33 Cdo 74/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 74/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2025 Spisová značka:33 Cdo 74/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.74.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Promlčení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 107 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 287/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 74/2025-211 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně L. M., zastoupené Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou se sídlem Jana Růžičky 1165/2a, Praha 4, proti žalované Allianz pojišťovně, a.s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, identifikační číslo osoby 47115971, o 181 651 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 472/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 70 Co 254/2024-154, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2024, č. j. 70 Co 254/2024-154, potvrdil rozsudek ze dne 15. 5. 2024, č. j. 33 C 472/2023-129, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu na zaplacení 181 651 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně dne 21. 12. 2009 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu Allianz Rytmus M č. 35078772, ve které bylo jako hlavní pojištění uvedeno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití, s počátkem pojištění dne 22. 12. 2009 a měsíčním pojistným v celkové výši 2 000 Kč. V období od 23. 3. 2010 do 20. 7. 2023 uhradila žalobkyně žalované celkem 328 000 Kč (od počátku pojištění do 11. 12. 2021 částku 288 000 Kč a od 12. 12. 2021 do podání žaloby částku 40 000 Kč). Výročními dopisy (ze dne 8. 1. 2019, 31. 12. 2019, 4. 1. 2021, 3. 1. 2022 a 3. 1. 2023) žalovaná žalobkyni informovala mimo jiné o platbách pojistného a o stavu a pohybech na podílovém účtu. Dne 7. 3. 2023 požádala žalobkyně žalovanou o odkoupení podílových jednotek a poté pojistnou smlouvu vypověděla, přičemž pojištění zaniklo ke dni 22. 6. 2023. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 146 349 Kč (130 961 Kč a 11 388 Kč jako odkupné a 2 000 Kč jako vrácenou platbu). Vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni odmítla. Po právní stránce odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem (§ 37 odst. 1, § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „obč. zák.“). Ujednání naplňující základní účel právního vztahu z pojištění jsou neurčitá, zejména absentuje určité ujednání o výši počátečních nákladů a není tak zřejmé, kolik žalobkyně za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Neurčitost zároveň panuje ohledně oddělitelnosti investiční a rizikové složky. Přisvědčil rovněž právnímu závěru soudu prvního stupně, že byla-li žaloba podána dne 12. 12. 2023, jsou s ohledem na tříletou objektivní promlčecí dobu promlčeny všechny splátky pojistného učiněné před 12. 12. 2020 (§ 100 odst. 1, § 107 odst. 1 obč. zák.), avšak na rozdíl od soudu prvního stupně, který počátek dvouleté subjektivní promlčecí doby ve vztahu ke každé platbě pojistného spojil s okamžikem jejího zaplacení, neboť žalobkyně měla znát rozhodné skutkové okolnosti týkající se neplatnosti pojistné smlouvy již v době jejího uzavření, odvolací soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu dovodil, že rozhodující pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty bylo, že vědomost o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil, měla žalobkyně nejpozději dne 5. 1. 2021, kdy jí byl doručen e-mailem výroční dopis o stavu a pohybech na účtu ze dne 4. 1. 2021, z nějž mohla shledat nejasnosti mezi uhrazeným pojistným a investovanou částkou. Uvedené platí zvláště za situace, že žalobkyně se sama jako profesní advokátka věnuje sporům ze smluv o investičním životním pojištění. Uzavřel tak, že nárok na vrácení veškerého plnění uhrazeného žalobkyní před 12. 12. 2021 je promlčen, když nepromlčenou zůstala pouze část nároku v rozsahu 40 000 Kč. Pokud tedy žalovaná vyplatila žalobkyni 146 349 Kč, vyplatila jí více, než činil její nepromlčený nárok. Námitku promlčení uplatněnou žalovanou pak neshledal rozpornou s dobrými mravy. 2. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém jeho rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení hmotněprávních otázek. Odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002 akceptoval námitku promlčení a zúčtoval pouze vzájemnou nepromlčenou část peněžitého plnění ke dni vypořádání, když k zúčtování bylo způsobilé celé poskytnuté plnění. Podle dovolatelky je třeba rozlišovat mezi institutem započtení a zúčtování s tím, že předmětem vypořádání vzájemných peněžitých plnění z bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy podle § 457 obč. zák. jsou veškerá vzájemně poskytnutá plnění smluvních stran a námitku promlčení lze uplatnit až vůči rozdílu vzájemných peněžitých plnění. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/21 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 207/2022, 33 Cdo 670/2022, 33 Cdo 361/2022, 33 Cdo 2958/2022 a 33 Cdo 3351/2022 namítá, že pouze na základě objektivní okolnosti, kterou je doručení výročního dopisu, nelze konstatovat její vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení, kterou nelze bez dalšího dovodit ani s ohledem na skutečnost, že je advokátkou věnující se sporům z životního pojištění. Výroční standardizovaný dopis žalované neobsahoval komplexní informace o pojištění (části určené na investování) a nebylo z něj možno dovodit jakékoliv nesrovnalosti. V řízení bylo rovněž prokázáno, že pojistné hradila až do 20. 7. 2023, což by nečinila, pokud by o vzniku bezdůvodného obohacení věděla. Odvolací soud tak svůj závěr o subjektivní vědomosti dovolatelky o vzniku bezdůvodného obohacení postavil na dedukci opřené o objektivní okolnosti, nikoliv o důkazy a ignoroval prokázané skutečnosti svědčící ve prospěch nevědomosti dovolatelky o neplatnosti pojistné smlouvy. Rovněž její vzdělání a profesní zaměření nemůže zbavovat soud povinnosti řádně prokázat skutkové okolnosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 466/2014 rovněž namítá, že odvolací soud aplikoval na otázku promlčení plnění z bezdůvodného obohacení, která nastala až po 1. 1. 2014, nesprávnou právní normu, neboť sestává-li nárok na vydání bezdůvodného obohacení z více jednotlivých plateb uskutečněných v letech 2009 až 2023, pak v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, musí být promlčení jednotlivých plateb posuzováno dle právní úpravy účinné v okamžiku, kdy ke vzniku daného bezdůvodného obohacení došlo. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se vyjádřila ke všem dovolatelkou formulovaným otázkám s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, případně na položených otázkách nezávisí a navrhla odmítnutí nepřípustného dovolání. 4. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobkyně podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátkou ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že není přípustné. 5. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy, který předpokládá i určení začátku běhu subjektivní promlčecí doby (lhůty) jakož i aplikaci nesprávné právní normy. Právní vztah mezi účastnicemi vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne 21. 12. 2009, řídí se proto zákon