33 Cdo 683/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 683/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2025 Spisová značka:33 Cdo 683/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.683.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Dokazování Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 211 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 03.11.2025I.ÚS 3241/25 Tomáš Langášek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 683/2025-381 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce R. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hellichova 458/1, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Matějem Krupou, advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, o 1 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 246/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 29. 10. 2024, č. j. 60 Co 225/2024-357, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 750 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Matěje Krupy, advokáta. Odůvodnění: Žalobou ze dne 12. 5. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 1 000 000 Kč s odůvodněním, že jde o nedoplatek jistiny poskytnuté žalovanému na základě smluv o půjčce. Žalobce tvrdil, že žalovanému opakovaně půjčoval určité částky se splatností půl roku až rok a s úroky 10 % ročně, avšak žalovaný půjčky řádně nesplácel; proto docházelo k prodlužování jejich splatnosti a opakovanému sjednávání úroků ve shodné výši. Žalobce žalovanému přenechal 3 000 000 Kč (smlouva z 28. 5. 2010 /půjčka 1/), 3 000 000 Kč (smlouva z 30. 11. 2010 /půjčka 2/), 3 000 000 Kč (smlouva z 15. 6. 2011 /půjčka 3/), 2 000 000 Kč (smlouva z 5. 10. 2011 /půjčka 4/) a 3 000 000 Kč (smlouva z 28. 12. 2011 /půjčka 5/). Z celkové částky 9 700 000 Kč požaduje po žalovaném část dluhu, jejíž splatnost nastala 31. 5. 2015 (nedoplatek jistiny z půjčky 1 a půjčky 2). Okresní soud ve Zlíně rozhodl rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 35 C 246/2021-120, jímž žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost uhradit žalovanému náklady řízení. Usnesením ze dne 31. 10. 2023, č. j. 60 Co 160/2023-145­, Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 30. 7. 2024, č. j. 35 C 246/2021-272, Okresní soud ve Zlíně žalobu opět zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému 191 513 Kč na náhradě nákladů řízení. Vzhledem k datům uzavření posuzovaných smluv soud prvního stupně ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na danou věc aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Uvedl, že účastníci uzavřeli 28. 5. 2010 (půjčka 1) a 30. 11. 2010 (půjčka 2) písemné smlouvy o půjčce podle § 657 odst. 1 obč. zák., na jejichž základě žalobce poskytl žalovanému 2 x 3 000 000 Kč s ročními úroky ve výši 10 %. Vzhledem k nesplacení půjčky 1 ve sjednaném termínu obsahovala smlouva o půjčce ze dne 30. 11. 2010 písemnou dohodu o změně závazku, v níž si strany ohledně půjčky 1 domluvily nový termín splatnosti. Následně strany (taktéž dne 30. 11. 2010) uzavřely písemně dohodu o změně závazku podle § 516 obč. zák., v níž si ujednaly změnu splatnosti (nejpozději do 31. 5. 2012) a dohodly se na úročení půjček ve výši 10 % ročně. Tvrzení žalobce o uzavírání následných ústních smluv o půjčkách nebylo prokázáno. K námitce žalovaného se soud zabýval promlčením uplatněného nároku. Promlčecí doba práv z obou půjček začala plynout 1. 6. 2012 a uplynula 1. 6. 2015 (§ 101 obč. zák.). Podal-li žalobce žalobu až 12. 5. 2021, učinil tak po uplynutí promlčecí doby a nelze mu nárok přiznat. Vznesení námitky promlčení soud – navzdory argumentaci žalobce – neshledal v rozporu s dobrými mravy. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 29. 10. 2024, č. j. 60 Co 225/2024-357, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 27 918 Kč. Po výzvě a poučení žalobce podle § 118a odst. 3 /§ 213b odst. 1/ občanského soudního řádu a po doplnění dokazování (print screenem Google kalendáře žalobce) se odvolací soud zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a na jeho odůvodnění plně odkázal. Zdůraznil, že úvahy soudu prvního stupně, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, a skutkové závěry, ke kterým následně dospěl, obsahu provedených důkazů neodporují a mají logický základ. Stejně tak je správná i právní kvalifikace soudu prvního stupně. Dovolání žalobce, jímž napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalovaný se k podanému dovolání vyjádřil a navrhl je odmítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Dne 28. 5. 2010 uzavřeli žalobce a žalovaný písemnou smlouvu o půjčce, jíž se žalobce zavázal přenechat žalovanému 3 000 000 Kč (půjčka 1), a žalovaný se zavázal částku žalobci vrátit nejpozději 28. 11. 2010. Strany se dohodly na úrocích 10 % p. a., tj. za sjednané období 150 000 Kč. V den uzavření smlouvy žalobce žalovanému peníze převedl na účet. Písemnou smlouvou o půjčce ze dne 30. 11. 2010 se žalobce zavázal přenechat žalovanému částku 3 000 000 Kč (půjčka 2) s tím, že žalovaný ji vrátí nejpozději do 30. 11. 2011. Vzhledem k nesplacení půjčky 1 strany prohlásily, že 28. 5. 2010 žalobce žalovanému 3 000 000 Kč půjčil a dohodly se na novém termínu splatnosti nejpozději do 30. 11. 2011 (písemná dohoda o změně závazku). Úroky byly sjednány ve stejné výši jako v předchozí smlouvě, tj. 10 % p. a., a měly být žalovaným uhrazeny ve dvou splátkách – 31. 5. 2011 a 30. 11. 2011. Částku 3 000 000 Kč žalobce žalovanému převedl na účet 1. 12. 2010. Stejného dne (30. 11. 2011) účastníci uzavřeli písemně dohodu o změně závazku. Šlo o listinu nazvanou smlouva o půjčce, která se obsahem shodovala s výše uvedenou smlouvou o půjčce ze dne 30. 11. 2010, ale byla v ní sjednána jiná lhůta splatnosti uvedených dvou půjček (měly být splaceny nejpozději do 31. 5. 2012) a úroky ve výši 10 % ročně, tj. celkem 900 000 Kč za sjednané období. Dne 12. 5. 2021 podal žalobce v projednávané věci žalobu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Tvrzení dovolatele, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno opakované uzavírání ústních smluv o půjčkách, jež se opírá o vlastní hodnocení důkazů, je námitkou, jež s ohledem na již řečené přípustnost dovolání založit nemůže. Jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Namítá-li žalobce, že soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu nesprávně posoudil účel plateb žalovaného (podle dovolatele šlo vzhledem k termínu a výši plateb o úhrady smluvních úroků z ústně uzavřených smluv), staví svoji argumentaci na jiném skutkovém závěru, než ze kterého vyšel odvolací soud, podle něhož nebylo prokázáno, že účastníci uzavírali ústní smlouvy o půjčkách. Svoji právní argumentaci tak dovolatel uplatňuje procesně neregulérním způsobem a jeho námitky nemohou přípustnost dovolání založit. Výtka žalobce, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu