4 Tdo 1401/2020 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1401/2020-3665 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání obviněného L. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2020, sp. zn. 3 To 255/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 80/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 2 T 80/2018, byl obviněný L. R. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: dne 3. 1. 2016 zaslal prostřednictvím e-mailové korespondence z e-mailové adresy XY a adresy XY do XY na e-mailovou adresu S. H., ředitelky společnosti T. a na ostatní e-mailové adresy společnosti T. e-mailovou zprávu označenou „ POSLEDNÍ Před-žalobní výzva a TRESTNÍ OZNÁMENÍ KRÁDEŽE!“, v které pod pohrůžkou podání trestního oznámení, žalobního návrhu krádeže věcí s úmyslem ublížení na zdraví, zveřejnění prostřednictvím internetových stránek a dalších kroků s tím spojených, požadoval vydání finanční hotovosti ve výši 1.500.000 Kč v termínu do 5. 1. 2016 po společnosti T., přičemž následně svou výhrůžku naplnil tím, že - dne 4. 1. 2016 zaslal ze své datové schránky do datové schránky Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku podání označené jako „STÍŽNOST NA ŠETŘENÍ POLICIE s oznámením korupce páchání trestné činnosti“, v kterém mj. uvádí, že žádá o trestní stíhání T., protože T. ukradla finanční částku ve výši 1.500.000 Kč a že T. neoprávněně zadržuje finanční hotovost 1.500.000 Kč, - dne 13. 1. 2016 zaslal ze své datové schránky do datové schránky Vrchního státního zastupitelství v Praze podání označené jako „Oznámení trestného činu podvodu neoprávněného zadržování věcí s blokaci majetku a finanční hotovosti 1.500.000 Kč“, které směřoval proti spol. T. z důvodu nevydání finanční hotovosti 1.500.000 Kč, - dne 7. 11. 2016 ze své datové schránky zaslal Krajskému soudu v Praze návrh na nařízení insolvence na společnost T. 2. Za uvedený trestný čin uložil Okresní soud ve Frýdku-Místku obviněnému podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou společnost T., IČ: XY, sídlem XY, odkázal s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 2 T 80/2018, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 1. 2020, sp. zn. 3 To 255/2019, tak, že podle § 256 tr. ř. podané odvolání zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2020, sp. zn. 3 To 255/2019, podal obviněný dne 20. 5. 2020 prostřednictvím obhájce dovolání, když rozhodnutí soudu druhého stupně napadl v celém rozsahu s tím, že dovolání následně doplní ve lhůtě 15 dnů. 6. Téhož dne bylo podáno dovolání do stejného rozhodnutí, které bylo doručeno z datové schránky obviněného, když z potvrzení o dodání do datové schránky je patrno, že toto podal sám obviněný, který vyjadřuje nesouhlas s postupem svého obhájce, který nerespektoval jeho pokyn stran obsahu dovolání (viz č. l. 2680, 2695). Lze tedy uzavřít, že přestože na této listině označené jako dovolání je uveden obhájce obviněného, tak z přiloženého potvrzení o dodání, ale nakonec i samotné listiny označené jako dovolání je nepochybné, že toto podání nebylo fakticky podáno obhájcem obviněného, nýbrž samotným obviněným. Za takové situace Nejvyšší soud k obsahu této listiny označené jako dovolání nemohl přihlížet (viz přim. TR NS 35/2007-T–993), neboť dovolaní může podat obviněný toliko prostřednictvím obhájce, který ho zdůvodní a který ho podává v zastoupení obviněného (viz § 265d odst. 2 tr. ř.). Je tomu tak proto, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě nejzávažnějších procesních vad, takže povinné zastoupení obviněného obhájcem v dovolacím řízení zajišťuje, aby dovolání splňovalo obsahové náležitosti a aby případný nedostatek právních znalostí nemohl být na újmu obviněného, když nesplnění obsahových náležitostí dovolání může vést k odmítnutí dovolání bez jeho věcného přezkoumání [§ 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.]. Zároveň požadavek na povinné zastoupení obviněného v řízení o dovolání obhájcem má zajistit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí. 7. Následně bylo podané dovolání doplněno prostřednictvím obhájce podáním ze dne 29. 5. 2020. V rámci doplnění dovolání bylo výslovně uvedeno, že dovolání je podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. b), e), g), l) tr. ř., neboť ve věci rozhodl vyloučený orgán a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Poté bylo rozvedeno, jakým skutkem byl obviněný uznán vinným a jak byl tento skutek právně posouzen. Podle obviněného zjištěný skutek, kterým byl uznán vinným, nemohl být posouzen jako pokus zločinu vydírání podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 175 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť popsané jednání nemohlo jak po objektivní, tak subjektivní stránce naplnit zvolenou skutkovou podstatu, jakož i protiprávnost daného činu. Odsouzení tedy spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel poté velmi podrobně rozvádí, že jeho jednání mělo svůj původ v předchozím postupu společnosti T., která svévolně vstoupila do nebytových prostor, které si pronajal, přičemž zdůrazňuje, že o vstupu do předmětných prostor neučinila žádný relevantní zápis, když současně hodnotí listinu předloženou zmocněnkyní poškozené společnosti ze dne 23. 8. 2006 (viz č. l. 1086), která se týká toliko výměny zámku ve dveřích místnosti a soupisu věcí, které zde měly být nalezeny, ovšem tento soupis je napsán ručně a neobsahuje žádné datum a podpisy, takže tento dokument nemá žádnou právní relevanci. Dále namítá, že pro vstup do nebytových prostor a zadržení movitých věcí nebyly splněny zákonné podmínky, když odkazuje na § 672 zákona č. 40/1964 Sb., přičemž odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2940/2005 nepovažuje za přiléhavý. Poukazuje na to, že z výpovědí svědků S. H. a M. B. vyplynulo, že přístup do těchto prostor byl následně zásadně volný. Pokud za takové situace soud prvního stupně uzavírá, že z výpovědí těchto svědků zcela jednoznačně vyplývá, že v prostorách nebyly další věci – jako účetní doklady, smluvní dokumenty a předmětná finanční hotovost, tak se jedná o závěr, který nemá oporu v provedeném dokazování, neboť ani jeden z těchto svědků nebyl při výměně zámku a vstupu do těchto nebytových prostor dne 23. 8. 2006 přítomen. Namítá, že poškozená společnost provedla vstup do těchto prostor, přestože si byla vědoma jeho špatného zdravotního stavu, když byl v té době hospitalizován v důsledku závažné dopravní nehody, když jeho pracovní neschopnost trvala do 30. 11. 2006. Proto nelze vyloučit oprávněnost jeho nároku na vydání předmětné hotovosti. 8. Současně dovolatel rozvádí, v čem může spočívat protiprávnost jednání pachatele. Podle názoru obviněného předmětný skutek nelze hodnotit jako protiprávní, neboť závěr o vině musí mít podklad ve skutkových okolnostech. Tak tomu v dané věci není, když soudy nesprávně nepovažovaly za důležité okolnosti vstupu poškozené společnosti do nebytových prostor, které měl pronajaty, když právě tyto okolnosti jsou rozhodující pro posouzení oprávněnosti jím uplatňovaných nároků. Za takového stavu nelze dovodit, že jeho jednání bylo neoprávněné a že úmyslně naplnil všechny znaky zvolené skutkové podstaty (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 476/2009). 9. Zdůrazňuje, že při posuzování subjektivní stránky nelze také pominout ani subjektivní pojetí, jak on sám celou situaci vnímal, vzhledem k porušení jeho práv svévolným vyklizením jím pronajatých prostor, čímž se cítil být závažně poškozen a na základě čehož se domáhal plnění, které považuje za zcela legitimní, když tak činil prostředky, které rovněž považuje za zcela legální. V tomto směru odkazuje na závěry znaleckého posudku MUDr. J. Švarce, Ph.D. a PhDr. Š. Vymětala, Ph.D., kteří konstatovali, že případnou protiprávnost vytýkaného činu je obtížné poznat i pro osoby duševně zdravé. V požadavku na vydání finanční hotovosti nespatřuje hrozbu těžké újmy, když v e-mailové komunikaci jen poukazuje na možnost použití legálních institutů, když zdůrazňuje skutečnost, že trestní oznámení podal až po roce. Samotné upozornění na možnost použití uvedených instit