33 Cdo 527/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 527/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 8. 2025 Spisová značka:33 Cdo 527/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.527.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.11.2025IV.ÚS 3449/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 527/2025-253 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně OBS Praha s.r.o., se sídlem v Praze 4, Nuselská 82/79 (identifikační číslo 243 15 028), zastoupené JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem v Plzni, Kovářská 1253/4, proti žalovanému Národnímu památkovému ústavu se sídlem v Praze 1, Valdštejnské náměstí 162/3 (identifikační číslo 750 32 333), zastoupenému JUDr. Petrem Wünschem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 753/27, o 75 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 79 C 15/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, č. j. 69 Co 163/2023-232, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 324 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Petra Wünsche, advokáta. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 79 C 15/2022-162, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 82 574,19 Kč s 8,5 % úroky z prodlení od 16. 10. 2021 do zaplacení (výrok I), co do 75 000 Kč s 8,5 % úroky z prodlení z částky 22 098,07 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení a s 8,5 % úroky z prodlení z částky 52 901,93 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2024, č. j. 33 Cdo 3447/2023-212, zrušil v pořadí první rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 69 Co 163/2023-185, a zavázal ho právním názorem, že příkazci náleží práva z vadného plnění podle § 1914 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále též jen „o. z.“), nejedná-li příkazník při plnění příkazu v souladu s § 2432 odst. 1 o. z. Odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1018/2020). V pořadí druhým rozsudkem ze dne 13. 11. 2024, č. j. 69 Co 163/2023-232, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu – ve výrocích II a III – potvrdil a žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 620 Kč. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli 19. 7. 2021 smlouvu o poskytování služeb spojených s fyzickou ostrahou, jíž se žalobkyně zavázala od 1. 8. 2021 provádět ostrahu Státního zámku Veltrusy. Žalobkyně byla povinna umožnit objednateli plnou kontrolu provádění činnosti dodavatelky, včetně kontroly přítomnosti a způsobilosti pracovníků ostrahy ke službě, a to prostřednictvím GPS. V průběhu výkonu ostrahy nastaly dva případy spaní ve službě (7. 8. 2021) a jeden případ nenastoupení do služby (6. 8. 2021), dále docházelo opakovaně k nedokladování obchůzek a jejich smluveného rozsahu, nedostatečnému střídání strážných, neuzavření či neotevření zámku, svévolnému opuštění služby. Vytýkané vady žalobkyně nerozporovala. Smluvní vztah byl ukončen na základě okamžitého vypovězení smlouvy 14. 9. 2021 s účinností od 16. 9. 2021 pro závažné a přetrvávající nedostatky a porušování smluvních povinností. Žalobkyně vyfakturovala odměnu za služby ostrahy v srpnu a září 2021 v částce 157 574,19 Kč. Za porušení smlouvy žalovaný uplatnil vůči žalobkyni pohledávku ve výši 350 000 Kč z titulu smluvní pokuty z důvodu vadného plnění smlouvy, kterou listinou z 12. 10. 2021 započetl proti vyúčtované odměně za provedené služby. Z dosavadního průběhu řízení vyšel odvolací soud z právního závěru, že účastníci uzavřeli příkazní smlouvu podle § 2430 a násl. o. z. Dovodil, že žalovaný nemohl vůči žalobkyni s úspěchem uplatňovat nároky z titulu smluvní pokuty (jejího započtení oproti uplatněnému nároku), neboť směrnice pro výkon fyzické ostrahy, o jejíž obsah se opírá ujednání o smluvní pokutě, nebyla podepsána oběma smluvními stranami, jak to vyžaduje předmětná příkazní smlouva (články II, VII). Žalovaný po poučení soudem prvního stupně o jiném právním názoru na věc (možné nároky z vadného plnění) uplatnil vůči žalobkyni právo na slevu z odměny příkazníka ze sta procent (což se stalo, když nechtěl na účtovanou odměnu žalobkyně kvůli vadnému výkonu ostrahy nic plnit). Podle odvolacího soudu žalovaný mohl zvolit právo na slevu z odměny příslušející mu z vadného plnění kdykoli po oznámení vad. Odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu posuzoval nárok žalovaného z hlediska obecných ustanovení o řádném (bezvadném) plnění smlouvy podle § 1914 odst. 2 o. z. Dovodil, že žalobkyně opakovaně neplnila mnohé povinnosti výkonu fyzické ostrahy zámku podle příkazní smlouvy řádně, jak vyžaduje § 2432 odst. 1 o. z. Žalovaný průběžně vytýkal žalobkyni vadné plnění (porušování povinností, co a jak má v rámci příkazu k provádění ostrahy areálu zámku Veltrusy plnit a co neplní). Žalobkyně, které byly vady výkonu ostrahy průběžně oznamovány (zejména svědkem P. E.), tak musela vědět, že jde o vadný výkon příkazu podle příkazní smlouvy. Vzhledem k průběžnému vytýkání vad žalovaným nemohlo dojít k žalobkyní namítanému nedodržení lhůty pro oznámení vad. Při posuzování výše uplatněné slevy vyšel odvolací soud z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1991/2008, že při věcném plnění je základem pro zjištění výše slevy z ceny hodnota vadné věci oproti hodnotě bezvadné věci ve sjednané době plnění. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že předmětem plnění podle smlouvy je faktické plnění – opakovaný výkon faktické činnosti ostrahy areálu zámku, je zřejmé, že opakovaný neřádný výkon ostrahy představuje vadné plnění (porušování povinností při výkonu ostrahy), které pro žalovaného nemá prakticky žádnou hodnotu (žalovanému se nedostávalo smluvené nepřetržité ostrahy zámku) a kteréžto již provedené vadné plnění ostrahy ani nelze z povahy plnění opravit (porovnáváno s plněním věci je výsledek plnění příkazu ostrahy pro žalovaného v zásadě nefunkční a neupotřebitelný). Stanovená výše slevy 75 000 Kč je podle odvolacího soudu přiměřená. Jestliže sleva z odměny (ceny) za vadný výkon příkazu (stanovená soudem prvního stupně, byť odlišným způsobem jen za některé vady výkonu ostrahy – porušení povinností výkonu řádné ostrahy) představuje méně než 50 % smluvně sjednané a účtované odměny (ceny), je taková (s ohledem na konkrétní okolnosti nízká) sleva velmi vstřícná k žalobkyni vzhledem k opakovaně vytýkanému vadnému provádění příkazu v rozporu s povinnostmi příkazníka podle smlouvy a příkazníku známému účelu smlouvy. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva: 1) zda se v případě příkazní smlouvy uzavřené podle § 2430 a násl. o. z. (eventuálně v případě inominátní smlouvy s předmětem plnění výkonu fyzické ostrahy uzavřené podle § 1746 odst. 2 o. z.) aplikuje úprava práv z vadného plnění podle § 1914 a násl. o. z., a 2) zda je třeba se s ohledem na povinnost stanovenou v § 1921 odst. 1 o. z. zabývat v případě vytknutí konkrétní vady individuálními okolnostmi, aby bylo možné vyhodnotit, zda vady byly vytknuty včas, tj. ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Přípustnost dovolání shledává dále v řešení otázky hmotného práva, při níž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020 sp. zn. 33 Cdo 1018/2020, a to konkrétně při nesouhlasu odvolacího soudu s aplikací úpravy práv z vadného plnění na příkazní smlouvu. Vedle práva z vadného plnění – argumentuje žalobkyně – má i právo na náhradu škody způsobené porušením povinnosti jednat poctivě a pečlivě podle schopností příkazníka (§ 2913 o. z.). Upozornila i na rozsudek ze dne 25. 7. 2024, č. j. 33 Cdo 3447/2023-212, který byl vydán v této věci a ve kterém se mimo jiné uvádí: „Z výše uvedeného je patrné, že zákon umožňuje příkazci uplatnit práva z vadného plnění podle § 1914 odst. 2 o. z., nejedná-li příkazník při plnění příkazu v s