33 Cdo 364/2024 – Nejvyšší soud

33 Cdo 364/2024-1263 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Mandant spol. s r. o., se sídlem v České Lípě, Purkyňova 3395, identifikační číslo osoby 14888408, zastoupené JUDr. Janou Jankotovou, advokátkou se sídlem v Praze, Andrštova 1078/7, proti žalované Nemocnici s poliklinikou Česká Lípa, a. s., se sídlem v České Lípě, Purkyňova 1849, identifikační číslo osoby 27283518, zastoupené JUDr. Oldřichem Filipem, LL.M., advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613/9, o 7 926 710 Kč s příslušenstvím a o 2 790 634,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 Cm 11/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2023, č. j. 3 Cmo 129/2021-1219, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 41 333,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Oldřicha Filipa, LL.M. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 76 Cm 11/2011-1185, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 271 309,33 Kč s úroky z prodlení (výrok I), částku 6 419 363 Kč s úroky z prodlení (výrok II) a částku 33 367 Kč představující kapitalizované úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 2 563 603 Kč od 24. 6. 2009 do 8. 7. 2009 a z částky 1 063 603 Kč od 24. 6. 2009 do 23. 7. 2009 (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV) a státu (výrok V). Vrchní soud v Praze (odvolací soud) výrokem I rozsudku ze dne 13. 7. 2023, č. j. 3 Cmo 129/2021-1219, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil. Výrokem II rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II zčásti potvrdil ohledně částky 4 094 970,66 Kč s úroky z prodlení 0,05 % denně od 3. 2. 2011 do zaplacení a změnil ve zbývajícím rozsahu tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 324 392,34 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 3. 2. 2011 do zaplacení a ohledně úroků z prodlení ve výši 10,5 % ročně z této částky žalobu zamítl, a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částek a za období uvedené ve výroku rozhodnutí a ohledně úroků z prodlení ve výši 10,5 % ročně z těchto částek žalobu zamítl. Výrokem III rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III potvrdil ohledně částky 16 459,59 Kč a ve zbývajícím rozsahu změnil tak, že žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit částku 16 907,41 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV) a státu (výrok V) před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Dne 30. 7. 1996 uzavřela Dubská energetická společnost a. s. (předchůdkyně žalobkyně) s Nemocnicí Česká Lípa, příspěvkovou organizací (dále „Nemocnice“) smlouvu o zajištění dodávek tepla a ostatních energií, na jejímž základě jí dodávala chlad, teplo a elektrickou energii. Smlouvou o převzetí žalobkyně převzala závazek dodávat energie místo své předchůdkyně, s čímž Nemocnice vyslovila 11. 11. 2004 souhlas. Nemocnice následně změnila právní formu na akciovou společnost (dále jen „žalovaná“). Dne 30. 9. 2007 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o postoupení práv a převzetí povinností z uzavřených smluv a o uzavření budoucí dohody o změně smluv. Žalovaná v roce 2008 platila za dodávky se zpožděním, žalobkyně se proto v řízení domáhá úroků z prodlení za pozdní úhrady. Ohledně sjednání cen energií v letech 2009 a 2010 byla mezi účastnicemi neúspěšně vedena jednání, žalovaná proto zaplatila jen cenu stanovenou v odborném posouzení, které si nechala vypracovat. Žalobkyně se v řízení domáhá úhrady rozdílu do výše cen, které podle ní byly sjednány smlouvou. Žalovaná proti pohledávce žalobkyně započetla odměnu za služby, které žalobkyni poskytla, a částku za využití technologického zařízení zčásti ve vlastnictví žalobkyně a zčásti ve vlastnictví žalované. Odvolací soud uzavřel, že mezi stranami nebyl sporný rozsah dodávek, částky zaplacené žalovanou, skutečnost, že žalovaná částka je rozdílem mezi částkou žalované vyfakturovanou a jí zaplacenou, a došlo také k vyřešení vzájemných zápočtů. Sporná zůstala jen výše nároku žalobkyně z toho pohledu, zda odpovídá smluvené ceně. Uvedl, že ve věci bylo vydáno několik rozhodnutí soudu prvního stupně a že soud prvního stupně byl vázán dříve vyslovenými závěry odvolacího soudu, že smlouva z 30. 7. 1996 ve znění 16 dodatků je platná a smlouva z 30. 9. 2007 platila jen do 31. 12. 2007, není dodatkem smlouvy z 30. 7. 1996 a od 1. 1. 2008 se vztahy účastnic, včetně cenového ujednání, řídily (znovu) původní smlouvou. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru o jiném způsobu výpočtu nároku žalobkyně, když nelze vyjít jen ze znaleckého posudku České znalecké a. s. o ceně dodané elektrické energie, ale i ze závěrů posudku Ing. Kulovaného o ceně dodaného tepla a chladu a (samostatné) nároky za roky 2009 a 2010 je třeba posuzovat odděleně. Vypočítal proto „správnou výši ceny“ podle ujednání smlouvy z roku 1996 ve znění 16 dodatků za všechny tři druhy dodaných energií a od ní odečetl žalovanou zaplacené zálohy. Dospěl tak k závěru, že žaloba požadující za rok 2009 zaplacení částky 2 790 634,33 Kč (před částečným zpětvzetím žaloby) nebyla (včetně požadovaného příslušenství) důvodná, neboť žalobkyně měla nárok na cenu za všechny dodané energie ve výši 31 965 341,59 Kč a žalovaná ji přeplatila o 612 658,41 Kč. V roce 2010 vznikl žalované nedoplatek 3 831 739,34 Kč (měla zaplatit 33 144 035,34 Kč a zaplatila 29 312 296 Kč) a v rozsahu částky 1 507 347 Kč (vzaté zpět) zanikl nárok započtením. Za rok 2010 je tak žaloba požadující zaplacení 6 419 363 Kč zčásti důvodná ohledně částky 2 324 392,34 Kč a nedůvodná ohledně částky 4 094 970,66 Kč. K úrokům z prodlení odvolací soud uvedl, že v době uzavření smlouvy (30. 7. 1996) byla Nemocnice státní příspěvkovou organizací, ve vztahu nevystupovala jako podnikatel a odpovědnost za prodlení se tak řídí § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), který má kogentní povahu a vylučuje možnost jiné dohody, přestože vztah mezi účastnicemi se jako relativní obchod řídí částí třetí zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Žalobkyni tak vznikl nárok na úroky z prodlení ve výši podle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2010, to je od 3. 2. 2011 do zaplacení z dlužné částky ve výši 7,75 % (a ve zbývajícím rozsahu nebyla žaloba důvodná), stejně jako nárok na kapitalizované úroky z prodlení z částky 2 536 603 Kč od 24. 6. 2009 do 8. 7. 2009 a z částky 1 063 603 Kč od 24. 6. 2009 do 23. 7. 2009 s platbou nedoplatku za rok 2008 (který žalovaná zaplatila se zpožděním) ve výši 16 907,41 Kč (když ohledně zbylé požadované částky 16 459,59 Kč žaloba důvodná nebyla). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým napadla výrok I v celém rozsahu, výrok II v části, kterou byl potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 4 094 970,66 Kč a ohledně příslušenství a výrok III v části, kterou byl potvrzen zamítavý výrok III rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 16 459,59 Kč. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázek hmotného práva („výkladu ustanovení smlouvy o postoupení práv a převzetí povinností z uzavřených smluv a o uzavření budoucí dohody o změně smluv z 30. 9. 2007, konkrétně nesprávném posouzení ujednání ohledně ceny, a to že platila jen do 31. 12. 2007“) a procesního práva („zda je možné, aby žalovaná, která není odvolatelem, v odvolacím řízení otevřela poprvé za celé řízení otázku platnosti ujednání o výši sazby úroku z prodlení ve smlouvě o dodávkách z r. 1996“ a dále otázky nesprávného posouzení závaznosti právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v usnesení „ze dne 30. 4. 2015, č. j. 343/2014-785“), při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, eventuelně Ústavního soudu. Odvolacímu soudu vytýká i vady v řízení spočívající v nesprávném postupu soudů, konkrétně vadný postup při plnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 4 občanského soudního řádu, akceptování nepřípustného postupu žalované a nereagování na její námitky, dále nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (soud neuvádí ustanovení, podle kterého posuzoval platnost sjednání cen v roce 2007 a neodůvodnil svůj názor). Rozhodnutí považuje za nepředvídatelné a překvapivé. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout, nebude-li odmítnuto. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je př