33 Cdo 4319/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 4319/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2012 Spisová značka:33 Cdo 4319/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4319.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odměna advokáta Promlčení Dotčené předpisy:§ 724 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 11. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 4319/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně JUDr. Z. A., zastoupené JUDr. Evou Rujbrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ulrychova 5, proti žalované M. Ž. (dříve B.), zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, o zaplacení částky 50.402,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 103/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 13 Co 580/2010-188, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 13 Co 580/2010-188, ve výroku, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. září 2010, č. j. 18 C 103/2009-124, ve vyhovujícím výroku změněn tak, že se zamítá žaloba co do částky 50.402,- Kč „spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 2. 2009 do zaplacení“, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. března 2011, č. j. 13 Co 580/2010-188, dovoláním napadeným výrokem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. září 2010, č. j. 13 C 103/2009-124, v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 116.767,- Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované zvýšené o 7 procentních bodů od 4. 2. 2009 do zaplacení, tak, že v rozsahu částky 50.402,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 2. 2009 do zaplacení žalobu zamítl. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně zastupovala žalovanou na základě plné moci v řízení o určení výživného manželky vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 252/2005, v němž žalovaná požadovala po svém tehdejším manželovi Jaroslavu Bednářovi výživné nerozvedené manželky ve výši 20.000 USD měsíčně a od 1. 5. 2005 ve výši 12.000,- Kč měsíčně; uplatněný nárok nebyl žalované (v pozici žalobkyně) přiznán pro rozpor s dobrými mravy s odůvodněním, že v průběhu manželství navázala vztah s jiným mužem, z něhož se jí narodil syn R. Fakturačním dopisem ze dne 19. 1. 2009 předaným dne 22. 1. 2009 k poštovní přepravě žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení odměny za poskytnuté právní služby v celkové výši 116.767,- Kč se splatností dne 3. 2. 2009. Úkony právní služby, které žalobkyně pro žalovanou vykonala, spočívaly v převzetí a přípravě zastoupení, v sepisu žaloby, v sepisu písemného vyjádření ze dne 3. 11. 2005, v účasti na ústních jednáních dne 16. 1. 2006 a 3. 4. 2006, v sepisu odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2006, a v účasti při ústním jednání před odvolacím soudem dne 17. 1. 2007. Žalobou žalovaná požadovala určení výživného manželky od podání žaloby do budoucna ve výši 20.000,- USD měsíčně; dne 3. 4. 2006 svůj žalobní požadavek omezila tak, že požadovala výživné ve výši 20.000 USD měsíčně od podání žaloby do 30. 4. 2005 a ve výši 12.000 Kč měsíčně od 1. 5. 2005 do budoucna. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že účastnice uzavřely ústně příkazní smlouvu ve smyslu § 724 a násl. obč. zák., na jejímž základě žalobkyně jako advokátka (příkazník) poskytovala žalované (příkazci) právní služby formou zastupování v řízení o určení výživného nerozvedené manželky. V souladu s § 730 odst. 1 a 2 obč. zák. byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni odměnu mající charakter úplaty za řádné a včasné provedení zmíněné činnosti, nikoli za výsledek, jehož mělo být v řízení dosaženo. Odměna by žalobkyni nepříslušela jen v případě, kdyby bylo možné dovodit příčinnou souvislost mezi nedosažením výsledku a porušením zákonné či smluvní povinnosti žalobkyně jako advokátky, tj. postupovat v řízení tak, aby byly oprávněné zájmy klienta řádným způsobem chráněny a prosazovány. Takový závěr se ale ze zjištěného skutkového stavu nepodává. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud uzavřel, že právo žalobkyně na zaplacení poskytnuté právní služby je částečně promlčeno. Protože si účastnice nesjednaly splatnost odměny, počala obecná tříletá promlčecí doba běžet ode dne následujícího po dni, v němž žalobkyně ve prospěch žalované právní službu vykonávala, tedy ke každému žalobkyní učiněnému úkonu právní služby zvlášť. Právo žalobkyně na odměnu za úkony právní služby učiněné před podáním žaloby dne 19. 2. 2006 je tak promlčeno. Po zjištění tarifní hodnoty pro výpočet mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby učiněné po výše uvedeném termínu a výše paušálních náhrad nákladů dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba je po právu jen ohledně částky 66.365,- Kč. Proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu co do částky 50.402,- Kč s příslušenstvím zamítl, podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že její právo na zaplacení odměny za právní službu je zčásti promlčeno. Prosazuje názor, že její činnost podle příkazní smlouvy nespočívala v jednotlivých úkonech právní služby, ale v poskytnutí právní služby v řízení o výživné pro nerozvedenou manželku. To, že její činnost nespočívala jen v jednotlivých úkonech, vyplývá i z textu jí udělené plné moci, z něhož se podává, že žalovanou je oprávněna zastupovat ve všech úkonech spojených s řízením o výživné nerozvedené manželky; žalovaná přitom vzala výslovně na vědomí, že je povinna zaplatit odměnu za poskytnutí právní služby a zavázala se ji uhradit kdykoli jí bude vyúčtována. Žalobkyně považuje za běžné a logické, že odměnu po žalované požadovala až po ukončení jejich právního vztahu, resp. po splnění předmětu smlouvy. Připomíná znění příslušných ustanovení zákona o advokacii, v nichž se hovoří o poskytování právních služeb v množném čísle, což svědčí o úmyslu zákonodárce vázat vznik nároku advokáta na odměnu na provedení více než jen jednoho úkonu. Podle ustanovení § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. I z toho je tedy zřejmé, že odměnu je možné stanovit nejdříve v okamžiku, kdy je znám počet úkonů právní služby, které byly ve věci vykonány. Počet úkonů pak nemůže být advokátovi znám dříve, než bude zastupování v konkrétní věci ukončeno, a to buď dohodou účastníků, jednostranným ukončením ze strany advokáta nebo ze strany klienta či skončením věci vydáním pravomocného rozhodnutí soudu. Závěrem dovolatelka prosazuje názor, že není-li okamžik vzniku nároku na odměnu advokáta za právní služby advokátním tarifem výslovně upraven, je podle pravidla analogie iuris třeba použít pravidla platná v případě ustanovení obhájce soudem; podle pravidel občanského soudního řízení i řízení trestního vzniká advokátovi nárok na odměnu za zastupování klienta až po pravomocném skončení řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že na jednotlivé úkony advokáta v rámci poskytování právních služeb je třeba pohlížet jako na sled samostatných právních úkonů, z čehož advokátovi vzniká právo na odměnu za každý jednotlivý úkon právní služby jeho provedením. Účtovaná odměna nevychází ze zastoupení v řízení, avšak z jednotlivých úkonů poskytnuté právní služby. To podle žalované vyplývá i ze znění plné moci, kterou žalobkyni udělila. V ní se totiž zavázala, že odměnu uhradí, kdykoli jí bude vyúčtována. Závěr odvolacího soudu, že část žalovaného nároku je tak již promlčena, je tudíž správný. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnila dovolate