33 Cdo 3307/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3307/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2013 Spisová značka:33 Cdo 3307/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3307.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Neplatnost právního úkonu Odstoupení od smlouvy Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 48 obč. zák. § 36 odst. 1 obč. zák. § 36 odst. 2 obč. zák. § 35 odst. 2 obč. zák. § 39 obč. zák. § 3 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3307/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce města Habartov zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, proti žalované TONER RL, spol. s r. o. se sídlem v Plzni, Domažlická 200 (identifikační číslo 45357099), zastoupené Mgr. Petrou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Palackého 389/7, o 1.800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 19 C 257/97, o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2011, č.j. 11 Co 483/2010-326, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2011, č.j. 11 Co 483/2010-326, v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 24. 3. 2010, č.j. 19 C 257/97-290, tak, že se žaloba o zaplacení 1.800.000,- Kč s příslušenstvím zamítá, a rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 24. 3. 2010, č.j. 19 C 257/97-290, v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 1.800.000,- Kč s 0,05% úroky z prodlení za každý den prodlení od 1. 10. 1997 do zaplacení, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení. II. Dovolání žalované proti části rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2011, č.j. 11 Co 483/2010-326, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 24. 3. 2010, č.j. 19 C 257/97-290, v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení z částky 2.040.000,- Kč od 1. 10. 1997 do 17. 3. 2010, se odmítá. O d ů v o d n ě n í: Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek ze dne 24. 3. 2010, č.j. 19 C 257/97-290, kterým Okresní soud Plzeň - město uložil žalované zaplatit žalobci 1.800.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení z částky 3.840.000,- Kč od 1. 10. 1997 do 17. 3. 2010 a z částky 1.800.000,- Kč od 18. 3. 2010 do zaplacení, tak, že žalobu v rozsahu 1.800.000,- Kč s příslušenstvím zamítl; v části týkající se úroků z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení z částky 2.040.000,- Kč od 1. 10. 1997 do 17. 3. 2010 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že smlouva o postoupení pohledávek, kterou účastníci uzavřeli 5. 9. 1996, obsahuje ve svém dodatku z téhož dne rozvazovací podmínku (§ 36 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Smluvní strany ujednáním v dodatku směřovaly k tomu, že účinky postupní smlouvy pominou, nedosáhne-li žalovaná započtení postoupené pohledávky proti svému závazku vůči Kreditní bance Plzeň, a.s. - v likvidaci. Jednostrannému započtení postoupené pohledávky ve výši 1.800.000,- Kč bránila zákonná překážka (§ 581 odst. 2 obč. zák.); nešlo však o podmínku nemožnou ve smyslu § 36 odst. 1, věty druhé, obč. zák., k níž se nepřihlíží, neboť započíst pohledávky z vkladu dohodou zákon nevylučuje (§ 581 odst. 3 obč. zák.). K poslední větě dodatku, jíž se postupník zavázal postoupit pohledávku zpět postupiteli, odvolací soud nepřihlížel; ujednání označil za nadbytečné, splnila-li se rozvazovací podmínka (postoupená pohledávka nebyla v části 1.800.000,- Kč započtena proti pohledávce Kreditní banky Plzeň, a.s. - v likvidaci). Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v tom, že prominutí úroků z prodlení není platným právním úkonem (§ 39 obč. zák.); nebylo odsouhlaseno zastupitelstvem města, resp. zastupitelstvo na 4. zasedání 15. 12. 1999 odsouhlasilo prominutí úroků z prodlení žalované jen za předpokladu, že dluh 3.840.000,- Kč spolu s náklady řízení bude uhrazen do konce roku 2000, což se nestalo. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oba účastníci dovoláním. Žalobce v dovolání proti měnícímu výroku věci samé namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Ujednání podmínky v dodatku postupní smlouvy je neurčité, což podle žalobce způsobuje jeho neplatnost, nikoliv však neplatnost samotné smlouvy o postoupení pohledávky. Rozvazovací podmínka je neurčitá, jestliže lhůta, kdy může taková podmínka nastat, není časově přímo ohraničena nebo její ukončení není zřejmé z povahy věci, a to i s ohledem na to, že splněním rozvazovací podmínky zanikají práva a povinnosti ex nunc. Musí být zřejmé, kdy v případě splnění podmínky nastává zánik závazku. Takový okamžik je možné stanovit buď výslovně (to v daném případě nebylo), anebo musí vyplývat přímo z charakteru samotné podmínky, kdy lze jednoznačně stanovit dobu jejího naplnění. V projednávané věci účastníci vymezili skutečnost „nedosažením zápočtu“ bez časového omezení; ani výkladem nelze dovodit, kdy by měl nastat okamžik zániku práv a povinností ze smlouvy. Smluvními stranami sjednaný závazek zpětného postoupení pohledávky rovněž nemá žádný smysl, přijme-li se názor, že právní úkon byl podmíněn rozvazovací podmínkou. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná dovoláním napadla potvrzující výrok o věci samé; neplatnost narovnání, jehož obsahem bylo prominutí dluhu (úroků z prodlení), způsobil žalobce tím, že vyvolal omyl na její straně, takže dovolání se neplatnosti je „v příkrém rozporu s dobrými mravy.“ Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Účastníci se rovněž vyjádřili k podaným dovoláním protistrany. Žalobce pokládá dovolání žalované za nepřípustné a navrhl jeho odmítnutí. V otázce platnosti dohody o prominutí dluhu se ztotožnil s odvolacím soudem. Žalovaná odkázala na závěry odvolacího soudu ohledně rozvazovací podmínky obsažené v dodatku a navrhla, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“). Dovolání žalobce – přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné. Je-li dovolání přípustné, přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány (žalobce sice ohlásil užití dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., ale žádnou argumentací jej nenaplnil) a ani z obsahu spisu se nepodávají. Při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.) podléhá dovolacímu přezkumu kontrola správnosti závěru odvolacího soudu, podle něhož účastníci smlouvu o postoupení pohledávky podmínili, takže splněním rozvazovací podmínky platná smlouva pozbyla bez dalšího účinnosti; žalovaná proto není povinna zaplatit žalobci část sjednané úplaty. Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 36 odst. 1 obč. zák. lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží. Podle § 36 odst. 2, věty druhé, obč. zák. je podmínka rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou. Podle § 48 obč. zák. může účastník odstoupit od smlouvy, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto (odstavec 1). Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak (odstavec 2). Odvolací soud vyšel z dovolatelem nezpochybněných zjištění, podle kterých uzavřeli účastníci 5. 9. 1996 smlouvu,