě nebyl žádný důvod, dodnes uvedenou sumu nevrátil. Naopak částku podle instrukcí třetí osoby po menších částkách převedl na jí určené a žalovanému neznámé účty. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaný se bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně o částku, kterou je povinen jí vydat. Uvedl též, že použití § 2995 o. z. nepřichází v úvahu, neboť v projednávané věci, jak bylo uvedeno, nešlo o plnění na základě neplatné, zdánlivé nebo zrušené smlouvy, které vedlo k obohacení třetí osoby. Argumentaci žalovaného, že jednal na základě pokynů osob INDUSTRIA BOHEMIA, P. M. a R. S., odvolací soud neshledal pro posouzení věci významnou. S odkazem na § 4 o. z. shledal vysvětlení žalovaného, že peníze žalobkyně podle pokynů uvedených osob rozdělil a rozeslal na jimi určené, jemu neznámé bankovní účty, v rozporu se zákonným požadavkem na jednání s běžnou péčí a opatrností. Dodal, že nárok žalobkyně na vrácení bez právního důvodu poskytnuté částky neshledává v rozporu s dobrými mravy. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání. Jeho přípustnost vymezuje tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť chybně posoudil pasivní legitimaci žalovaného. Stran otázky jeho pasivní legitimace argumentuje v tom směru, že jestliže byla mezi žalobkyní a neznámým vězněm z věznice uzavřena smlouva o zápůjčce, jednalo se o smlouvu neplatnou z důvodu omylu v osobě jedné ze smluvních stran (dlužníka) podle § 583 o. z., příp. § 584 odst. 2 o. z. Odvolací soud vůbec nezohlednil, že zde existovala uzavřená smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a neznámým vězněm, v důsledku čehož chybně posoudil pasivní legitimaci žalovaného; tím se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, na niž v dovolání odkazuje. K plnění žalobkyně došlo na základě smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela s neznámým vězněm z věznice, na ve smlouvě sjednaný účet žalovaného, který byl pouze sjednaným platebním místem. Žalovaný nebyl smluvní stranou smlouvy o zápůjčce, tuto smlouvu uzavřela neznámá třetí osoba, která použila identifikační údaje žalovaného. Věcná pasivní legitimace svědčí neznámu vězni, který smlouvu o zápůjčce ve skutečnosti uzavřel bez souhlasu žalovaného pod jeho jménem. Přípustnost dovolání dále spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla řešena, a to otázky týkající se výkladu § 2995 o. z., konkrétně zda je nutné rozlišovat případy, kdy se třetí osoba na lsti nějakým způsobem podílela, nebo o lsti alespoň věděla, a případy, kdy třetí osoba o lsti nevěděla a ani se na ní nepodílela, tedy byla v dobré víře. Konečně má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky pasivní věcné legitimace (také) v tom smyslu, že dle této rozhodovací praxe ustanovení § 2995 o. z. připíná pasivní věcnou legitimaci k osobě, jež se plněním obohatila. Dovozuje, že žalovaný se poskytnutým plněním nikterak neobohatil, jelikož peníze ze zápůjčky dle pokynů přeposlal na účet společnost INDUSTRIA BOHEMIA. 9. K dovolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že navrhla jeho zamítnutí. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). 11. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě st