33 Cdo 5895/2017 — Nejvyšší soud

33 Cdo 5895/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2019 Spisová značka:33 Cdo 5895/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.5895.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 132 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 5895/2017-220 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Severočeské vodovody a kanalizace, a.s., se sídlem v Teplicích, Přítkovská 1689 (identifikační číslo osoby 490 99 451), zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 881/27, proti žalovanému V. D., bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem se sídlem v Praze 8, Šaldova 466/34, o zaplacení 80.064 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 25 C 965/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. června 2017, č. j. 8 Co 2/2017-175, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.614 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Jana Drobného, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 7. 10. 2016, č. j. 25 C 965/2014-146, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 72.181 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 80.064 Kč od 2. 5. 2014 do 25. 6. 2015, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 72.181 Kč od 26. 6. 2015 do zaplacení (výrok I), řízení co do částky 7.883 Kč zastavil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III) a o vrácení zálohy na znalečné ve výši 4.382,50 Kč žalovanému (výrok IV). Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 6. 2017, č. j. 8 Co 2/2017-175, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 72.181 Kč se specifikovanými úroky z prodlení zamítl; v napadeném výroku IV. jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel mimo jiné ze zjištění, že dne 21. 10. 2003 uzavřeli účastníci smlouvu o dodávce vody a odvodu odpadní vody – kupní smlouvu v režimu ustanovení § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Množství dodané vody a tomu odpovídající množství odpadní vody měřil provozovatel vodoměrem, který je stanoveným měřidlem (§ 15 a násl. zákona č. 274/2011 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu). V období od 25. 6. 2013 do 21. 3. 2014 žalobkyně žalovanému za odebranou vodu v množství 954 m3 vyfakturovala po započtení uhrazených záloh vodné a stočné v celkové částce 80.064 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Žalovaný s ohledem na množství naměřené vody požádal o úřední přezkoušení vodoměru výrobní číslo 352184, které bylo dne 11. 4. 2014 provedeno ULITEP, spol. s r.o., jenž vydala osvědčení o výsledku měření (zkušební protokol) se závěrem, že příslušný vodoměr splňuje požadavky stanovené certifikátem a příslušnými předpisy. Žalobkyně na základě výsledku uvedeného autorizovaného metrologického střediska vystavila žalovanému dne 14. 4. 2014 fakturu. Dopisem ze dne 30. 5. 2014 žalovaný vyúčtování zpochybnil a s poukazem na množství vody běžně odebírané v předcházejících obdobích reklamoval funkčnost a přezkoušení domovního vodoměru, žádal doplnění zkoušky s tím, že vodoměr musí vykazovat chybu v načítání hodnot na ciferný ukazatel vodoměru. Ještě před podáním žaloby (9. 12. 2014) žalobkyně předala vodoměr výrobní číslo 352184 servisní organizaci Renova s.r.o. k pravidelné servisní opravě, která je prováděna tak, že z těla vodoměru po demontáži zapečetěného víčka s uvedením konkrétního výrobního čísla vodoměru je odděleno počitadlo, jednotlivé komponenty jsou vyčištěny a dále kompletovány náhodně s jiným tělem vodoměru, s odlišným výrobním číslem, případně s jiným počitadlem. Podle listiny označené jako „Příjem z opravy“ ze dne 5. 6. 2014 mělo být původní počitadlo vodoměru osazeno do nového těla vodoměru s výrobním číslem 046569. Soudem ustanovený znalec -Český metrologický ústav v Brně vyhotovil dne 11. 11. 2015 znalecký posudek č. ČMI 32/2015, který se vyjadřoval k postupu autorizovaného metrologického střediska a k výsledku zkoušky přesnosti vodoměru podle zkušebního protokolu; uzavřel, že ve válečkovém počitadle dotčeného vodoměru (AQUADIS Qn 1,5) může - byť výjimečně - dojít k mechanické závadě, která způsobí nesprávné přetočení ukazatele (válečku vyššího řádu na tomto počitadle). Soudnímu znalci z oboru mechanoskopie Ing. Kamilu Maryškovi, který vypracoval dne 29. 3. 2016 znalecký posudek č. 45/2016, jehož předmětem bylo zjištění funkčnosti počitadla ve vodoměru s výrobním číslem 046569, žalobkyně předložila vodoměr, který v období května až června 2014 prošel zásadní revizní opravou a od července 2014 do února 2016 byl umístěn na novém odběrném místě u jiného odběratele; znalec vycházel z vyjádření žalobkyně, že předložený vodoměr obsahuje číselník z původního vodoměru výrobní číslo 352184 osazeného na odběrném místě žalovaného. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala žalobní tvrzení o množství vody odebrané žalovaným v rozhodném období a tomu odpovídajícímu množství odvedené odpadní vody. Akcentoval, že několikanásobně zvýšený odběr vody (až v extrémních hodnotách) v rozhodném období, v porovnání s měřeným a účtovaným odběrem vody v předcházejícím období, může mít příčinu nejen na straně odběratele (žalovaného), ať již jde o lidskou chybu nebo poruchu na vodovodním systému, nýbrž chyba může být rovněž na straně dodavatele (žalobce), a to v poruše funkčnosti vodoměru. Zkouškou provedenou bezprostředně po demontáži vodoměru v odběrném místě žalovaného (tj. přezkoušením vodoměru v rozsahu tří metrologických testů s průtokem v rozsahu 10,5 až 52,1 litrů) nemohla být spolehlivě zjištěna bezchybnost vodoměru, což připouští Český metrologický institut ve svém znaleckém posudku a což od počátku namítal žalovaný. Po provedení opravy, resp. repasu dotčeného vodoměru spočívajícímu v jeho rozebrání, demontáži počitadla, vyčištění, kontroly a opětovné kompletace s jiným náhodně vybraným číselníkem, nebyl vodoměr již způsobilý pro další znalecké zkoumání otázky bezchybnosti a funkčnosti měření; žalobkyně tak znehodnotila důkazní prostředek, jímž mohla prokázat své žalobní tvrzení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „rozsudek odvolacího soudu závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Odchylně řešenou shledává otázku „postupu odvolacího soudu při hodnocení důkazů, rozhodnutí odvolacího soudu o nepřipuštění důkazu znaleckým posudkem a přístup odvolacího soudu k povinnostem účastníků řízení, zejména povinnost důkazní a povinnost tvrzení.“ S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, sp. zn. 2 Cdon 257/97, nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 57/04, sp. zn. IV. ÚS 275/98 a sp. zn. I. ÚS 612/14, vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od hodnocení důkazů, které byly provedeny soudem prvního stupně, aniž tyto důkazy znovu provedl. Nesprávnost jeho postupu spatřuje také v odmítnutí provedení důkazu třetím znaleckým posudkem. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neprokázala své žalobní tvrzení o množství odebrané vody v rozhodném období, vytýká odvolacímu soudu, že důkazy nevyhodnotil správně z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti a vlastním hodnocením provedených důkazů prosazuje, že prokázala, že v rozhodném období žalovaný odebral množství vody, které mu bylo účtováno, a že měření odebrané vody bylo správné. Za otázku dosud dovolacím soudem neřešenou, označila žalobkyně „posouzení správnosti postupu žalobkyně spočívajícího v předání vodoměru k provedení servisní kontroly“. Z textu dovolání se však současně podává, že tuto otázku vymezuje rovněž jako otázku vyřešenou v rozporu s ustálenou judikaturou (viz odkaz na usnesení Ústavního soudu I. ÚS 612/14). Prosazuje, že postupovala v intencích zákona, a že jejím postupem nedošlo ke znehodnocení důkazního prostředku. Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.