33 Cdo 4334/2014 — Nejvyšší soud

33 Cdo 4334/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2015 Spisová značka:33 Cdo 4334/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4334.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 107a o. s. ř. § 53 předpisu č. 97/1963Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 2. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.3.2016 7.3.2016III.ÚS 768/16 IV.ÚS 762/16JUDr. Milada Tomková prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto odmítnuto26.4.2016 13.4.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 4334/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarská konfederace, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, proti žalovaným 1/ České straně sociálně demokratické se sídlem Praha 1, Hybernská 7, a 2/ Cíl, akciová společnost v Praze, se sídlem Praha 1, Hybernská 7 - Lidový dům, zastoupeným prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem Praha 8, Pobřežní 370/4, o zaplacení 18.518.228 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 265/2000, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2014, č. j. 20 Co 496/2013-376, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2014, č. j. 20 Co 496/2013-376, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 11. 2004, č. j. 24 C 265/2000-95, uložil první žalované povinnost zaplatit žalobci JUDr. Z. A. (dále též „původní žalobce“) do tří dnů od právní moci rozsudku částku 18.518.228 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 19. 7. 2000 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,3 % z částky 18.518.228 Kč za každý den prodlení počínaje 9. 7. 2000 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se původní žalobce domáhal po první žalované zaplacení 15 % úroku z prodlení z částky 18.518.228 Kč od 19. 7. 2000 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu proti druhé žalované (výrok III.), první žalované uložil zaplatit původnímu žalobci na nákladech řízení 500.000 Kč (výrok IV.) a původnímu žalobci uložil zaplatit druhé žalované na nákladech řízení 77.985 Kč (výrok V.). Poté, co rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním původní žalobce (ve výrocích III. a V.) a první žalovaná (ve výrocích I. a IV.), původní žalobce podáním ze dne 23. 10. 2008 navrhl, aby na jeho místo vstoupila do řízení společnost H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarská konfederace (dále též „společnost H-Holding AG“, resp. „žalobkyně“). Návrh podle § 107a o. s. ř. odůvodnil tím, že na základě zástavní smlouvy, uzavřené dne 24. 4. 2008 se společností H-Holding AG, zajistil uspokojení pohledávky z úvěru, který mu tato společnost poskytla, zřízením zástavního práva k pohledávce za žalovanými ve výši 18.515.228 Kč s příslušenstvím, jež je předmětem tohoto řízení. Protože poskytnutý úvěr včas nevrátil, předmět zástavy - podle smluvního ujednání v zástavní smlouvě - propadl společnosti H-Holding AG. K návrhu připojil zástavní smlouvu ze dne 24. 4. 2008, v níž si smluvní strany (tj. původní žalobce a společnost H-Holding AG) sjednaly, že vztahy založené touto smlouvou i smlouvou o úvěru se budou řídit právem Jihoafrické republiky a že pro případ nesplnění závazku vrátit dluh z úvěru do 30. 6. 2008 se společnost H-Holding AG stává vlastníkem zastavených pohledávek. V připojeném dopise ze dne 7. 7. 2008 společnost H-Holding AG původnímu žalobci sdělila, že předmět zástavy přešel k 1. 7. 2008 do jejího vlastnictví, neboť dluh z úvěru ve sjednané lhůtě nesplnil. Společnost H-Holding AG v podání ze dne 15. 5. 2009 vyslovila souhlas se vstupem do řízení na místo původního žalobce. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 1. 2009, č. j. 24 C 265/2000-266, návrh původního žalobce „na změnu účastníka tak, aby namísto něho vystupoval v řízení jako žalobce firma - společnost H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarsko“, zamítl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 4. 2009, č. j. 20 Co 146/2009-274, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Oba soudy sice vyšly ze zjištění, že původní žalobce a společnost H-Holding AG uzavřeli dne 24. 4. 2008 zástavní smlouvu, avšak dovodily, že ujednání o propadné zástavě v ní obsažené nemůže - obecně vzato - založit přechod práv, která jsou předmětem řízení, neboť je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 152, § 167 odst. 1 a § 39 občanského zákoníku). Původní žalobce přitom neprokázal, že ujednání o propadné zástavě je podle v zástavní smlouvě zvoleného práva Jihoafrické republiky přípustné (§ 121 o. s. ř.). Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2012, č. j. 33 Cdo 3529/2010-354, usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Neztotožnil se s názorem odvolacího soudu, že důkazní břemeno prokázání přípustnosti ujednání o propadné zástavě podle zvoleného práva leží na původním žalobci. Jelikož předmětem dokazování nemohou být právní předpisy, pro něž platí zásada „iura novit curia“, je to soud, který má zásadně zjišťovat obsah cizího práva jakýmkoli dostupným a spolehlivým způsobem; může získat znalost cizího práva vlastním studiem (z pramenů jemu dostupných, jsou-li dostatečně spolehlivé), vyjádřením Ministerstva spravedlnosti (§ 53 zákona č. 97/1963 Sb.), popř. ze znaleckého posudku z oboru právních vztahů k cizině. Soud může rovněž požadovat součinnost účastníka, který se dovolává cizího práva, aby předložil text cizí normy (v této souvislosti odkázal na: Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé. 7. opravené a doplněné vydání. Brno, Plzeň: Nakladatelství Doplněk, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, str. 395-396, dále Drápal, L., Bureš., J. a kol.: Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 875, Instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 4. 2004, č. j. 56/204-MO-J, rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/1987, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1143/2006, a usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 2/11). Protože odvolací soud v rozporu s ustálenou soudní praxí neučinil žádná z možných opatření ke zjištění obsahu cizího práva, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nemůže zatím obstát závěr, podle něhož v posuzovaném případě nenastala právní skutečnost, s níž právní předpisy - obecně vzato - spojují převod nebo přechod práva na jiného (§ 107a o. s. ř.). Odvolací soud následně usnesením ze dne 6. 1. 2014, č. j. 20 Co 496/2013-376, rozhodl, že na místo dosavadního žalobce vstupuje do řízení jako jeho procesní nástupce společnost H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, Cham, Švýcarsko. Dospěl k závěru, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy sjednaného práva spojují přechod práva účastníka řízení ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř. Za takovou skutečnost považoval zástavní smlouvu uzavřenou dne 24. 4. 2008, v níž původní žalobce zastavil svou pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, k zajištění pohledávky z úvěru poskytnutého mu společností H-Holding AG, obsahující ujednání smluvních stran, podle něhož se společnost H-Holding AG stane vlastníkem zastavené pohledávky, jestliže jí původní žalobce nesplatí úvěr ve sjednané lhůtě. Zaujal právní názor, podle něhož právní řád Jihoafrické republiky, který si strany zástavní smlouvy zvolily, konkrétně National Credit Act 34 - zákon o úvěrech Jihoafrické republiky, v části B čl. 99, umožňuje smluvní zřízení zástavního práva k zajištění úvěru, aniž vylučuje možné propadnutí zástavy. Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalované dovolání, jehož přípustnost opírají o § 238a o. s. ř. Zpochybňují správnost závěru odvolacího soudu, že právo Jihoafrické republiky spojuje se sjednáním propadné zástavy přechod práva, o něž v řízení jde. S odkazem na předložené stanovisko jihoafrické advokátní kanceláře Fluxmans Attorneys z 25. 11. 2008, č. DK/sdj/102144-1, prosazují, že jihoafrické právo neumožňuje účinné sjednání „doložky automatického přechodu vlastnického práva“, tj. ujednání, podle něhož zástavní věřitel v případě neuhrazení dluhu nabude vlastnické právo k zástavě, a nelze se jí dovolat ani u soudu. Důvodem zákazu je vyloučení možnosti, aby úvěrující využil špatné finanční situace úvěrovaného a