33 Cdo 347/2023 – Nejvyšší soud

33 Cdo 347/2023-136 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1 (identifikační číslo 649 49 681), zastoupené JUDr. Miroslavem Uřičařem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalovanému J. Š., zastoupenému JUDr. Miroslavem Valou, advokátem se sídlem v Bruntále, Komenského 12/1, o žalobě na zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu a předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 57/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2022, č. j. 71 Co 109/2022-111, t a k t o: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Miroslava Valy, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č. j. 16 C 57/2021-53, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 6. 5. 2019, č. j. ČTÚ-7 193/2019-638/VII. Vyř.-MaK, a rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 22. 12. 2020, č. j. ČTÚ-49 224/2019-603, a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 6.534 Kč. Ve správním řízení ovládaném projednací zásadou (zde spor s uživatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací o úhradu ceny za poskytnutou službu) – argumentuje soud prvního stupně – je žalobkyně (podnikatelka), kterou tíží břemeno důkazní, povinna tvrdit a prokázat, že poskytla službu v rozsahu odpovídajícím ceně, kterou vyúčtovala a která byla platná v době poskytnutí služby (§ 141 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 64 odst. 1, § 90 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů /zákon o elektronických komunikacích/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.“). Výpis odchozích volání není s to prokázat propojení a uskutečnění odchozích telefonických hovorů. I když ze zákona č. 127/2005 Sb. nevyplývá povinnost pro vyúčtování služeb elektronických komunikací uchovávat výpisy příchozích hovorů, které jsou však potřebné pro vyúčtování poskytnutých služeb, je podnikatel povinen (a „pro ochranu svých práv“ i oprávněn) uchovávat po dobu vymezenou v § 90 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., tedy „po celou dobu řízení o námitce proti vyřízení reklamace podané účastníkem nebo uživatelem“, provozní údaje podle § 90 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., tj. „jakékoliv údaje zpracovávané pro potřeby přenosu zprávy v sítí elektronických komunikací nebo pro její vyúčtování“. Rozsudkem ze dne 9. 9. 2022, č. j. 71 Co 109/2022-111, Krajský soud v Ostravě potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.654 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s tím, že je na žalobkyni, kterou tíží důkazní břemeno, aby v případě reklamace prokázala, že se ve dnech 15. 1. 2019 a 16. 1. 2019 uskutečnily hovory (§ 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.). To, že došlo k propojení mobilních čísel volajícího a volaného a po jakou dobu trvalo, prokazuje – mimo jiné – výpis příchozích hovorů, který je pro vyúčtování služeb provozním údajem (§ 90 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.). Okolnost, že – až na výjimky – nejsou příchozí volání účtována, na tom nic nemění. Žalobkyně je tedy povinna i oprávněna údaje o příchozích hovorech po dobu stanovenou v § 90 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb. uchovávat (zpracovávat), aniž by tím porušila nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 z 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES („obecné nařízení o ochraně osobních údajů“), a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES z 12. 7. 2002, o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací („směrnice o soukromí a elektronických komunikacích“). V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně otázku, zda podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, je povinen (oprávněn) uchovávat po stanovenou dobu údaje o příchozích hovorech, „které nejsou předmětem vyúčtování“, označila za v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou. Podle dovolatelky údaje o -  neúčtovaných – příchozích hovorech nejsou provozními údaji, na které se vztahuje povinnost uchovávání podle § 90 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. Oprávnění zpracovávat provozní údaje nezbytné pro vyúčtování ceny za službu podle § 90 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb. se vztahuje pouze na takové údaje, které jsou k provedení vyúčtování nezbytné. Takovými nejsou údaje o příchozích hovorech, které operátor uživateli neúčtuje (§ 64 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb.), nehledě na to, že mají povahu osobních údajů, na něž se vztahují speciální právní předpisy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Dovolání je podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky, zda podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen (oprávněn) pro účely vyúčtování poskytnuté služby uchovávat a zpracovávat údaje o příchozích hovorech (§ 90 zákona č. 127/2005 Sb.), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici). Podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle § 64 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb. je podnikatel poskytující službu přístupu k internetu nebo interpersonální komunikační službu založenou na číslech, povinen v elektronické podobě poskytovat bezplatně podle výběru účastníka, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatele, vyúčtování ceny za poskytnuté služby podle druhu služby, nebo souhrnné vyúčtování ceny za poskytnuté služby jednou položkou. Vyúčtování ceny za poskytnuté služby podle druhu služby obsahuje rovněž informace o základních podmínkách poskytované služby, které stanoví prováděcí právní předpis podle odstavce 13. Vyúčtování ceny neobsahuje položky za volání nebo jiné služby elektronických komunikací, které účastník, který je koncový uživatel, popřípadě uživatel, neplatí, včetně volání na čísla pro přístup ke službám na účet volaného a rozpis využívání služby přístupu k internetu a využívání hlasové služby, které jsou zpoplatněny formou paušálního poplatku za určité časové období. U předplacených karet se vyúčtování ceny neposkytuje. Podle § 64 odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb. má účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel právo uplatnit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytovanou veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. Podle § 90 zákona č. 127/2005 Sb. se provozními údaji rozumí jakékoli údaje zpracovávané pro potřeby přenosu zprávy sítí elektronických komunikací nebo pro její účtování (odstavec 1). Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, který zpracovává a ukládá provozní údaje, včetně příslušných lokalizačních údajů, vztahujících se k uživateli nebo účastníku, je musí smazat nebo učinit anonymními, jakmile již nejsou potřebné pro přenos zprávy, s výjimkou případů uvedených v ustanoveních odstavců 3 až 6. Povinnost právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací zachovávat provozní a lokalizační údaje podle § 97 zůstává nedotčena (odstavec 2). Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen uchovávat provozní údaje služby poskytnuté účastníkovi nebo uživateli do doby rozhodnutí sporu podle § 129 odst. 3 nebo do konce doby, během níž může být vyúčtování ceny neb