33 Cdo 3645/2019 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3645/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2021 Spisová značka:33 Cdo 3645/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3645.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva kupní Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 2079 o. z. § 2099 o. z. § 2095 o. z. § 2158 o. z. § 2161 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3645/2019-230 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. E., bytem XY, zastoupené JUDr. Pavlem Zálišem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Nádražní náměstí 299/8, proti žalované AURES Holdings a.s., se sídlem v Praze 8, Dopraváků 874/15, identifikační číslo osoby 01759299, zastoupené Mgr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 8, Dopraváků 723/1, o zaplacení 208 799 Kč s příslušenstvím proti vydání vozidla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 58/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 53 Co 2/2019-187, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 53 Co 2/2019-187, se ve výroku I., jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 8. 2018, č. j. 9 C 58/2017-123, tak, že se žaloba ohledně částky 208 799 Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla XY, rok výroby 2009, VIN XY, zamítá, a v nákladovém výroku III., ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 8. 2018, č. j. 9 C 58/2017-123, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 208 799 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 8. 6. 2017 do zaplacení proti vydání předmětu koupě vozidla XY, rok výroby 2009, VIN: XY (výrok I.), návrh žalované, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit jí 203 000 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 13. 7. 2018 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako kupující dne 7. 2. 2016 zakoupila od žalované jako prodávající osobní vozidlo XY, rok výroby 2009, VIN: XY za kupní cenu 208 799 Kč a při přebírání tohoto vozidla zaplatila žalované za přípravu vozu k prodeji 6 459 Kč a za „garanci carlife“ 200 Kč. Za uvedenou kupní cenu žalobkyně převzala vozidlo, které mělo na tachometru uvedený nájezd 149 300 km. Tento nájezd byl rovněž uveden v příloze č. 2 ke kupní smlouvě (protokol o zkušební jízdě a předání vozidla) a ke skutečnému stavu ujetých kilometrů zde byl vyznačen údaj možný nesoulad – bez garance. Žalobkyně nechala ověřit skutečný stav počtu ujetých kilometrů a z výpisu historie vozidla ze dne 19. 4. 2016 zjistila, že vozidlo má ve skutečnosti najeto 324 537 km. Podle výpisu historie vozidla Autotracer ze dne 20. 4. 2016 má vozidlo nájezd 324 500 km. Z důvodu podstatného rozdílu mezi počtem ujetých kilometrů uvedeným na tachometru a skutečným stavem, který žalobkyně považuje za podstatné porušení kupní smlouvy ze dne 7. 2. 2016, odstoupila dne 10. 5. 2016 od kupní smlouvy a požádala žalovanou o vrácení kupní ceny vozidla. Žalovaná přípisem ze dne2. 6. 2016 sdělila, že odstoupení od smlouvy považuje za právně neúčinné, neboť žalobkyně byla na možný nesoulad počtu najetých kilometrů výslovně upozorněna a že údaj o skutečném nájezdu 324 537 km považuje za nevěrohodný, jelikož vozidlo vykoupila dne 8. 7. 2015 se stavem tachometru 148 000 km a s vozidlem za období, co vůz vlastnila, 176 357 km nenajezdila. Soud prvního stupně dále ze znaleckého posudku ustanoveného znalce zjistil, že v systému vozidla je provedena softwarová blokace a počet kilometrů z řídící jednotky nelze načíst, tedy nelze zjistit skutečný počet ujetých kilometrů. S přihlédnutím k opotřebení vozidla znalec dovodil, že vozidlo odpovídá opotřebení počtu cca 250 000 km a více a stav 350 000 až 370 000 km je stav dost dobře technicky přijatelný. Pokud jde o cenu vozidla v době jeho prodeje, pak pokud by vozidlo ke dni prodeje mělo ujeto cca 150 000 km, cena tohoto vozidla by činila 207 569 Kč včetně DPH, pokud by vozidlo mělo ujeto cca 340 000 km, pak by cena vozidla ke dni prodeje činila cca 140 000 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva, z níž dlužník (žalovaná) plnil ve smyslu § 1916 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) vadně, jestliže prodal žalobkyni (jako spotřebiteli) osobní automobil s vyznačeným nájezdem na tachometru 149 300 km, byť připustil možný nesoulad. Žalovaná totiž jako podnikatel a profesionál působící v daném oboru měla (a mohla) vědět, že stav vozidla neodpovídá deklarovanému počtu ujetých kilometrů. Odkaz na možný nesoulad počtu ujetých kilometrů není důvodem, který by omezil práva žalobkyně podle § 2174 o. z. Odstoupila-li žalobkyně pro rozpor s kupní smlouvou (skutečný nájezd vozidla je cca o 175 500 km větší, než je deklarováno v kupní smlouvě) ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. od smlouvy, odstoupila platně, jelikož jí pro podstatné porušení kupní smlouvy žalovanou vznikl na toto odstoupení nárok. Řádným odstoupením od kupní smlouvy se závazek účastníků plynoucí z této smlouvy podle § 2004 odst. 1 o. z. zrušil od samého počátku, žalobkyni i žalované tak podle § 2993 o. z. vznikla vzájemná restituční povinnost, tedy žalované závazek vrátit kupní cenu vozidla a žalobkyni závazek vrátit vozidlo. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 2. 2019, č. j. 53 Co 2/2019-187, změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 208 799 Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla XY, rok výroby 2009, VIN: XY, zamítl (výrok I.), zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, po zopakování důkazu přílohou č. 2 ke kupní smlouvě (protokol o zkušební jízdě a předání vozidla) dovodil, že žalovaná na nesoulad mezi údajem o stavu tachometru a skutečným stavem ujetých kilometrů vozidla žalobkyni upozornila a splnila tak informační povinnost podle § 2084 o. z. Koupila-li – míní odvolací soud - žalobkyně vozidlo i přes upozornění na vadu věci, předmět plnění (vozidlo) se dostal do souladu se smlouvou a pozbyl charakteru vady (§ 2099 odst. 1 ve spojení s § 2095 o. z.); nemohly tak být naplněny důvody pro odstoupení od smlouvy podle § 2002 odst. 1 o. z. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Má za to, že odvolací soud v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5153/2016, uzavřel, že došlo ke splnění informační povinnosti o stavu počtu ujetých kilometrů podle § 2084 o. z. a žalobkyně - z důvodu nesouladu údaje o stavu tachometru a skutečném stavu ujetých kilometrů vozidla – nemohla odstoupit od kupní smlouvy pro její podstatné porušení žalovanou. Je přesvědčena, že se žalovaná pouze snažila zbavit odpovědnosti za vady vozidla, jestliže v kupní smlouvě uvedla, že neodpovídá za nesoulad uvedeného stavu tachometru se skutečným stavem počtu ujetých kilometrů. Takové ujednání je v rozporu s ustanovením § 2174 o. z., v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele (žalobkyně), což zakládá jeho neplatnost. Předesílá, že ani cena vozidla (předmětu koupě) neodpovídala tomu, že by vozidlo bylo prodáváno jako vadné, naopak bylo prodáváno za cenu obvyklou, ačkoliv rozdíl mezi skutečně najetými kilometry a udávanými byl zásadní. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst.