33 Cdo 3239/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3239/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3239/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3239.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 11. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.11.2024I.ÚS 3127/24 Jaromír Jirsa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost5. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3239/2023-946 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně obce Voděrady, se sídlem obecního úřadu ve Voděradech 70 (identifikační číslo 002 75 506), zastoupené Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, proti žalované FATO a. s., člen holdingu FATO, se sídlem v Hradci Králové, Dřevařská 904 (identifikační číslo 274 73 295), zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o slevu z ceny díla, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 387/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, č. j. 47 Co 78/2023-913, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 13 C 387/2017-864, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2023, č. j. 13 C 387/2017-875, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 595 908 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 12. 2017 do zaplacení, ve zbylé části žalobu zamítl, rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 47 Co 78/2023-913, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části o zaplacení 259 092 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 12. 2017 do zaplacení a v nákladových výrocích potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně (jako objednatelka) a žalovaná (jako zhotovitelka) uzavřely dne 9. 8. 2010 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení stavebních úprav školních budov v rámci akce „Úspora energií a využití alternativních zdrojů na objektu ZŠ Voděrady“. Dílo mělo být zhotoveno v souladu s projektovou dokumentací a dalšími podklady. V článku X odst. 1 smlouvy bylo ujednáno, že zhotovitel nebude měnit technologické postupy ani projektované materiály bez předchozího souhlasu objednatele. Cena díla činila 21 069 464 Kč včetně DPH. V článku VIII odst. 1 smlouvy byla sjednána jakostní záruka u opláštění v trvání 120 měsíců. Dle projektové dokumentace a souhrnné technické zprávy měly být zateplení a oprava obvodového pláště provedeny kontaktním zateplovacím systémem ETICS a tepelným izolantem (pěnovým polystyrenem) o tlakové odolnosti 100 kPa a tepelné vodivosti 0,038 W/m.K. Zateplovací systém měl být opatřen fasádním povrchem se strukturální omítkou. Při realizaci mělo být postupováno podle technických pokynů výrobce systému a podle normy ČSN 73 2901. Tloušťka armovací vrstvy se měla pohybovat v rozmezí 3 až 6 mm, žalovaná měla provést vyztužení v místě detailů a zesilující vyztužení. Žalovaná v řízení neprokázala, že se s žalobkyní dohodla na změně použitého polystyrenu s tlakovou odolností 70 kPa namísto původně sjednaných 100 kPa. Záruční doba počala běžet 9. 9. 2011 a u opláštění trvala do 9. 9. 2021. Dopisy z 26. 1. 2015 a 27. 3. 2015 vytkla žalobkyně žalované vady vnější omítky na objektu základní školy, konkrétně velký výskyt řas, praskliny na fasádě i v rozích oken, oloupaný marmolit na soklu, kleslý chodník z dlaždic okolo soklu. Žalovaná zprvu dne 30. 3. 2015 vytčené vady neuznala, poté nabídla, že opraví pouze zjevně vadná místa. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovodil, že dílo vykazuje především podstatnou celoplošnou vadu nedostatečné tloušťky omítky coby základní armovací vrstvy kontaktního zateplovacího systému ETICS, s níž se pojí vada chybného vyztužení soklu přízemí budovy školy. Další vadou bylo použití polystyrenu s napětím v tlaku 70 kPa namísto 100 kPa. Při stanovení výše slevy z ceny díla za vady vnější omítky soud vycházel z revizního znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Jokl Appraisal, v.o.s., ve znění jeho dodatku. K nedodržení tloušťky základní vrstvy omítky ústav uvedl, že výrobce doporučuje tloušťku 3 mm, avšak provedené sondy dokládaly, že v posuzovaném případě se základní vrstva pohybuje v rozmezí 2,0 až 2,9 mm, tedy pod stanovenou hranicí, přičemž tato vada se týká 100 procent plochy fasády a snižuje její mechanickou odolnost a životnost; vada přispěla rovněž k velkému výskytu řas. Odpovídající této vadě znalec stanovil slevu částkou 505 224 Kč včetně DPH. Dále se vyjádřil k výši slevy za vadu spočívající v použití pěnového polystyrenu s tlakovou odolností 70 kPa namísto 100 kPa; protože zhotovitel použil tepelný izolant s nižší odolností, než bylo dáno v projektové dokumentaci, hodnota díla s touto vadou byla nižší než bez vady a přiměřenou je sleva ve výši 90 684 Kč včetně DPH. Soud uzavřel, že žalovaná porušila povinnost postupovat v souladu se smlouvou o dílo, projektovou dokumentací a s technologickým předpisem výrobce zateplovacího systému ETICS a neprovedla dílo odpovídající výsledku určenému ve smlouvě, nýbrž odevzdala dílo s vadami, za něž odpovídá. Celkovou výši slevy z ceny díla za vady soud stanovil částkou 595 908 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na níže popsaných otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Je přesvědčena, že za vadu díla nelze považovat absenci vlastnosti díla, která nebyla sjednána a požadována, konkrétně nesouhlasí s tím, že soud z důvodu vady omítky (její nedostatečné tloušťky) přiznal žalobkyni slevu reflektující absenci pancéřové či zdvojené perlinky. Tímto řešením se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 32 Cdo 13/2009. Dovolatelka v této souvislosti připomíná, že údajnou vadu spočívající v absenci pancéřové či zdvojené perlinky žalobkyně ani nereklamovala. Pokud soudy obou stupňů zohlednily při stanovení slevy z ceny díla chybějící pancéřovou perlinku, překročily žalobní petit. Tento názor dovolatelka podpořila odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3236/2008. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1991/2008, žalovaná prosazuje, že sleva z ceny díla měla být určena jako rozdíl ceny díla bez vad a ceny díla s vadami k datu plnění. Má rovněž za to, že v řízení prokázala, že bylo ústně dohodnuto použití polystyrenových desek s tlakovou odolností 70 kPa namísto původně stanovených desek s tlakovou odolností 100 kPa. Nelze proto dovozovat, že při realizaci díla byl použit nesprávný typ polystyrenu. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že změnil skutkový závěr soudu prvního stupně, aniž zopakoval důkazy. Závěrem namítá, že odvolací soud nesprávně vyřešil otázku přiznání úroků z prodlení u pohledávky z titulu slevu z ceny díla, jestliže je přiznal i za období, kdy dlužník nebyl v prodlení. Tuto námitku podpořila odkazem na rozhodnutí ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2842/2007, v němž Nejvyšší soud dovodil, že povinnost platit úroky z prodlení se splněním dluhu vzniká jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší so