33 Cdo 3573/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3573/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3573/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3573.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Splnění dluhu Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 555 a násl. o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3573/2023-183 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně TEREZIA COMPANY s.r.o., se sídlem Na Návrší 997/14, Michle, Praha 4, identifikační číslo osoby 27251659, zastoupené JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice, proti žalované D. S., zastoupené Mgr. Karolínou Babákovou, advokátkou se sídlem Pujmanové 1753/10, Praha, o zaplacení 371 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 499/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 55 Co 323/2022-128, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2022, č. j. 55 Co 323/2022-128, s výjimkou jeho výroku I, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 11. 2021, č. j. 8 C 499/2020-71, s výjimkou části výroku o věci samé v rozsahu částky 17 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně od 30. 9. 2020 do zaplacení, se ruší a věc se v uvedeném rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, č. j. 8 C 499/2020-71, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 388 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně od 30. 9. 2020 do zaplacení, žalobkyni uložil povinnost k úhradě soudního poplatku a rozhodl o nákladech řízení. 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 10. 2022, č. j. 55 Co 323/2022-128, výrok o věci samé rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky 17 600 Kč s příslušenstvím zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve zbylé části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně v průběhu roku 2017 poskytla žalované zápůjčku 400 000 Kč, dne 4. 10. 2018 účastnice uzavřely dohodu, v níž žalovaná co do důvodu a výše uznala svůj dluh (představující povinnost vrátit zápůjčku 400 000 Kč) vůči žalobkyni a zavázala se jej uhradit v měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných nejpozději do každého 28. dne v měsíci počínaje lednem 2020. Dohoda obsahovala ujednání (čl. I odst. 4), podle něhož dostane-li se dlužník do prodlení s více než dvěma splátkami, stává se nesplacená část dluhu splatnou ke dni splatnosti druhé takto nezaplacené splátky; v takovém případě bude nesplacená část dluhu podléhat zákonnému úroku z prodlení. Žalobkyně neuhradila řádně a včas splátky za leden, březen a září 2020, na dluh uhradila 17 600 Kč (v uvedeném rozsahu žalobkyně vzala žalobu zpět). 4. Odvolací soud dospěl k závěru, že bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení se třemi splátkami dluhu, stane se nesplacená část dluhu splatnou. Právně relevantním shledal to, že byla v prodlení se dvěma staršími včas nezaplacenými splátkami a že se dne 28. 9. 2020 dostala do prodlení s třetí splátkou, čímž se stala splatnou celá nesplacení část dluhu. Aproboval názor soudu prvního stupně, že na danou věc nelze použít ustanovení o ochraně spotřebitele, neboť „žalovaná v postavení spotřebitele nebyla, a to i v kontextu toho, že smlouva pro ni byla extrémně výhodná ohledně výše splátek a nejednalo se ani o standardní smlouvu s ohledem na okolnosti jejího uzavření“. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. 6. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky výkladu právního jednání v případě, že je (výklad) ze strany účastníků vzájemně odlišný. Odvolacímu soudu vytýká, že při posouzení ujednání čl. I odst. 4 dohody ze dne 4. 10. 2018 ignoroval zákonná výkladová pravidla, z jeho rozhodnutí není seznatelné, jaký právní závěr o obsahu ujednání čl. I odst. 4 dohody ze dne 4. 10. 2028 učinil a jakse vypořádal s argumentací uplatněnou v odvolání. 7. Dále má za to, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek – dle jejího přesvědčení – v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešených – zda došlo k naplnění hypotézy ujednání čl. I odst. 4 dohody ze dne 4. 10. 2018, a zda tato dohoda spadá pod režim spotřebitelských smluv. Prosazuje, že je-li mezi stranami sporné, zda k naplnění hypotézy ujednání čl. I odst. 4 dohody ze dne 4. 10. 2018 postačuje jednou nastalé prodlení – a není tedy rozhodné, zda žalovaná splátku, se kterou byla v prodlení, následně uhradila (právní názor žalobkyně), nebo zda je pro splatnost zbývajícího dluhu nutné, aby šlo o trvající prodlení se splátkami (právní názor žalované), byl odvolací soud povinen použít výklad pro žalovanou jako spotřebitelku příznivější. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nezjišťoval úmysl smluvních stran při sjednání uvedené dohody. 8. Konečně dovolatelka namítá, že odvolací soud nevyslyšel v odvolání uplatněnou argumentaci vůči nesprávnosti skutkového zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalovaná ke dni vyhlášení napadeného rozsudku uhradila na svůj dluh částku 11 200 Kč. Uvedené zjištění je v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním, neboť soud prvního stupně zjevně opomenul úhrady provedené žalovanou v průběhu řízení. 9. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. 10. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 11. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 13. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici). 14. Jak vyplývá z obsahu dovolání a z formulace předložených otázek, dovolatelka zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu, který ujednání čl. I odst. 4 dohody ze dne 4. 10. 2018 vyložil tak, že splatnost dosud neuhrazené části dluhu je podmíněna tím, že se žalovaná dostala do prodlení se třemi splátkami, aniž by v daném okamžiku musela být splněna podmínka trvajícího prodlení s jejich úhradou. 15. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na otázce výkladu citovaného ujednání dohody, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 16. Přípustným dovolací soud shledal dovolání též proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu při řešení otázky, zda se na dohodu ze dne 4. 10. 2018 a na závazky z ní vzniklé použijí ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. 17. Nejprve je třeba uvést, že dovolací soud nepřisvědčil námitkám dovolatelky týkajícím se správnosti závěru odvolacího soudu, který – oproti tomu, jak věc posoudil soud prvního stupně – dovodil, že na dotyčné sporné ujednání dohody se nevztahuje § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Z dohody, která byla sjednána mezi stranami sporu vyplývá, že v ní bylo sice sjednáno plnění kupní ceny ve splátkách, smluvními stranami však nebyla pro případ nezaplacení více než dvou splátek ve sjednané lhůtě dohodnuta pouhá ztráta výhody splátek. Bylo ujednáno, že v takovém případě se stane zbývající část kupní ceny splatnou dnem splatnosti druhé nezaplacené splátky. Doba splatnosti zůstatku kupní ceny tak byla smluvními stranami konkrétně dojednána a měla nastat