4 Tdo 1230/2015 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1230/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 11. 2015 Spisová značka:4 Tdo 1230/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1230.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:25. 1. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1230/2015-17 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2015 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 6 To 176/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 8/2015, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného M. S. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 3. 2015 sp. zn. 13 T 8/2015 uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že 1) dne 18. 7. 2014 v době kolem 08.00 hodin v obci M., okr. U. H., Z. kraj, na veřejně přístupné účelové komunikaci v katastrálním území obce M., místní části J., v rozporu s § 25 odst. 1 a § 29 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v prostorách točny a zastávky autobusů úmyslně umístil pneumatiky a čtyři osobní motorová vozidla, ačkoli mu bylo rozhodnutím o předběžném opatření Obecního úřadu M. ze dne 7. 7. 2014 zakázáno v těchto prostorách umísťovat pevné nebo dočasné překážky, 2) dne 15. 10. 2014 v době od 12.00 hodin do 19.30 hodin v obci M., okr. U. H., Z. kraj, na veřejně přístupné účelové komunikaci v katastrálním území obce M., místní části J., v rozporu s § 25 odst. 1 a § 29 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v prostorách točny a zastávky autobusů úmyslně umístil cihly, lavičky a popelnici, ačkoliv mu bylo rozhodnutím o předběžném opatření Obecního úřadu M. ze dne 7. 7. 2014 zakázáno v těchto prostorách umísťovat pevné nebo dočasné překážky, 3) dne 30. 10. 2014 v průběhu celého dne v obci M., okr. U. H., Z. kraj, na veřejně přístupné účelové komunikaci v katastrálním území obce M., místní části J., v rozporu s § 25 odst. 1 a § 29 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v prostorách točny a zastávky autobusů úmyslně umístil pneumatiky a osobní motorové vozidlo, ačkoli mu bylo rozhodnutím o předběžném opatření Obecního úřadu M. ze dne 7. 7. 2014 zakázáno v těchto prostorách umísťovat pevné nebo dočasné překážky. Za to mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, § 63 odst. 1 tr. zákoníku, § 64 tr. zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin. Proti tomuto rozsudku soudu prvého stupně se obviněný odvolal v celém rozsahu. Odvolání obviněného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 6 To 176/2015 podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Proti předmětnému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný uplatnil námitky ve dvou rovinách. První z nich se týká skutečnosti, že podle něj soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutek, neboť v době jeho jednání neexistovalo pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pozemky obviněného jsou veřejně přístupnou komunikací, či nikoliv. Taková absence pravomocného rozhodnutí vylučuje trestní odpovědnost za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Rozhodnutí o předběžném opatření Obecního úřadu M. ze dne 7. 7. 2014, kterým bylo společnosti Mini Mini s. r. o., IČ 27600971, se sídlem Tatarkova 729/10, Praha 4, obviněnému jako jejímu jednateli a také všem ostatním fyzickým a právnickým osobám zakázáno umísťovat na veřejně přístupné účelové komunikaci v k. ú. J., pevné nebo dočasné překážky v rozporu s ustanovením § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v tehdejším znění a současně jím bylo zakázáno poškozovat tuto komunikaci, a to do doby konečného rozhodnutí ve věci, totiž není podle obviněného rozhodnutím ve věci samé. Skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, může podle obviněného, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2005 sp. zn. 8 Tdo 503/2005, naplnit toliko maření či podstatné ztěžování výkonu pravomocného konstitutivního rozhodnutí soudu nebo státního orgánu ve správním řízení, která s konečnou platností ukládají práva a povinnosti účastníkům řízení, přičemž zakázat výkon určité činnosti lze buď rozhodnutím soudu uložením trestu zákazu činnosti, nebo rozhodnutím státního orgánu ve správním řízení. Nalézací ani odvolací soud se výše uvedenými skutečnostmi nezabývaly, stejně jako nezkoumaly podstatu vydání předmětného předběžného opatření. Rovněž nebylo vyvráceno tvrzení obviněného, že výše jmenované pozemky bez jakéhokoliv souhlasu užívá společnost ČSAD Uherské Hradiště a. s., IČ 49445910, se sídlem Uherské Hradiště, třída Maršála Malinovského 874, jako točnu linkových autobusů i přes to, že v obci je zhruba o 150 metrů dále speciálně k těmto účelům vybudována autobusová točna, kterou však uvedená společnost ČSAD Uherské Hradiště a. s., neužívá, neboť pro ni znamená zajížďku. Jelikož tato společnost obviněnému na jeho výzvu k ukončení užívání jeho pozemků nereagovala, rozhodl se obviněný upravit svůj pozemek tak, že odstraní zídku, která jej lemuje. Tím se dostal do sporu s představiteli obce, načež vydání předmětného předběžného opatření bylo účelovým jednáním starosty pramenícím z dlouhodobých osobních sporů mezi ním a obviněným. Soudy obou stupňů tak podle dovolatele porušily zásadu materiální pravdy podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., když nedostatečně zjistily skutkový stav a své rozhodnutí tak založily na nedostatečných skutkových zjištěních. Druhá rovina námitek obviněného se týká nesprávného hodnocení materiální stránky trestného činu. Jednání obviněného podle něj nedosahuje takového stupně společenské škodlivosti a nebezpečnosti, které by zakládalo jeho trestní odpovědnost. Uvedené jednání je ve své podstatě „sousedský“ spor, který by měl být řešen občanskoprávní cestou, popř. v přestupkovém řízení. S ohledem na skutečnost, že podle konstantní judikatury není předběžné opatření vydané ve správním řízení rozhodnutím, jehož porušení zakládá trestněprávní odpovědnost, je řešení věci v trestní rovině nepřiměřeně tvrdé a zcela v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe podle § 12 tr. zákoníku. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. tak, že usnesení soudu druhého stupně i rozsudek soudu prvého stupně zruší a věc přikáže soudu prvého stupně k opětovnému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se do doby konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací ve smyslu § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda je předmětné dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům. Obviněný dovoláním brojí proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 6 To 176/2015, tedy proti rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, přičemž tímto rozhodnutím byl zamítnut řádný opravný prostředek /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Dovolání též splňuje náležitosti obsahu podle § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce obviněného v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř. u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni a ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. Dovoláním uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skut