33 Cdo 3416/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3416/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3416/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3416.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o dílo Poučovací povinnost soudu Přípustnost dovolání Závazkové vztahy občanskoprávní Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 241a odst. 6 o. s. ř. § 118a odst. 2 o. s. ř. § 262 obch. zák. § 562 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3416/2023-378 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně FINERA-Stav s.r.o., se sídlem Lenešice, Dlouhá 70, identifikační číslo osoby 28900936, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému K. U., zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Strži 2102/61a, o zaplacení 408 793 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 84/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 14 Co 19/2023-350, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 390,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Tomáše Sokola. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Lounech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 11. 2022, č. j. 9 C 84/2014-293, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 408 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 190 000 Kč od 30. 1. 2011 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 218 793 Kč od 15. 2. 2011 do zaplacení, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 70 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 30. 1. 2011 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 14 Co 19/2023-350, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že zamítl žalobu i co do požadavku na zaplacení 408 793 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 190 000 Kč od 30. 1. 2011 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 218 793 Kč od 15. 2. 2011 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Odvolací soud poté, co částečně zopakoval dokazování, vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaný spolu s jeho manželkou jako objednatelé uzavřeli dne 30. 8. 2010 smlouvu, jejímž předmětem byla dostavba rozestavěného rodinného domu „typ Bungalov 14“ ve specifikovaném rozsahu za dohodnutou cenu ve výši 1 276 000 Kč, jejíž zaplacení byla žalobkyně oprávněna žádat postupně za již provedené práce. V záhlaví bylo uvedeno, že smlouva se uzavírá podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též „obch. zák.“), oddíl V bodu 3 smlouvy obsahoval ujednání, že není-li smlouvou jednoznačně stanoveno jinak, platí ustanovení obchodního zákoníku, eventuelně zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též „obč. zák.“). Strany sjednaly záruku v délce 36 měsíců od předání a převzetí díla. Zhotovitelka se zavázala dílo provést do 15. 12. 2010. Ke dni 13. 12. 2010 objednatelé zhotovené dílo již užívali. Žalovaný uhradil žalobkyni dílčí platby na cenu díla v období od 9. 11. 2010 do 13. 1. 2011 v celkové výši 800 000 Kč. Dopisem ze dne 6. 10. 2011 doručeným žalobkyni dne 11. 10. 2011 objednatelé projevili vůli odstoupit od smlouvy s odůvodněním, že žalobkyně jim dosud dílo řádně nepředala, ač ji k tomu vyzývali. 4. Odvolací soud s poukazem na závěry Nejvyššího soudu vztahující se k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 (rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3737/2012) dovodil, že při absenci výslovného ujednání o způsobu uplatňování vad díla – zejména o tom, v jaké lhůtě tak objednatel má učinit – by při posuzování včasnosti uplatnění vad byl na místě postup podle ustanovení § 562 odst. 2 obch. zák., jež oproti obecné občanskoprávní úpravě požadující po objednateli oznámení vad do konce záruční doby (§ 649 obč. zák.) stanoví pro objednatele méně výhodné podmínky pro uplatnění vad. Proto shledal ujednání o volbě obchodního zákoníku dle § 262 odst. 2 věty druhé obch. zák. neplatným s tím důsledkem, že se právní vztah ze smlouvy řídí občanským zákoníkem, podle něhož se posoudí i veškeré další pro rozhodnutí významné skutečnosti, tedy určitost smlouvy, otázka převzetí díla, odstoupení od smlouvy a promlčení. 5. Odvolací soud účastníky sjednanou smlouvu posoudil jako smlouvu o zhotovení věci na zakázku podle § 644 obč. zák. S odkazem na § 650 odst. 1 obč. zák. a na závěry Nejvyššího soudu vztahující se k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 873/2002 a sp. zn. 33 Odo 48/2002) dovodil, že za okamžik převzetí díla je třeba považovat okamžik, kdy zhotovitel umožní objednateli s předmětem díla fakticky nakládat a objednatel dílo převezme do své dispozice. K tomu v projednávané věci došlo nejpozději 13. 12. 2010. Doplnil, že sepis předávacího protokolu – na rozdíl od stejného typu smlouvy řídícího se úpravou obchodního zákoníku – nutnou podmínkou předání díla není, přestože si strany protokolární předání sjednaly. S odkazem na § 645 odst. 1 obč. zák. a na závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 4046/2009 dovodil, že žalovaný a jeho manželka mohli po předání díla uplatňovat pouze práva z vad. Neúčinným shledal odstoupení od smlouvy ze dne 6. 10. 2011 poté, co objednatelé dílo již převzali. 6. Vzhledem k ujednání o postupném placení díla (podle § 634 odst. 2 obč. zák.), žalobkyně měla právo průběžně žádat úhradu provedených částí díla a zaplacení ceny celého díla nejpozději 13. 12. 2010, kdy bylo dílo provedeno a objednateli převzato. Vzhledem ke sjednané splatnosti se zbývající část ceny díla stala splatnou dne 27. 12. 2010 a dnem následujícím by žalobkyně mohla svoje právo uplatnit u soudu; tímto okamžikem započal běh tříleté promlčecí doby podle § 101 obč. zák., která uplynula dnem 28. 12. 2013. Odvolací soud s odkazem na § 100 odst. 1 obč. zák. dospěl k závěru, že žalobkyně obě žaloby (o zaplacení 260 793 Kč s příslušenstvím podanou dne 29. 1. 2014 a o zaplacení 218 793 Kč s příslušenstvím podanou dne 10. 2. 2014) podala v době, kdy její právo bylo promlčeno. Žalovaným uplatněnou námitku promlčení neshledal výkonem práva v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák., neboť žalobkyně netvrdila okolnosti, při jejichž prokázání by bylo lze dovodit, že marné uplynutí promlčecí doby nezavinila nebo že by jí něco ve včasném podání žalob bránilo, popř. že je podala po uplynutí promlčecí doby z důvodů přičitatelných žalovanému. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se – dle jejího přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 1) Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek sp. zn. 31 Cdo 3737/2012) v otázce, „zhoršení právního postavení objednatele, který není podnikatelem, dohodou uzavřenou podle § 262 odst. 1 obch. zák.“. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ujednání, jež smlouvu o dílo podřizuje režimu obch. zák., je neplatné a že se právní vztah ze smlouvy řídí občanským zákoníkem. Má za to, že dohoda podle § 262 odst. 1 obch. zák. nepředstavovala pro žalovaného zhoršení jeho právního postavení a ani k němu nesměřovala, a to z následujících důvodů: - žalovaný mohl uplatnit právo na neplacení části ceny podle § 564 ve spojení s § 439 odst. 4 obch. zák., (přípis žalovaného ze dne 26. 1. 2011), což také učinil a právo uplatnil. Nebýt zmíněné dohody, žalovaný by takové právo neměl (podle odvolacího soudu žalovaný toto právo nemá). - smlouva (v oddílu III.) ujednání o „vadách a zárukách“ obsahuje, „proto se (mimo jiné) § 562 odst. 2 obch. zák. nepoužije“; teprve, když ve smlouvě není stanoveno jinak, platí příslušná ustanovení zákona - oddíl V. odst. 3. 1. smlouvy. - podle smlouvy – na rozdíl od § 649 obč. zák. – práva z odpovědnosti za vady neuplatněná v záruční době nezanikají. - pro případ včasného a řádného neodstranění vad žalobkyní měl žalovaný právo objednat odstranění vady u třetí osoby na náklady zhotovitele. Dále namítá, že v projednávané věci (na rozdíl od věci posuzované v odkazovaném rozsudku sp. zn. 31 Cdo 3